Připomínky Svazu měst a obcí České republiky k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

K bodu 7. § 33a písm. g):

§ 33a písm. g) stanoví povinnost zkušebního komisaře „prohlubovat si kvalifikaci v rozsahu stanoveném tímto zákonem“. V dalších ustanoveních zákona však není nikde stanovena povinnost zaměstnavatele  -  obecního úřadu obce s rozšířenou působností toto prohlubování  kvalifikace aktivně podpořit a zajistit v rámci své působnosti. Týká se to zejména praktického výcviku  a kondičních jízd  s motorovými vozidly pro zkušební komisaře dle rozsahu jejich oprávnění. Nedostatek možnosti vlastní praktické jízdy s příslušným druhem motorového vozidla se tak stává velkým problémem všech zkušebních komisařů při provádění zkoušky a přezkoušení, jak je stanoveno v § 15 odstavec 2 písmeno f) vyhlášky č. 167/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 247/2000 Sb.

Tato připomínka je zásadní.

K bod 7. § 33a písm. i):

Navrhované znění ustanovení § 33a písm. i) pokládáme za zcestné a po praktické stránce směšné. Podle tohoto ustanovení je zkušebnímu komisaři uložena povinnost, že při každém kontaktu s fyzickou nebo právnickou osobou nejprve sdělí: „Jsem XY z obecního úřadu obce s rozšířenou působností …, ve kterém jsem zařazen k výkonu práce referenta a zkušebního komisaře odboru dopravy a silničního hospodářství“.  Zkušební komisař by se měl představit vždy před zahájením zkoušek z odborné způsobilosti žadatelům o řidičské oprávnění, jelikož ti mají právo vznést proti hodnocení zkoušky námitku a měli by vědět, který zkušební komisař a ze kterého úřadu je hodnotil, aby mohli případnou námitku adresovat na příslušný obecní úřad. Povinnosti uložené zkušebnímu komisaři jsou obecné.

Domníváme se, že směrnice nezakazuje doplnit konkrétní a podstatné povinnosti, které v návrhu ustanovení chybí. Zkušebnímu komisaři by měla být například uložena povinnost, že před každou dílčí zkouškou musí seznámit žadatele o řidičské oprávnění s organizací, průběhem, obsahem a hodnocením zkoušky z důvodu, aby žadatel věděl jak má zkoušku provádět, jaké pomůcky může a naopak nemůže použít, jaký čas má na vykonání zkoušky, co se od něho očekává, čeho  se má vyvarovat, jak bude hodnocen při zkoušce zásah učitele a s jakými následky, pokud nebude pracovat samostatně apod.

Další povinností by mělo být, že zkušební komisař provede po ukončení zkoušky z odborné způsobilosti seznámení žadatele s výsledky jednotlivých dílčích zkoušek, což v současné době právní úprava neukládá. Jak je již výše uvedeno, žadatel může proti hodnocení zkoušky podat námitku. Rovněž by měla být zakotvena povinnost zkušebního komisaře seznámit žadatele, který z některé dílčí zkoušky neprospěje, s možností provedení opakované zkoušky, v jakém termínu bude provedena, do kdy musí zkoušku složit atd.

