29.11.2010

NKÚ a rozhodování zastupitelů .... už zase

Když se na jaře letošního roku objevil návrh změny Ústavy, který rozšiřoval pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu směrem k obcím, vytvořil Svaz celý seznam argumentů, jak velké problémy způsobí na první pohled bohulibý záměr. Z vypořádání připomínek tentokrát již vládního návrhu je zřejmé, že zásadní problémy přetrvávají.

Když se na jaře letošního roku objevil návrh změny Ústavy, který rozšiřoval pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu směrem k obcím, vytvořil Svaz celý seznam argumentů, jak velké problémy způsobí na první pohled bohulibý záměr. Z vypořádání připomínek tentokrát již vládního návrhu je zřejmé, že zásadní problémy přetrvávají.

Vláda předložila návrh změny Ústavy na podzim letošního roku a tentokrát byl již doplněn prováděcí zákon o NKÚ, bez něhož není možné zhodnotit všechny dopady na obce. Svaz uvítal, že dle zákona se kontrola měla soustředit především na zákonnost, tedy na dodržování právních předpisů při hospodaření s majetkem, včetně finančních prostředků. Ve zvláštním paragrafu došlo dokonce k vyjmutí územně samosprávných celků z hodnocení účelnosti a hospodárnosti. Připomínky Svazu tedy směřovaly k časovému omezení možnosti kontrol nebo k provázání kontrolních závěrů.

Při vypořádání připomínek na konci listopadu však bylo zástupcem předkladatele (Ministerstvo spravedlnosti) několikrát zdůrazněno, že zákonnost v sobě s odkazem na zákon o obcích zahrnuje také účelnost a hospodárnost. Současně došlo k potvrzení, že rozpočet NKÚ nebude navyšován, což znamená vyčlenění kontrol zaměřených na územně-samosprávné celky v počtu jednotek ročně. NKÚ v logice své nezávislosti odmítá zohledňovat výsledky dříve provedených kontrol, jeho kontrolní závěry nejsou pro samosprávu závazné, ale ani zpochybnitelné před soudem.

Většina krajů uplatňovala pochybnosti nad smysluplností celého návrhu a doporučovala spíše diskuzi na reorganizací celého kontrolního systému ve veřejné správě, kde by NKÚ představoval určitého supervizita kontrolních postupů. Navíc opravdu přetrvává riziko překrývání předmětů kontroly a možných rozdílných pohledů. Svaz prosazoval myšlenku, že kontrola nemá mít pouze represivní charakter, ale má také vytvořit metodickou podporu pro ostatní. Tedy pravidelné výstupy z kontrol a zobecnění nejčastějších chyb s odůvodněním a doporučením správného postupu. Nezřídka totiž nerespektování zákona nepramení ze špatného úmyslu, ale spíše z neznalosti (i když samozřejmě neznalost zákona neomlouvá). Připomínka byla zamítnuta s odůvodněním, že „není posláním ani v silách NKÚ metodicky řídit územně-samosprávné celky. Jeho případná negativní zjištění však budou důležitým impulsem pro orgány, kterým toto řízení přísluší.“ Kdo nás metodicky řídí? Ministerstvo vnitra, financí, kraj, auditor?

Zamítnutí pětiletého limitu pro kontroly, který Svaz navrhoval, pak s ohledem na vše výše uvedené směřuje ke „kacířské“ myšlence, že jediným důvodem změny Ústavy je splnit (nějak) programové prohlášení. Jakou má opravdu hodnotu zjištění NKÚ, že třeba před 7 lety prodala obec spravovaná zcela jiným zastupitelstvem majetek za cenu velmi nízkou, když obec nic dalšího od té doby neprodala a prodávat nebude?

Svaz se opětovně pokusí oslovit při projednávání tohoto tisku poslance a senátory. Cílem jistě není bránit možnosti kontroly nakládání s veřejnými prostředky, avšak izolované rozšíření kontroly NKÚ ve skutečnosti žádné řešení vlastně nepřináší.