13.10.2016

Otazníky kolem zákona o sociálním bydlení

Proč bych měla platit nájem? Tato otázka se nabízí při čtení návrhu zákona o sociálním bydlení, který pochází z dílny ministerstva práce a sociálních věcí.

Velmi široká cílová skupina bude bydlet zadarmo, přestože ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) tvrdí, že lidé v sociálních bytech budou platit sociální nájemné, což zní velice době. Z čeho však budou sociální nájemné platit, když nemají většinou žádné zaměstnaní? V těchto případech bude hrazeno prostřednictvím příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení. V této souvislosti je nutné uvést, že metoda bydlení především (Housing first) - potom vše ostatní, kterou prosazují nestátní neziskové organizace, zejména Platforma pro sociální bydlení a MPSV, ukázala jen málo pozitivních výsledků v oblasti nezaměstnanosti a finančních problémů. Z čehož plyne, že tok financí se pouze přesměruje a nelze počítat s tím, že by změny toků transferů a sociálních služeb vytvořily nový zisk. Co budeme dělat, až dojdou peníze? Zvýší se daně?

Obce se budou muset postarat o mnoho o mnoho lidí

Navrhovaný systém sociálního bydlení se zaměřuje na velkou skupinu lidí, kteří jsou ohroženi ztrátou bydlení a vysokými náklady na ně. Kromě osob, které jsou bez domova nejméně šest měsíců a lidí, kteří vynakládají na bydlení více než 40% započitatelných příjmů podle zákona o životním minimu, budou mít nárok na sociální byt např. i osoby bez přístřeší, osoby opouštějící výkon trestu nebo ti, na něž se vztahuje antidiskriminační zákon - soud rozhodl o porušení jejich práv. To znamená, že mohou nastat situace, kdy osoba oznámí, že její zaměstnavatel se dopouští např. korupce. Tato osoba je na svém pracovišti následně ostrakizována, soud tuto skutečnost potvrdí svým rozhodnutím a osoba, která bude mít další atributy, stanovené zákonem o sociálním bydlení, se stává osobou zvlášť zranitelnou s nárokem na přidělení sociálního bytu.

Oprávněnou osobou v bytové nouzi je i ten, kdo je rodinným příslušníkem občana České republiky nebo jiného členského státu EU, pokud má pobyt na našem území delší než tři měsíce, čím se zajištění bydlení rozšířilo i o dlouhodobé návštěvy ze zahraničí. Stává se, že některé dlouhodobé návštěvy pečují o nemocného člena rodiny apod., musíme si však uvědomit, že tyto osoby, protože většinou nebudou mít žádný výdělek a ani přístřeší a budou-li pobývat v obci déle než šest měsíců, jsou oprávněnou osobou v bytové nouzi. To se podle zákona o azylu týká i uprchlíků.

Navíc platí pravidlo, že prioritu má osoba, která se na území obce zdržuje, je v ústavní péči nebo zařízení anebo vykonává činnost déle než šest měsíců před trvalým pobytem.

Kdo zaplatí projekt sociálního bydlení?

V návrhu zákona o sociálním bydlení se konstatuje, že obcím může vzniknout finanční ztráta se zajištěním celého systému. Pokud se tak stane, měl by ji sanovat zákon prostřednictvím nárokové dotace. Obce budou mít ze zákona právní nárok na dotace na stavbu, opravu, pronájem a provoz sociálních bytů a dotace na oblast sociální práce. Podívám-li se však blíže na výše uvedené sliby, nejsou dotace ze strany státu zaručené.

Především než budou moci obce čerpat dotace, musí vložit do systému část svého bytového fondu, pokud jej mají. To znamená, že již na začátku vloží do systému nařízeného státem majetek v hodnotě milionů korun bez kompenzace. Následně budou moci požádat o investiční dotaci pouze tehdy, pokud se jim nepodaří získat vhodný bytový fond z vlastních zdrojů, nebo prostřednictvím nestátních neziskových organizací anebo soukromých podnikatelů. Podmínky pro čerpání investiční dotace stanoví vláda. Obce budou žádat o investiční dotaci ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). V současné chvíli nelze odhadnout, z jakého zdroje budou finanční prostředky na tyto dotace alokovány. Zástupce MMR na konferenci v poslanecké sněmovně 5. října prohlásil, že systém sociálního bydlení nebude financovaný z IROP. Ministerstvo by dále mělo poskytovat obcím i vyrovnávací platbu, která je určena na pokrytí nákladů s opravou bytu, údržbou, pokrytím rizik. Výplata vyrovnávací platby bude poskytnuta na dobu 10 let na základě dotačního řízení podle rozpočtových pravidel. Nařízení vlády nebo vyhláška MMR se dají změnit rychleji než zákon a to i z důvodu nedostatku finančních prostředků. V minulosti k takovému zrušení došlo u nařízení vlády o podmínkách použití finančních prostředků ke krytí části nákladů spojených s výstavbou sociálních bytů formou dotace právnickým a fyzickým osobám. Povinnost uložená obcím zákonem však zůstane, a to pod hrozbou postihu. Jak bude stát postupovat, pokud obec sankci neuhradí? Uvalí na ni exekuci?

Rezidenční segregace a územní koncentrace

Uvedené instituty mají vyřešit problematiku vzniku ghet. U nových staveb nabývá účinnost od 1. ledna 2018 u staveb, které byly zkolaudovány před nabytím účinnosti zákona od 1. ledna 2033. Jestliže obec disponuje určitým bytovým fondem, nemůže si vybírat ještě místo, kde sociální byty zřídí. Na základě rezidenční segregace a územní koncentrace musí obce dbát na rozptýlené dostupné bydlení pod hrozbou postihu. Může se tedy stát, že v jednom domě bude jeden byt sociální a druhý stejný byt, bude rodina splácet prostřednictvím hypotéky. Problematická může být i situace, kdy v jednom domě bude bydlet např. početná rodina velmi hlučná a osamělý senior.

Státem garantovaný příjem a bydlení

Kladu si otázku, co by mělo příjemce státem garantovaného příjmu a bydlení motivovat k tomu, aby se namáhal s uplatněním na pracovním trhu. Pokud má možnost příležitostně si přivydělat prací načerno a dokud se bude moci spoléhat na to, že státem garantovaný příjem mu nebude zkrácen, ani zrušen a bude mít k tomu zajištěné bydlení, nebude vidět žádný smysl v tom, aby se namáhal uplatnit na pracovním trhu. Sociálně slabý je tak zbavený odpovědnosti za svoji situaci a osvobozený od morálního tlaku, aby na své situaci něco změnil.

Řečeno slovy klasika, sociální politika tohoto státu vyrábí generace lidí, kteří jsou závislí na sociálních dávkách. Každý lituje jednotlivce, který ve společnosti neuspěl, měli bychom mít ale soucit s většinou zaměstnaných, kteří ráno vstávají, posílají děti do školy, snaží se splácet hypotéky, platí daně, aby umožnili život těm méně úspěšným a kvůli tomu, se musí nedobrovolně vzdát mnoha ze svých přání. Stát jim dluží něco lepšího, než stále nové způsoby vyvolávání pocitů viny za neštěstí a křivdy, které nezpůsobili.