Měl by mít uloženu povinnost poučit žadatele, který v rámci rozšíření řidičského oprávnění neobhájil skupinu řidičského oprávnění, které je již držitelem, že bude zahájeno řízení o odnětí řidičského oprávnění a v rámci řízení se podrobí přezkoušení v souladu s § 45 zákona č. 247/2000 Sb. za účelem obhájení stávajícího řidičského oprávnění.V neposlední řadě by měl mít uloženu povinnost poučit před zkouškou učitele, že pokud bude nějakým způsobem napomáhat žadateli ke zdárnému vykonání zkoušky, bude od zkoušky vyloučen a zkouška žadatele bude hodnocena stupněm „neprospěl“. Domníváme se, že výše uvedené příklady by se měly stát povinnostmi uloženými zákonem a v praxi nespoléhat na to, zda je komisař provádí bez ohledu na povinnost uloženou zákonem. Rozhodně by to více přispělo k objektivnosti zkoušek, než morální zásady uvedené v § 33a. Pozoruhodností zůstává, že jednotlivá ustanovení, vztahující se na zkušební komisaře, kladou důraz na jeho osobnost (osoba bezúhonná, objektivní, na patřičné odborné výši, s dostatečnou praxí v řízení vozidla). Zákon však již nepamatuje na nástroje, které by neplnění některé z podmínek zjistily. Například  § 37 konstatuje, že „Ministerstvo rozhodne o odejmutí průkazu zkušebního komisaře, jestliže zkušební komisař hrubým způsobem porušil povinnosti zkušebního komisaře stanovené tímto zákonem (otázkou zůstává, co je hrubé porušení, a co nikoli) nebo pozbyl podmínky, za kterých byl vydán“. Pokud se tedy zkušební komisař dopustí závažného porušení předpisů o provozu na pozemních komunikacích, za který mu je uložen trest zákazu činnosti, mohou nastat případy, že je mu odňato řidičské oprávnění a nadále zkouší žadatele o řidičské oprávnění. Ministerstvo nemá povinnost informovat místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o udělení průkazu zkušebního komisaře a opačně, obecní úřad nemá uloženu povinnost (a mnohdy to nemůže ani vědět) informovat ministerstvo o uloženém zákazu činnosti. Jedná se zejména o případy, kdy provádí výkon zkušebního komisaře mimo místa trvalého bydliště.

Tato připomínka je zásadní.

K § 34 nad rámec návrhu novely zákona:

Pokud je zkouška z praktické jízdy změněna na zkoušku dovedností a chování, mělo by se to promítnout  i v ustanovení § 34 písm. d). Má-li zkušební komisař zkoušet „chování“, mělo by to být obsahem i zkoušky zkušebního komisaře.

Tato připomínka je doporučující.

K bodu 8. § 38:

V odůvodnění změny § 38 odst. 1 se uvádí, že teoretická zkouška se bude konat přímo v budově příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností jehož zkušební komisař bude tuto zkoušku provádět. Předkladatel dále uvádí, že nový způsob provádění zkoušky pomocí výpočetní techniky by představoval neúměrnou zátěž autoškol, především v souvislosti s potřebou nákupu výpočetní techniky, zajištění jejího fungování a podobně. Návrh změny ustanovení § 38 odst. 1 však říká, že zkouška z odborné způsobilosti i opakovaná zkouška se provádí zpravidla v jeden den v budově příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, nestanoví-li zkušební komisař jiné vhodné místo konání zkoušek. To znamená, že i autoškoly budou nuceny pořídit si příslušné vybavení. Je potřeba také vzít v úvahu případy, kdy žadatelé o řidičské oprávnění nebudou schopni obsluhovat PC a budou muset tuto dovednost teprve získat. Všichni žadatelé, bez ohledu na úroveň dovednosti obsluhovat PC, se budou muset naučit pracovat se zkušebním programem. Pokud je v důvodové zprávě, obecné části pod bodem 6 uvedeno, že pro státní rozpočet nepřinese novela zákona nárok na zvýšení finančních prostředků, lze z toho dovodit, že jej ponesou obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Předkladatel návrhu novely zákona musí doplnit  problematiku financování do návrhu novely zákona ještě v rámci vnějšího připomínkového řízení.

Tato připomínka je zásadní.

K bodu 9. § 39 odst. 1 písm b):

Zkouška z praktické jízdy a zkouška z ovládání a údržby vozidla je nově označena jako zkouška z dovedností a chování. Pokud má žadatel tuto zkoušku podle zákona složit, zejména z „chování“, pak se musí toto názvosloví promítnout i v ustanoveních o výuce a zkouškách, například v § 14 odst. 2, § 20, § 43 odst. 2. Důvodem je skutečnost, že pokud má žadatel z něčeho konat zkoušku, musí v tomto rozsahu absolvovat nejprve přípravu.

Tato připomínka je doporučující.

