01.12.2005

Problematika RUD v Senátu

Diskutovat o systému sdílených daní musíme v kontextu celkových příjmů obcí. Poslední listopadový den zavítala do Valdštejnského sálu horní komory Parlamentu téměř stovka starostů, aby se senátory a zástupci vybraných ministerstev diskutovali o problematice rozpočtového určení daní. Seminář, který byl opravdu velmi pozitivně hodnocen, iniciovala senátorka Václava Domšová a určen byl zejména pro představitele malých obcí.

„Není dnes žádným tajemstvím, že finanční příspěvek od státu nepokrývá náklady na přenesený výkon státní správy“, uvedl seminář náměstek ministra vnitra Josef Postránecký. Jak ale tuto otázku řešit? Podle slov pana náměstka se nabízí několik možností, více či méně vhodných. Zahrnout tyto finance do rozpočtového určení daní, jak bylo leckdy navrhováno, ale nepovažuje za šťastné řešení, jelikož podíl rozpočtového určení daní je legislativně určen právě na výkon samostatné působnosti obcí. Doporučil spíše uvažovat o stanovení určitých standardů u jednotlivých agend a každoročně o nějaké to procento příspěvek navyšovat tak, aby byl postupně vyrovnáván dosavadní propad, byla pokryta roční inflace a případně i další nárůst objemu výkonu.

Důvody vedoucí k nespokojenosti obcí a měst se zákonem o rozpočtovém určení daní shrnul ve svém příspěvku výkonný místopředseda Svazu Jaromír Jech. Podíl určený obcím z RUD  není dostatečný a neodráží tak vzrůstající požadavky kladené na samosprávy při zajišťování závazků daných státem. Znemožňuje zajistit potřebné prostředky na dofinancování projektů při možném čerpání ze strukturálních fondů. Je vypočítáván na podkladě rozdílných statistik počtu obyvatel určujících, do jaké kategorie obec spadá. Další roli hrají úzké daňové portfolio a skokové koeficienty. Celkově lze konstatovat, že systém přerozdělování RUD nemůže motivovat obce k vlastním aktivitám. „Řešit podobu „ideálního“ zákona o rozpočtovém určení daní je ale možné až poté, co si zodpovíme základní otázky: V jaké sídelní struktuře chceme v naší republice žít a co vlastně chce společnost od venkova? Jaké předpoklady by měly být naplněny, abychom mohli plnohodnotně žít jak ve městech, tak i na vesnici? Potřebují obce pro zajištění svých potřeb spíše dotace nebo dostatečné vlastní zdroje?“ dotazoval se přítomných pan Jech. Za Svaz měst a obcí ČR ujistil, že obce jsou připraveny diskusí nad těmito otázkami se zúčastnit a řešit je. 

„V souvislosti se zákonem o rozpočtovém určení daní stále panuje množství pochybení, které se i přes skutečnost, že zákon nabyl účinnosti více než před čtyřmi lety, nepodařilo odstranit“, upozornil vedoucí legislativního oddělení Kanceláře Svazu Lukáš Váňa. „Předně se o sdílených daních všeobecně hovoří jako o daňových příjmech obcí, což je asi největší omyl. Systém sdílených daní, pomineme-li některé výjimky, není nic jiného než zákonem garantovaný systém přerozdělování neúčelových dotací“. Dále konstatoval, že problém sdílených daní je také často směšován s problematikou financování obcí, přitom tzv. daňové příjmy obcí tvoří zhruba 53 % příjmů obcí a z toho příjmy ze sdílených daní činí přibližně 40 % příjmů obcí a měst, tedy ani ne polovinu.

Pan Váňa zahrnul do svého příspěvku i již zmiňovaný systém velikostních kategorií obcí, o jehož chybném nastavení snad dnes již nikdo nepochybuje. Příkladem za všechny uvedl kategorii obcí od 100 do 150 tisíc obyvatel, do níž spadá pouze jedno jediné město, a to Olomouc. Přitom poměrně početná skupina měst s počtem obyvatel těsně pod 100 tisíc nijak zvlášť zohledněna není. Problematické je už i také samotné stanovování počtu obyvatel, podle jehož výše se obec na sdílených daních určeným procentem podílí. Údaje z evidence obyvatel ministerstva vnitra se rozcházejí s údaji evidence obyvatel Českého statistického úřadu. „A skutečně je tomu tak“, potvrdil Lukáš Váňa, „podle těchto dvou statistik máme rozdílný počet obyvatel, a to zhruba o čtvrt milionu. Nižší stav vykazuje statistický úřad. Větší města proto navrhují, aby se sdílené daně přerozdělovaly podle údajů MV. Jelikož ale většina tzv. mrtvých duší je evidována ve velkých městech, doplatily by na uvedenou změnu právě obce“, upozornil závěrem svého vystoupení vedoucí legislativního oddělení Kanceláře Svazu Váňa.

