Sněm CEMR v Innsbrucku (2006): Evropa hledá cestu

K problematice první oblasti se vyjadřovala řada diskutujících. Potěšilo mě, že s velmi zajímavými příspěvky přišli i členové Energetické komise Svazu měst a obcí ČR pánové Šalda (více v měsíčníku INS 6/2006) a Belza. My Češi jsme nebyli jen v roli pasivních posluchačů, ukázali jsme, že jsme v této oblasti odborníky. Všichni přednášející sdíleli obavu a poukazovali na riziko pro evropskou civilizaci. Tím rizikem je vyčerpávání zdrojů energie, zranitelnost dopravy závislé na fosilních palivech a zároveň závislost na zdrojích z neevropských zemí, především Blízkého Východu. S tím samozřejmě souvisí hledání zdrojů nových. K ubývajícím zásobám ropy, uhlí, zemního plynu se řadí nové zdroje - atomová energie a diskuse kolem jejího využití, pěstování a využívání biomasy a těžba ropných břidlic, štěrků a písků. V rozpravě kolem jednotlivých témat ale také zaznívalo, že bez odpovídajících úsporných opatření nebude tato politika příliš úspěšná. Pouze kombinací obojího, tedy úspor a nových zdrojů, lze zajistit energetické zdroje na několik dalších desetiletí. Roli hrají samozřejmě i jiné faktory, spotřeba nově se rozvíjejících ekonomik, například Číny, cenová politika zemí, které vlastní převážnou většinu energetických zdrojů, a samozřejmě chování lidí coby spotřebitelů. Během diskuse byly představeny i některé zajímavé projekty v oblasti energetických úspor, výchovy lidí k hospodárnému využívání zdrojů, a to už od mateřských škol.

A jak na mne působil samotný Sněm? Byla jsem velmi ráda, že dostupnost veřejných služeb, se kterou se na obcích každý den potýkáme, se stala i velkým tématem letošního Sněmu. Sněm se poskytovanou šíří služeb, jejich kvalitou a cenovou dostupností zabýval jednak obecně, jednak probíral různá témata v jednotlivých pracovních skupinách. Do oblasti veřejných služeb zahrnujeme kompletní infrastrukturu, kanalizace, cesty, osvětlení, provoz veřejných budov, sportovišť, sociální služby. Pro mne osobně bylo nejzajímavějším tématem téma sociálních služeb, jejich dostupnosti, standardů, udělení akreditace poskytovatelům a jejich ceny. Tento workshop moderovala zástupkyně České republiky, samozřejmě nikoli v češtině, ale anglicky. Úkolu se velmi fundovaně, a to i díky své praxi ve funkci ředitelky odboru MPSV a stáži v Anglii zhostila paní Milena Jabůrková. Potěšilo mne, že i takové země, jako Švýcarsko, Německo a Itálie hledají odpovědi na tytéž otázky. Zejména se zajímaly o řešení standardů sociální péče, udržení jejich kvality a zachování lidské důstojnosti i v obtížných obdobích lidského života. Zjistila jsem, že služby poskytované v řadě našich zařízení mají srovnatelnou úroveň a že díky tomu, že jsme hledali cesty, jsme v mnohém dokonce dál.

 

Posledním velkým tématem byla diskuse kolem zajištění rovných příležitostí mužů a žen ve společnosti. Ta byla motivována dosud přetrvávajícími zvyklostmi v řadě zemí, které vedou k faktické nerovnosti příležitostí mezi oběma pohlavími. Lze připomenout například mzdy, zastoupení žen ve vrcholových pozicích a veřejných funkcích atd. Tato diskriminace není většinou cílená, spíše vyplývá z tradičního pojetí role ženy ve společnosti. Rozprava vyvrcholila přijetím Charty rovných příležitostí mužů a žen. Její příprava trvala několik let a je v podstatě souhrnem kroků a opatření, která by měla vést k postupné nápravě. V závěru jednání byla tato Charta okamžitě pohotově primátorkou Innsbrucku nazvána Chartou innsbruckou, podepsána významnými představiteli EU a primátorkami několika velkých evropských měst. Postupně by měla být schvalována v zastupitelstvech měst a obcí po celé Evropě. A mimochodem, česká delegace skoro Chartu předešla, neboť měla paritní zastoupení mužů a žen.