K bodu 11. § 39 odst. 6:

Teoretická zkouška prostřednictvím tlumočníka při použití výpočetní techniky není definována. Dosavadní praxe potvrzuje, že zkušební komisař zkouší tlumočníka, nikoliv žadatele. Bylo by vhodné zkoušku prostřednictvím tlumočníka zrušit.

Tato připomínka je doporučující.

K bodu 13. § 40:

Ustanovení § 40 neřeší používání pomůcek při provádění závěrečných teoretických zkoušek.

Tato připomínka je doporučující.

K bodu 17. § 43 odst. 1:

Navrhované znění musí být náležitě ošetřeno prováděcím právním předpisem, jinak bude krokem zpět. Podle platné právní úpravy je zkouška z praktické jízdy například na skupinu „B“ časově ohraničena nejméně 30-ti minutami a podle navrhované úpravy je tímto časovým rozmezím ohraničena zkouška jak z praktické jízdy, tak zkouška z ovládání a údržby vozidla. V praxi vzniknou rozdíly, že jeden žadatel pojede při zkoušce například 15 minut, zbytek časového limitu bude zodpovídat otázky z údržby, jelikož doba na zodpovězení otázek není časově ohraničena. Druhý žadatel pojede 25 min, pak bude odpovídat na otázky.

V současné době platí, že každý žadatel o skupinu „B“ musel absolvovat zkoušku z praktické jízdy v rozsahu nejméně 30 min. S přihlédnutím k tomu, že časový limit bude výhradně na zkušebním komisaři jak s ním naloží, vznikne nejednotnost v posuzování objektivnosti zkoušky dovedností a chování.

Tato připomínka je doporučující.

K bodu 18. § 43 odst. 5:

Způsob provádění zkoušky stanovený v § 43 odst. 5 je vzhledem ke stanovené odpovědnosti komisaře neadekvátní.

Komisař nemá možnost žádné ochrany v případě škodní události či dokonce zranění žadatele o řidičské oprávnění. Současné druhy pojištění se na tyto případy nevztahují. Vzhledem k tomu, že zkoušky jsou pracovní činností zkušebního komisaře, dochází ve věci řešení odpovědnosti za způsobenou škodu k diskriminaci zkušebních komisařů vůči ostatním zaměstnancům.

Řešením by mohlo být označení případné škody za škodu způsobenou zaměstnavateli, nikoliv třetí osobě, nebo změnit systém zkoušek. Zkušební komisař by prováděl zkoušku z doprovodného vozidla autoškoly a s uchazečem by se dorozumíval prostřednictvím akustického zařízení.

Tato připomínka je zásadní.

K § 44 nad rámec návrhu novely zákona:

Zkouška z předpisů o provozu na pozemních komunikacích a zdravotnické přípravy je dle návrhu novely zákona nahrazena „teoretickou zkouškou“, proto by mělo být odstraněno původní názvosloví z těch ustanovení, ve kterých je použito. Například § 44 odst. 1 by měl nově znít „Teoretická zkouška se provádí jedním testem“. Text „z předpisů o provozu na pozemních komunikacích ….“ nemusí být již použit, jelikož je uveden v § 40.

Obdobným způsobem by měl být například změněn text § 44 odst. 2, který by měl nově znít „Při zkoušce z dovedností a chování se sčítají otázky stanovené pro jednotlivé skupiny a podskupiny řidičského oprávnění“. Tímto způsobem může být opraven i následující § 44 odst. 3, § 45a apod.

Tato připomínka je doporučující.

K bodu 19. § 46, 47, 48:

Tato ustanovení jsou natolik zmatečná, že v praxi bude mnoho řidičů, kteří nebudou vědět, zda se na ně vztahuje povinnost školení či nikoliv. Lze předpokládat, že nebudou mít ve věci jasno ani kontrolní orgány. Domníváme se, že obtížnost textu mohla vzniknou nesprávným překladem směrnice.

