Jak řešit zásobování teplem v jednom menším českém městě – příklad z praxe

---

Zajištění úsporného a spolehlivého zásobování teplem s minimálními dopady na životní prostředí taktéž patří mezi základní potřeby obyvatel měst a obcí a tuto skutečnost jsme si uvědomili, když jsme po prvních svobodných komunálních volbách v roce 1990 přebírali vedení samosprávy města Čelákovice. S odstupem času si uvědomuji, že vše, co jsme od té doby v oblasti zásobování teplem a správy bytového hospodářství uskutečnili, je modelovým příkladem toho, jak bylo postupováno v řadě dalších měst České republiky. Naše město svým počtem obyvatel není sice příliš velké (cca 10 500 obyvatel), ale vzhledem k tomu, že cca 60 % obyvatel bydlí v sídlištní zástavbě a její zásobování teplem je zajištěno z centrálních zdrojů, má v této oblasti spíše velkoměstský charakter.

Sídlištní část města Čelákovice byla zásobována teplem z uhelné kotelny průmyslového podniku a jako palivo bylo používáno hnědé prachové uhlí. Technický stav kotelny byl po několika desetiletích provozu zastaralý a již několik let bylo uvažováno o její rekonstrukci včetně záměny paliva, neboť i skládka prachového uhlí, samozřejmě kromě popílku a exhalací z komína, obtěžovala bydlící obyvatele. Bylo navrženo několik variant technického řečení přechodu na vytápění plynem a nakonec zvítězila tzv. decentralizovaná varianta. Výměníkové stanice byly proměněny v plynové kotelny, celý primární horkovodní systém byl zejména z důvodu vysokých tepelných ztrát zrušen a sekundární teplovodní systém mezi kotelnami a obytnými bloky byl postupně rekonstruován a nahrazen předem izolovanými trubkami s podstatně nižšími tepelnými ztrátami. V některých případech byly plynové kotelny instalovány přímo v obytných domech. Zejména tam, kde bylo zřejmé, že i přes snížené tepelné ztráty nových rozvodů tepla by celkový energetický efekt nebyl výrazný.

Pro navržené řešení bylo nutné vybudovat v sídlištní zástavbě nový středotlaký plynovod, který pak umožnil nejen zásobování plynem nově budovaných kotelen, ale i napojení samostatně stojících rodinných domků na vytápění plynem a snížení exhalací z lokálních topenišť, neboť v těchto rodinných domcích se topilo převážně uhlím. Zároveň byl do výkopu plynovodu položen kabel, který umožnil propojení všech kotelen do nově zřízeného dispečinku kontroly provozu kotelen z jednoho místa. Nově budované kotelny jsou rozličného tepelného výkonu. Počínaje 3 MW vybudovaných v bývalých výměníkových stanicích, přes cca 200 kW v jednotlivých panelových domech až po kotelny o výkonu 60 kW v obytných domech s cca 6-ti byty. Celkový tepelný příkon tohoto systému je cca 20 MW. Jeho součástí jsou rovněž dvě kogenerační jednotky o výkonu po 320 kW a 380 kW, které byly instalovány o dva roky později.

Investorem celého systému bylo město Čelákovice a jeho provozovatelem je obchodní společnost s ručením omezeným vlastněná, kde jediným společníkem je město Čelákovice. Společnost kromě výroby a distribuce tepla spravuje obecní bytový fond, ale i družstevních bytů. Tato městská firma vznikla vlastně transformací bývalého Městského bytového podniku, který se podobnou činností dříve také zabýval, avšak za jiných ekonomických podmínek. Tato městská firma působí na základě tržní ekonomiky a přináší městu zisk. Ten není nijak výrazný, ale za více jak 10 let existence se nikdy nedostala do ztráty. Výroba tepla i správa bytového fondu je jakýmsi územním monopolem se zajištěným zákazníkem, takže to je zcela určitou výhodou pro vlastníka. Na straně druhé vlastnictví městem je zárukou pro zákazníka, že při případné mimořádné události nebo havárie město omezí vzniku kolapsu.

Výše uvedené tepelné hospodářství bylo přebudováváno v období 3 let (1994 – 1996) a to z důvodů nutné etapizace. Rekonstrukce bylo možné provádět pouze v období letních odstávek vytápěcího systému a bylo by velikým rizikem toto uskutečňovat během jednoho roku. I tak byly nové kotelny uváděny do provozu na přelomu měsíců září a října a obyvatelé zažívali několik nepříjemných dnů, jestliže venkovní teplota poklesla.