Diskutovat o systému sdílených daní musíme dle jeho slov v kontextu celkových příjmů obcí, čemuž přitakávali všichni zúčastnění.

Eduard Komárek, ředitel odboru územních rozpočtů ministerstva financí, poté promítl současnou strukturu rozpočtového určení daní. Na konkrétních příkladech - nepatrným zvýšením některých podílových procent, např. navýšením podílu ze sdílených daní z 20,59 na 20,90 %, pak ukázal, jak by bylo možné rozpočty obcí „vylepšit“. Z reakcí přítomných však bylo zřejmé, že tyto snahy považují sice „za hezké, ale ne příliš koncepční a systémové“.

Za Stálou komisi Senátu pro rozvoj venkova vystoupil senátor Ondřej Feber, který rovněž potvrdil nutnost přehodnocení nastavení koeficientů a jejich vyrovnání. „V podstatě symbolické snížení těm velkým může výrazněji napomoci těm malým“. 

Poslední přednášející, zástupci Vysoké školy ekonomické Ing. Zuzana Trhlínová a Ing. Petr Toth, obohatili seminář o několik příkladů ze zemí Evropské unie. Starosty zaujal zejména průběh fiskální decentralizace na Slovensku a celkové srovnání jejich reformních kroků s našimi. Asi nejlépe to vystihla senátorka Domšová: „Vypadá to, že mají našlápnuto lepší cestou než my“.

A krátce k diskusi. Z řady akcí známe, že o diskutující bývá nouze. Na tomto semináři to však rozhodně neplatilo. Do diskuse se hlásilo mnoho starostů a nutno říci, že jejich příspěvky byly velice konkrétní a zajímavé. Snad všechny byly také odměněny potleskem, který hovořil jasně – vyjadřujeme podporu. Jako červená nit se jimi táhla především kritika nastavení již zmiňovaných koeficientů. Zazněl i názor: Proveďme jednoduchý razantní krok - zrušme je!

Velice stručně k některým z nich.

Zástupci obce Hory Svaté Kateřiny dokladovali možnosti hospodaření obcí na svém příkladu. Doporučovali stanovit tzv. životní minimum obce a mimo jiné se ptali svých kolegů: „Naším příjmem je také daň z nemovitosti. Kdo ale ví, jak je v jeho obci velká, kdo si ji dovede zkontrolovat?“

Starosta Bělotína Eduard Kavala vybízel: „Vše, co jsme zde slyšeli, bylo velice podnětné. Diskutujme ale v časově závazné lince, jinak naše sezení vyzní jenom jako adventní dišputace“. Varoval také před vzrůstající byrokracií, která starostům svazuje ruce a podružně vede i k poklesu volební účasti. A z dalších jeho podnětů – podpořme příjmy jednotlivců žijících v našich obcích. Vždy bude platit „bohatý občan=bohatá obec“.

„Jak si můžeme ověřit, kolik zaměstnanců v obci máme?“ ptala se v návaznosti na přerozdělování daní starostka obce Srch Jana Jiráňová. „Kde si toto číslo můžeme odkontrolovat?“

Do diskuse k rozpočtovému určení daní se zapojil i senátor Jiří Nedoma. „V žádném případě nestačí změnit jenom zákon o RUD. Tento stát nemá koncepci, neví, co od venkova vlastně chce. Chybí národní plán. Především musí proběhnout zásadní reforma veřejných rozpočtů a dojít ke snížení výdajů vynakládaných na chod státu, ke snížení mandatorních výdajů.“

Celý seminář závěrem shrnul a stručně zhodnotil senátor Josef Vaculík, zástupce Václavy Domšové ve Stálé komisi Senátu pro rozvoj venkova. Zakončíme tedy jeho slovy. Současné nastavení rozpočtového určení daní je dnes diskriminačním faktorem pro rozvoj venkova.

A na úplný závěr ještě jednu citaci z diskuse: „Řada mých kolegů starostů se těší na ukončení svého volebního období“. A co k tomu dodat? Proč asi ...

V přiložených souborech najdete reakce Ing. Josefa Vaculíka, místopředsedy Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, a Ondřeje Febere, člena Stálé komise.