Z § 46 a § 47 nejprve vyplývá, že pod pojmem „řidič z povolání“ je zahrnut každý podnikatel bez ohledu na to, ve kterém oboru podniká, nebo jeho zaměstnanec, který řídí nákladní automobil nebo autobus. V § 48 písm. i) je ovšem uvedeno, že školení se nevztahují na řidiče vozidel, kterými řidič přepravuje materiál nebo vybavení, které potřebuje k výkonu svého povolání, pokud přeprava není předmětem jeho podnikatelské činnosti. Zmatečnost navrhovaného znění uvádíme na příkladech:

Zedník, který je zaměstnancem stavební firmy přepravuje nákladním automobilem materiál na stavbu, který bude dále zpracovávat. Je povinen podrobit se školení podle návrhu novely zákona? Domníváme se že ano, protože přeprava není předmětem jeho podnikatelské činnosti.

Jestliže budeme tento příklad aplikovat na podnikatele, kdy nákladní vozidlo řídí podnikatel ve stavebnictví, který nemá v podnikání zahrnutou dopravu a veze materiál na stavbu, který bude se svými zaměstnanci dále zpracovávat nemusí se podle této úpravy podrobit povinnému školení, jelikož podléhá výjimce.

Pokud má návrh novely zákona toto skutečně na mysli, pak musíme konstatovat, že se dělají nepřiměřené rozdíly mezi řidiči a současně se z navrhovaného znění vytrácí základní myšlenka, tolik opakovaná zvýšená bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

Obecně lze konstatovat, že navrhované znění je zpátečnické v porovnání se stávajícím znění zákona, jelikož bude zahrnovat menší skupinu řidičů než doposud.  

S přihlédnutím k těmto skutečnostem a s ohledem na to, že směrnice nebrání přijmout zásadnější opatření, které bude v sobě zahrnovat požadavky směrnice, doporučujeme ponechat skupiny řidičů, kteří jsou povinni se školení podrobit tak, jak je uvedeno v platném znění zákona. 

Pokud si navrhované ustanovení § 46, 47 a 48 vysvětlujeme nesprávně, pak je to důkaz jeho nesrozumitelnosti a je tím potlačována základní zásada, že zákon má být srozumitelný, zejména pro ty, kterých se to týká.

Tato připomínka je doporučující.

K bodu 19. § 51 odst. 1:

V poslední větě je zřejmě chyba při přepisu do čistopisu. Uvádí se „základní školení“, přitom se jedná o „zrychlené školení“.

Připomínka technická.

K bodu 19. § 51 odst. 2:

V § 51 odst. 1 je uloženo, že zrychlené školení je zakončeno zkouškou z  teoretické a praktické části. Z navrhovaného znění dále vyplývá, že se v praktické části přezkušuje žadatel i z praktické jízdy. V § 51 odst. 2 je uvedeno, že účastníkem zrychleného školení může být i žadatel o řidičské oprávnění skupiny C nebo D. Platná právní úprava i navrhovaná úprava však nepřipouští, aby mohl žadatel řídit výcvikové vozidlo, respektive motorové vozidlo, než za účelem získání skupiny řidičského oprávnění, tedy v době výcviku nebo závěrečné zkoušky za účelem získání řidičského oprávnění. Rovněž zákon č. 361/2000 Sb. neumožňuje žadateli řídit motorová vozidla jinak než pod dohledem učitele řidičů, pokud se podrobuje výuce v rámci výcviku v řízení motorového vozidla nebo skládá zkoušku z řízení motorového vozidla (viz § 3 odst. 3).

Tato připomínka je legislativně technická.

K bodu 19. § 52:

Ustanovení § 52 odst. 1 říká: „Žadatel o absolvování základního nebo zrychleného školení nemusí být držitelem řidičského oprávnění“.

