Palác míru v Haagu

O historii i současnosti symbolu Haagu

Koncem minulého roku se konala v Haagu schůzka pracovní skupiny pro partnerskou spolupráci měst Rady evropských měst a regionů (CEMR), v níž je náš Svaz rovněž zastoupen. Jednalo se zejména o vytvoření celoevropské internetové sítě pro partnerskou spolupráci všech 35 členských zemí Rady, která by jednak podávala všeobecné informace o této spolupráci v angličtině a ve francouzštině, jednak zprostředkovávala hledání partnerů pro spolupráci ve 20 evropských jazycích, včetně češtiny. Je to jistě záslužná iniciativa, jejíž realizace však zatím přináší řadu technických problémů. Síť má být operační již na jaře letošního roku. Budeme vás včas informovat.  

 

Dnes se však chci spíš věnovat budově, ve které se díky naši nizozemské partnerské asociaci VNG schůzka konala. Byl to Palác míru, na nějž je každý obyvatel Haagu pyšný. Vredespaleis je často označován za sídlo mezinárodního práva. Pro Haag je tím, čím je třeba pro Paříž Eiffelova věž, pro Prahu Pražský hrad nebo pro Brusel Atomium. Monumentální stavba svou architekturou dost připomíná bývalou pražskou Staroměstskou radnici, jak ji známe z fotografií z doby před druhou světovou válkou. Myšlenka postavit takový palác vznikla již v době První haagské mírové konference koncem 19. století, která dala impuls k ustavení Stálého rozhodčího soudu. Tehdy byl vyzván vlivný filantrop a mecenáš Andrew Carnegie, americký průmyslník skotského původu, aby na výstavbu paláce finančně přispěl. Carnegie poskytl tehdejších 15 milionů dolarů na budovu, která se stala sídlem Stálého rozhodčího soudu, nejstarší instituce pro řešení mezinárodních sporů, a knihovny mezinárodního práva. Protože tehdejší právní předpisy neumožňovaly, aby nizozemská královna Wilhelmina uvedenou částku převzala, jak si to Carnegie představoval, byla v roce 1903 založena nadace nesoucí jeho jméno, která palác spravuje dodnes.

 

Základní kámen k novorenesanční budově, jejímž architektem byl Francouz Louis M. Cordonnier, byl položen při příležitosti druhé Haagské mírové konference v roce 1907. Někteří její účastníci (bylo přítomno 44 států) poskytli cenné dary na výzdobu interiéru: např. Švýcarsko hodiny pro věž, Írán perské koberce, Indonésie a USA vzácné dřevo, Rusko obrovskou vázu o hmotnosti 3200 kg, Japonsko koberce, Itálie mramor, atd. V Paláci míru  je též mnoho uměleckých děl představujících významné osobnosti, které se ve světě zasazovaly o mír, od Andrewa Carnegieho po Nelsona Mandelu.

 

Palác byl slavnostně otevřen za přítomnosti nizozemské panovnice i samotného Carnegieho v roce 1913, ironií osudu rok před vypuknutím první světové války.

 

Dnes je Palác míru kromě Stálého rozhodčího soudu též sídlem významných mezinárodních institucí: Haagské akademie mezinárodního práva (od r. 1923) a od roku 1946  Mezinárodního soudního dvora, hlavního soudního orgánu zřízeného tehdy nově vzniklou Organizací spojených národů. Ten byl pokračovatelem Stálého mezinárodního soudního dvora Společnosti národů, který v Paláci míru sídlil v letech 1922 – 1946. Dnes je Palác níru významný též proto, že je sídlem Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.

 

Když procházíte oběma zasedacími sály Mezinárodního soudního dvora nebo Japonským salonem Stálého rozhodčího soudu, může se vám zdát, že jejich výzdoba trochu stárne. Co však bohužel nestárne jsou problémy, kterými se zabývaly obě Haagské mírové konference. Již první z nich se v období, kdy se zostřovaly vztahy mezi evropskými velmocemi, snažila o zmírnění napětí a k omezení zbrojení. (Mimochodem byla svolána z iniciativy Ruska). Byly na ní přijaty zásadní úmluvy jako Úmluva o pokojném řešení mezinárodních sporů, O zákonech a obyčejích pozemní války, O zákazu vrhání projektilů a trhavin z balonů, nebo deklarace o zákazu používání jedovatých plynů a střel dum-dum.

 

Druhá haagská konference se v r. 1907 zabývala problémy začátku nepřátelství, zákony a obyčejích války pozemní, právy a povinnostmi neutrálních států a osob v době pozemní války, přeměnou obchodních lodí na lodě válečné, pokládáním kontaktních min ponorkami, atd.

           

Počítalo se s tím, že proběhne 3. mírová konference, místo ní však došlo k první světové válce. A historie pokračuje…Trhaviny se už dnes sice nevrhají z balonů, nepoužívají se střely dum-dum, máme však mnohem modernější prostředky k zabíjení. Kéž by Vredespaleis zase vstoupil do historie a stal se tentokrát místem nastolení opravdového míru ve světě.