Finanční prostředky byly získány z několika zdrojů. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o snížení exhalací, byla získána dotace ze Státního fondu životního prostředí ve výši 24 mil. Kč a bezúročná půjčka ve výši 20 mil. Kč. Zbylé prostředky byly získány komerčním úvěrem a část byla hrazena z vlastních zdrojů rozpočtových zdrojů města. Technologické zařízení kogenerace a některé plynové kotle byly získány zdarma v rámci mezinárodní dohody ze Švýcarska. Hodnota darované technologie dosáhla výše cca 18 mil. Kč. Přesto město splácelo poskytnuté půjčky řadu let, téměř dvě volební období. Byla to však velice výhodná investice. Tepelný systém pracuje bez závažných poruch a je zajištěno vytápění pro více jak polovinu obyvatel města. Rovněž cena tepla není ve srovnání s jinými lokalitami nijak vysoká, i když v návaznosti na inflaci a zvyšující se ceny plynu na evropském trhu, cena tepla roste. Rostou však i ceny ostatních paliv. Je třeba dodat, že v tepelném systému města existují dvě ceny. Jedna z z kotelen zásobujících několik obytných bloků, druhá pak pro kotelny umístěné v obytných domech. V poslední době se však tyto ceny přibližují, neboť s ohledem na zvyšující se ceny plynu, roste jeho podíl v kalkulaci ceny tepla. Jestliže v roce 1997 byla cena tepla cca 245 Kč/GJ, pak v roce 2006 předpokládáme její výši cca 450 Kč/GJ.

Jak již bylo výše uvedeno, tepelný systém je vybaven i kogeneračními jednotkami. Jejich provoz však nyní omezujeme pouze na dobu energetických špiček. Cena vykupované elektřiny totiž zůstává již několik let stejná a při stále zvyšující se ceně plynu je provoz kogeneračních jednotek v mimošpičkové době ztrátový. Zatímco před několika lety jsme vyrobili a do sítě dodali cca 2 mil. kWh elektřiny, v současné době je množství poloviční. V letním období v době energetické špičky je snaha „nabíjet teplem“ boilery o objemu 40 m³ tak, aby nebylo nutno spouštět do provozu plynové kotle, což se většinou daří.

Výše uvedenými investicemi se podařilo zajistit zdroj tepla pro větší polovinu města na dobu několika desetiletí. Ani rozptýlená výstavba rodinných domů nezůstala zkrátka. I tam byla provedena postupně plošná plynofikace a v současné době je plynofikace domácností na takové úrovni, že prodejce tuhého paliva z našeho města odešel a několik desítek domácností používající k topení uhlí, jej musí dovážet z okolních obcí.

K zajištění dobré tepelné pohody v bytě však nestačí jenom opatřit tepelné energie z jakéhokoliv zdroje, ale i technický stav budov, který potřebu tepelné energie snižuje a vytvářejí tak pocit útulnosti. Proto prakticky souběžně s budováním nového tepelného zdroje bylo přikročeno k zateplování obytných domů. Zde byla situace poněkud svízelnější po stránce finančních zdrojů. Zatímco investice do tepelného zdroje bylo možné promítnout do ceny tepla, u nákladů se zateplováním tomu tak nebylo. Poněkud jednodušší to měli vlastníci bytů a bytová družstva, neboť si jednoduše spočítali, že ušetřené teplo jim postupně umoří náklady spojené se zateplením. Podařilo se však získat na několik panelových domů účelovou dotaci a rovněž pak výhodnou půjčku od státu. Postupně pak dochází k zateplování jednotlivých bloků. Z porovnání měrné spotřeby tepla srovnatelných domů je zřejmé, že k výrazné úspoře dochází. Např. u zatepleného domu čp.1628-29 je spotřeba 0,35 GJ/m², u nezatepleného čp. 1632-33 pak 0,59 GJ/m².

Snížit spotřebu tepla a tím i provozní náklady jsme se snažili i u některých školních budov. Rekonstruovali jsme školní budovu postavenou na počátku 70-tých let, jejíž plášť byl tvořen tzv. boletickými panely. Jejich náhrada vyzdívkou tzv. voštinových cihelných bloků, nová okna a nově řešená střecha měly za následek snížení spotřeby tepla o cca 1/3. Vzhledem k tomu, že při rekonstrukci školní budovy došlo k cca 1/3 zvýšení počtu učeben, zůstali jsme se spotřebou tepla na původní výši, ale zlepšila se tepelná pohoda ve třídách i ostatních školních prostorách.

K výrazným úsporám v našem městě došlo rovněž v oblasti veřejného osvětlení. Jeho stav bylo možno nazvat přímo katastrofálním. Svítidla byla zastaralá, často nefunkční, stožáry zrezivělé. Po zrentgenování bylo nutno téměř třetinu odstranit. Odborník z oblasti osvětlovací techniky nejen doporučil vhodná a moderní svítidla, ale rovněž nově vyprojektoval systém osvětlení. Stožárů ubylo a osvětlení bylo rovnoměrné. Nová svítidla mají spotřebu elektřiny méně než třetinovou. Jestliže před 10-ti roky představovaly faktury za elektřinu pro osvětlení cca 2 mil. Kč, dnes je to o čtvrtinu méně a svítidel je více (je třeba ovšem zahrnout i postupné zdražování ceny elektřiny).

Při vyslechnutí příspěvků ostatních účastníků konference v Innsbrucku jsem získal dobrý pocit. Naše cesta při řešení energetických problémů není nijak odlišná od našich kolegů v Rakousku či v Maďarsku a co nám chybí zejména, jsou dostatečné finanční zdroje. Zejména v oblasti zateplování obytných domů není možné investice do prokazatelně zlepšeného bydlení promítnout do nájemného a regulované nájemné stagnující již několik let tuto situaci umrtvuje. Snad díky poslednímu vývoji v této oblasti blýská na lepší časy.