Vzhledem k tomu, že jak u základního, tak i u zrychleného školení je stanoveno, že „ … školení je ukončeno zkouškou, která se skládá z teoretické a praktické části…  “, tedy i zkouškou z praktické jízdy,  znění § 52 odst. 1 není v souladu s níže uvedenými ustanoveními zákona č. 361/2000 Sb.:

§ 3 odst. 3 „Řídit  motorové  vozidlo  může  pouze  osoba,  která je  držitelem  příslušného  řidičského oprávnění podle § 81, nebo žadatel o řidičské oprávnění,  který  se  pod  dohledem  učitele  řidičů  podrobuje výuce v rámci výcviku v řízení motorového vozidla nebo skládá zkoušku z řízení motorového vozidla“ –  při  absolvování  základního  nebo  zrychleného  školení   se  výuka v rámci výcviku ani  zkouška z řízení motorového vozidla  neprovádí.

§ 6 odst. 3 písm. a) „Řidič motorového vozidla musí mít při řízení u sebe řidičský průkaz“

§ 80 „Řidičské oprávnění  opravňuje jeho držitele k řízení motorového vozidla zařazeného do příslušné skupiny nebo podskupiny řidičského oprávnění“

§ 82 odst. 1 písm. c)  „Řidičské oprávnění lze  udělit pouze osobě, která je odborně způsobilá  k řízení motorových vozidel“

Pokud  by návrh ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 247/2000 Sb. měl  znít jak je navrhováno,  bylo by nutno novelizovat ustanovení § 3 odst. 3, § 6 odst. 3 písm. a), § 80 a § 82 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb..

Tato připomínka je zásadní.

K bodu 19. § 52a:

Není jasné, zda se jedná o chybu při přepisu, nebo se zavádí nový pojem „základní zrychlené školení“.

K bodu 19. § 52c odst. 3:

V návrhu ustanovení § 52c odst. 3 postrádáme možnost odejmout řidičské oprávnění pro odbornou nezpůsobilost.

Tato připomínka je zásadní.

K bodu 19. § 52c odst. 4:

Návrh ustanovení § 52c odst. 4 zavádí nový pojem „obvyklé bydliště“ se specifikací, co je za tento pobyt pokládáno. Proč je tato definice uvedena až zde a není použita například už v § 3?

Tato připomínka je zásadní.

K bodu 19. § 52e odst. 2:

Rozhodnutí se neuděluje, ale vydává. Správný text je „… vydává pouze právnické osobě, která splňuje …“.

Tato připomínka je legislativně technická.

K bodu 19. §52e odst. 3 písm. a):

Akreditovaná osoba nevydává profesní osvědčení řidičů, k tomu je zmocněn obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Tato připomínka je zásadní.

K bodu 19. § 52f odst. 1:

Návrh ustanovení § 52f odst. 1 uvádí, že školení provádí držitel platného osvědčení profesní způsobilosti řidiče. To zřejmě nemá návrh novely zákona na mysli, jelikož by se jednalo o řidiče, kteří prošli školením. Zde má být zřejmě uvedeno „….držitelé platného profesního osvědčení“ (učitelé autoškol).

K bodu 19. § 52f odst. 4:

Akreditovaná osoba by měla mít povinnost oznámit i údaje, kdy bude provedeno přezkoušení řidičů, jelikož z návrhu vyplývá, že zkušebním komisařem, který je bude přezkušovat, zřejmě nemusí být zaměstnanec obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jak je stanoveno ve vztahu k žadatelům o řidičská oprávnění (viz § 33).

Pokud si jej bude zajišťovat akreditovaná osoba, bude hledat takového, který by nemusel vykonávat svěřenou funkci důsledně, vědom si toho, že na kontrolu nikdo nepřijde, jelikož pracovník státního dozoru nebude podle tohoto znění ani vědět, kdy bude přezkoušení provedeno. O tomto způsobu přezkušování nás již přesvědčila dosavadní praxe. Na tomto podkladě však ztrácí školení i přezkušování význam.

Tato připomínka je zásadní.

K bodu 19. § 52g:

Předkladatel by měl v ustanovení § 52g vyjasnit postavení a příslušnosti zkušebních komisařů. Držitel průkazu zkušebního komisaře provádí přezkušování řidičů u akreditované osoby. Jedná se o zaměstnance příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Jednou z možností je, že si akreditovaná osoba držitele průkazu zkušebního komisaře najme, pak je ovšem nutný souhlas zaměstnavatele. Dalšími variantami je smlouva s obecním úřadem obce s rozšířenou působností, nebo akreditovaná osoba bude mít vlastního držitele průkazu zkušebního komisaře, nebo obec bude vysílat své zkušební komisaře z úřední povinnosti. Předkladatel musí tento vztah jasně stanovit, neboť toto sdělení bude mít zásadní vliv na související ustanovení návrhu zákona.

