07.07.2005

Poslanci Evropského parlamentu z nových zemí prohráli bitvu o peníze

Špatný signál vyslali členové Evropského parlamentu ze starých členských zemí na svém plenárním zasedání ve Štrasburku 6. července 2005 nováčkům v Unii. Odmítli totiž jejich snahy nastartovat ekonomický rozvoj regionů, měst a obcí.

Evropský parlament proti vůli většiny poslanců z nově přistoupivších zemí schválil původní návrhy zpráv k jednotlivým nařízením ke strukturálním fondům, které výrazně mění podmínky v neprospěch těchto států, tzn. i České republiky, jejích obcí a regionů. Poslanci se tak rozhodně nepředvedli jako Evropané, ale jako obránci národních zájmů  zemí, ve kterých byli zvoleni.

Na všech předchozích diskusích, které se týkaly budoucnosti evropských fondů  mnozí představitelé Evropské unie vedli překrásné řeči o jednotě a solidaritě, ale v okamžiku, kdy se jednalo o evropské peníze, se snažili za každou cenu získat co nejvíc pro svůj domácí region. Specifické podmínky pro uměle vytvořené celky, tzv. nejvzdálenější regiony, bývalé zámořské kolonie, řídce osídlené a horské oblasti či regiony sen sice nízkým HDP na hlavu, ale přece jenom vyšším než u nás, dokládají snahu udržet peníze ve státech původní patnáctky téměř za každou cenu. Základní myšlenka, že peníze by měly směřovat do regionů, kde jsou nejvíce potřeba (samozřejmě s ohledem na reálnou situaci obyvatelstva), je tak zásadně ohrožena.

Parlament dále odmítl velkou většinou hlasů náš společný návrh zachovat stávající podmínky využívání strukturálních fondů týkající se hlavně uznatelnosti některých položek, například DPH. Naopak potvrdil zájem Evropské komise neumožnit financovat z evropských peněz daň z přidané hodnoty, a to ani tu, o kterou konečný příjemce nemůže požádat stát, aby mu ji vrátil. Tato složitá formulace skrývá  jeden záludný zádrhel: pokud totiž konečný příjemce evropské podpory není plátcem DPH, bude muset každou pátou korunu získat z jiných zdrojů nebo si ji zaplatit ze svého. Když by získal 100 tisíc korun z evropských fondů, musel by si k tomu připlatit dalších 19 tisíc na dani. To celou řadu projektů prodraží a zároveň odradí potenciální subjekty připravovat či podávat projekty. Tento návrh Svaz měst a obcí ČR vždy kritizoval a bude se snažit o jeho zmizení z povrchu světa.

Schopnost českých regionů, měst a obcí čerpat evropské peníze je dále ohrožena tím, že nebylo umožněno plně využít potenciál soukromých zdrojů. Peníze ze strukturálních fondů je totiž vždy nutné doplnit národními zdroji a ke každému euru z Bruselu je nutné přidat české koruny. V současné době je možné plnohodnotně započítávat jak veřejné, tak soukromé zdroje. To by však nově nemělo být možné. Šalamounský návrh řeckého zpravodaje Hatzidakise, který přednesl až na plénu na základě našeho velkého tlaku, sice částečně vyzývá k umožnění nahrazení části veřejných zdrojů soukromými financemi, nicméně výpočet celkového procenta míry kofinancování se pohybuje pouze na úrovni financí veřejných. Fakticky to tedy opět vede k tomu, že se zvyšuje tlak na naše veřejné rozpočty, které jsou již dnes výrazně zadluženy a dále se pohybují v deficitu. Je to paradox – Unie na straně jedné odporuje partnerství soukromého a veřejného sektoru, ale na straně druhé se mu snaží podrazit nohy.

Nevýhodné je pro Českou republiku a její města také omezení doby pro čerpání peněz z Kohezního fondu. Nově oproti stávajícímu období bude nutné vyčerpat peníze na dopravní infrastrukturu a zlepšení životního prostředí již do dvou let od jejich uvolnění (tzv. pravidlo N+2). Všichni však víme, jaké jsou problémy při budování čističek odpadních vod nebo stavbě dálnic, jak je složité vše precizně naplánovat, vykoupit patřičné pozemky, dosáhnout konsensu se všemi účastníky včetně ekologických iniciativ, a jak se mohou projekty prodlužovat. Původní země mohly infrastrukturu budovat déle, my však žádnou rezervu mít nemůžeme. To může opět vést k tomu, že se nám prostředky nepodaří efektivně využít.

Neméně závažný a nepříznivý dopad mají také ochranářská opatření zemí původní patnáctky, které brání své trhy a nechtějí umožnit plnohodnotné uplatnění naší kvalifikované pracovní síle. Tím, že Parlament nastavil pravidla omezující firmám čerpajícím pomoc přemísťovat se za levnější pracovní silou (pravidlo delokalizace), fakticky vyjádřil červenou snahám nového britského předsednictví nastartovat ekonomický rozvoj Evropské unie. Překvapivě pro toto omezení hlasovali i někteří čeští poslanci, například „nezávislá“ Jana Bobošíková nebo všichni naši komunisté.

Snad jediným pozitivem, které se však podařilo prosadit již v Regionálním výboru, byla možnost nově financovat tzv. „sociální“ bydlení v souvislosti s předcházením sociálnímu vyloučení a zlepšením životního prostředí. Ani zde však nemůžeme být zcela spokojeni, neboť pozměňovací návrhy, které ještě směřovaly k tomu, aby bylo odstraněno slovo „sociální“ a bylo tak umožněno financovat co nejširší spektrum potřeb našich obcí a měst, neprošly. Zda a do jaké míry bude možné financovat revitalizaci našich panelových sídlišť, bude záviset na tom, jak bude definován právě onen termín sociální bydlení a zda bude toto téma prioritou naší vlády.

Poslanci nově přistoupivších zemí tak prohráli bitvu o evropské peníze. Válka však ještě rozhodně není u konce. Jednotlivá nařízení bude projednávat Rada ministrů. Zde bude klíčové, co se podaří prosadit vládám nových členských zemí a jak budou neústupné. Konkrétně v případě všeobecného nařízení ke strukturálním fondům a nařízení upravujícího Fond soudržnosti mají vlády nových členských zemí totiž mocný nástroj, neboť o nich Rada ministrů musí rozhodnout jednomyslně.

Ing. Oldřich Vlasák
předseda Svazu měst a obcí ČR
poslanec Evropského parlamentu
výkonný předseda Rady evropských obcí a regionů