01.09.2011

Státní pokladna a bankovní účty obcí

Poslanecký pozměňovací návrh směřuje k povinnému zřizování účtu každé obce u České národní banky, na který by směřovaly dotace a převody sdílených daní. Obcím však nemá (a nesmí) být bráněno, aby se svými prostředky nakládaly nezávisle. Výhodnost či nevýhodnost návrhu pro obce se bude odvíjet od konkrétních podmínek správy účtu.
V minulých dnech zaznamenal Svaz dotazy členských obcí i dalších subjektů, které se týkají pozměňovacího návrhu k tisku č. 287. Novela zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že prostředky státní pokladny jsou vedeny také na „účtech územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí určených k příjmu dotací a návratných finančních výpomocí ze státního rozpočtu, Národního fondu a státních fondů a k příjmu výnosů daní nebo podílu na nich, převáděných těmto příjemcům správcem daně podle zvláštního zákona“. Z návrhu pak vyplývá, že účty podřízené státní pokladně vede Česká národní banka.
Zároveň se stanovuje zákaz umisťovat prostředky státní pokladny mimo účty jí podřízené. Ministerstvo má mít právo kontrolovat, zda organizační složky státu a právnické osoby, které mají finanční vztah ke státní pokladně, nevkládají peněžní prostředky mimo účty podřízené státní pokladně.
Jestliže v případě dotací (limitek) je poslanecká, či spíše ministerská, aktivita pochopitelná, problém může nastat u výnosů sdílených daní v kombinaci se zákazem ukládání peněžních prostředků pro široce definovaný okruh osob, které mají vztah ke státní pokladně. Nepředpokládáme však, že by vzhledem k Ústavou zaručenému právu obcí hospodařit podle vlastního rozpočtu, jehož částí jsou také např. výnosy z volných finančních prostředků, měl předkladatel úmysl zasahovat tak závažně do samosprávné činnosti.
Projekt Státní pokladny, který zatím obce nejvíce pocítily ve formě změny účetnictví a způsobu zasílání výkazů, nesmí ohrozit autonomii samosprávy. Ostatně podkladové expertní studie vždy (již více než 10 let) zdůrazňovaly nutnost sjednocení řízení na úrovni státu a mimorozpočtových fondů.
Z pohledu jednotlivých obcí se pak navrhované zřízení účtu u ČNB může v některých případech ukázat jako alternativa k dnešnímu stavu. Je však otázkou, jak na zřejmou novou konkurenci budou reagovat komerční banky.
Závěrem nelze než opětovně litovat čím dál častěji používaného způsobu prosazování podstatných změn v legislativě, která se samosprávy dotýká. Původní verze novely rozpočtových pravidel prošla standardním připomínkovým řízením, včetně důvodové zprávy. Poslaneckou iniciativou pak bez jakékoliv diskuze může být „protlačeno“ vše.