Tato připomínka je zásadní.

K bodu 19. § 52g odst. 1:

Z návrhu ustanovení § 52g odst. 1 není jasné, zda držitel průkazu zkušebního komisaře musí či nemusí být pracovníkem obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Pokud ano, pak ustanovení § 52g odst. 1 musí obsahovat tuto podmínku, nebo alespoň odkaz na § 33a, respektive na § 1.

Tato připomínka je zásadní.

K bodu 19. § 52g odst. 2:

Navrhujeme doplnit text ustanovení § 52g odst. 2 o odkaz na § 33a.

Tato připomínka je doporučující.

K bodu 19. § 52h odst. 3:

Seznam účastníků školení by měl obsahovat nejenom účastníky, kteří ukončili školení úspěšným přezkoušením, ale i ve které skupině řidičského oprávnění školení absolvovali. Tento údaj se uvádí do vydávaného dokladu.

Tato připomínka je zásadní.

K bodu 20. § 53 odst. 2:

Navrhujeme doplnit ustanovení § 53 odst. 2 o další písmeno v tomto znění:

„provádí přezkoušení řidičů v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů z povolání“

Tato připomínka je doporučující.

K bodu 21. § 54:

Návrh ustanovení § 54 by měl být upraven tak, aby zmocňoval ke kontrole autoškol a akreditovaných osob  nejen místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, ale případně i krajský úřad nebo ministerstvo. Připomínáme, že v současné době podle § 54 odst. 1 se provádí státní dozor jen v rozsahu § 53. To znamená, že krajský úřad může kontrolovat pouze autoškolu, která provádí přípravu učitelů. Pokud by chtěl krajský úřad kontrolovat autoškolu, kde se provádí příprava žadatelů o řidičské oprávnění, pak ji může provést pouze za předpokladu, že bude kontrolovat podle zákona o krajských úřadech pracovníka obecního úřadu obce s rozšířenou působností, tedy zkušebního komisaře.

Praxe potvrdila, že někteří pracovníci příslušných obecních úřadů jsou si velmi dobře vědomi, že kromě nich nemůže do autoškoly přijít nikdo jiný a spolupracují s provozovateli při obcházení dodržování zákona č. 247/2000 Sb. zejména ve vztahu k minimálnímu počtu výcvikových hodin žadatele, čímž se snižují náklady na výuku a výcvik. Žadatel zaplatí méně a autoškola má zajištěn příliv uchazečů. Doplácí na to autoškoly, které svou práci vykonávají svědomitě a cenu nemohou v rámci rentability snižovat. Důsledkem tohoto stavu je krach autoškol, které dodržují zákon, jejich absolventi jsou kvalitně připraveni pro provoz na pozemních komunikacích, čímž se zvyšuje bezpečnost silničního provozu.

V těchto souvislostech, respektive zabráněním, aby se do silničního provozu nedostávali žadatelé, které nesplnili podmínky výuky a výcviku a v některých případech obešli i zkoušku z odborné způsobilosti, by bylo vhodné stanovit zákonem, aby provozovatelé autoškol měli uloženu stejnou povinnost jako akreditovaná osoba v § 52f odst. 4 a současně zmocnit ke kontrole i krajský úřad a ministerstvo. Zdůrazňujeme, že požadovanou oznamovací povinnost provozovatelé autoškol měli již uloženu, ovšem k 1. lednu 2001 byla zrušena právě současně platným zákonem č. 247/2000 Sb., což vedlo ke zhoršení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.  

Tato připomínka je zásadní.

Dagmar Plachá, legislativní oddělení Kanceláře SMO ČR

tel. 234 709 135, e-mail: placha@smocr.cz