08.07.2016

Novela zákona o podpoře sportu přinesla obcím povinnost zpracovávat Plány rozvoje sportu, žádat o dotace ale nemohou.

Prezidentem včera podepsaná novela zákona o podpoře sportu stanovila obcím novou povinnost - zpracovávat v samostatné působnosti pro své území Plány rozvoje sportu a zajišťovat jejich provádění. Tato povinnost byla vložena do § 6 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů,

Prezidentem včera podepsaná novela zákona o podpoře sportu stanovila obcím novou povinnost - zpracovávat v samostatné působnosti pro své území Plány rozvoje sportu a zajišťovat jejich provádění. Tato povinnost byla vložena do § 6 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, novým odstavcem 2 a rozšířila tak úkoly obcí v oblasti sportu zákonem stanovené. Stejnou povinnost budou mít i kraje a stát.

I když lze částečně souhlasit s tím, že sportovní plány větších měst a obcí, krajů a státu budou mít pozitivní vliv na rozvoj sportu, je na druhou stranu třeba si uvědomit, že budou znamenat zvýšení administrativní zátěže a jejich zpracování bude zejména pro menší obce spíše formální. Svaz zpracoval k návrhu novely připomínky, které kromě nesouhlasu s povinným zpracováváním plánů, zahrnovaly i možnost, aby i obce mohly být žadateli o dotace, tak by mohly podporovat všestranný rozvoj sportu pro všechny skupiny obyvatel. Dle návrhu zákona to mohou být jen neziskové organizace. Připomínky vyslyšeli senátoři a návrh v tomto směru upravili. Bohužel sněmovna setrvala na svém původním návrhu schváleném usnesením č. 1266 a k požadovaným změnám nedošlo.

Obce pro financování a podporu sportu využívají příjmy, které mají z loterií. V současné době však Ministerstvo financí přišlo s podnětem, aby jim příjmy z výnosů z hazardu byly odebrány (jde o cca 6 mld. Kč) a přesunuty sportovním organizacím cestou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. A do budoucna možná i cestou nového Ministerstva sportu, s jehož zřízením to ministryně Valachová myslí skutečně vážně. Taková nová a jistě "důležitá" instituce na svůj provoz ukrojí část peněz, které měly jít čistě na podporu sportu. Sportovci, ale ani ministryně či úředníci ministerstva školství nemají představu, co všechno obce na svém území financují, aby sport udržely a rozvíjely. Ty tolik diskutované prostředky z hazardu a loterií zpravidla všechny padnou pro financování sportu, a i tak je nezbytné sport „dofinancovat“ z ostatních rozpočtových příjmů obce zpravidla ve stejné výši, jako je výnos z hazardu. Je třeba vědět, že obce podporují sport na svém území nejen neinvestičními dotacemi, ale i investičními. Obce hradí ve sportovních areálech energie (vodné, stočné), drobné opravy, sekání travnaté plochy, údržbu a úklid, vybavení pro sportovce, cestovné sportovců na turnaje a zápasy, ceny pro vítěze, volnočasové aktivity, ale sportovní areály i budují a rekonstruují, což znamená jednorázové prostředky v řádech miliónů korun (investiční náklady). Zůstává otázkou, zda sportovci po přesměrování peněz z loterií od obcí směrem ke sportovním klubům a MŠMT, nakonec nespláčou nad výdělkem.

S vyjádřením Svazu k novele zákona o podpoře sportu se můžete seznámit zde:

Vyjádření Svazu měst a obcí k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (senátní tisk č. 265)

V závěrečné zprávě o hodnocení dopadů regulace (str. 17) se uvádí, že obec je povinna pečovat o všestranný rozvoj svého území a potřeby svých občanů. S tímto tvrzením se nelze ztotožnit, neboť v zákoně o obcích se jednoznačně uvádí, že obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. V současné době toto ustanovení obce naplňují, jak vyplývá z předloženého materiálu, kdy se obce v rámci státního a veřejného sektoru na podpoře sportu podílely největší měrou, což činilo v průměru 11,5 mld. ročně. Podpora sportu se odvíjí od potřeb obcí a možnostech jejich rozpočtu. Z této činnosti nelze však dovozovat povinnost obce. V této souvislosti jde o péči o rozvoj území a to v  rámci možností dané obce.

Nad rámec stávajícího zákona se obcím ukládá povinnost v samostatné působnosti zpracovávat plán rozvoje sportu v obci. 

Mezi záležitosti obce, které tradičně náleží do samostatné působnosti, patří mj. uspokojování potřeb svých občanů např. sport v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 a § 35 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Dle čl. 101 odst. 4 Ústavy může stát zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 7.5.2013, č. j. III ÚS 1669/11-1 je takový zásah do samosprávy přípustný toliko tehdy, pokud to ochrana zákona nepochybně vyžaduje. Respektování územní samosprávy je nutnou součástí právního státu. Proto by obce neměly mít uloženou povinnost zpracovávat plán rozvoje sportu, ale možnost tento plán zpracovat. Navíc v České republice je 6 253 obcí různé velikosti, nejvíce je menších obcí, pro které zpracování plánu rozvoje sportu v obci může znamenat administrativní zátěž.  

Dle zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, mají obce ve své samostatné působnosti vytvářet podmínky pro sport, zejména zabezpečit rozvoj sportu pro všechny, přípravu sportovních talentů, včetně zdravotně postižených občanů, zajistit výstavbu, rekonstrukci, udržování a provozování svých sportovních zařízení a poskytnout je pro sportovní činnost občanů. Dále obce ve své působnosti kontrolují účelné využívání svých sportovních zařízení a zabezpečují finanční podporu sportu ze svého rozpočtu. Podpora sportu se tedy odvíjí od potřeb jednotlivých měst a obcí.

Veškeré formy tělesné aktivity, které jsou provozovány příležitostně nebo organizovaně a usilují o dosažení nebo vylepšení fyzické kondice a duševní pohody, upevňování zdraví, dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních či rozvoj společenských vztahů, města a obce realizují. Velkou měrou podporují i tzv. „školní sport“, kdy jde o zájmové soutěžní i nesoutěžní organizované aktivity ve školních sportovních klubech s pravidelnými soutěžemi v rámci struktury základních a středních škol. Cílem je zvládnutí pohybových činností (dovedností), všestrannost a vytváření vztahu ke sportu (nejde o povinnou tělesnou výchovu v rámci vzdělávacího programu).

Města a obce převzala do svého majetku řadu nemovitostí zejména od sportovních klubů, které byly ve velmi špatném stavu a to z důvodu uspokojování potřeb svých občanů. Mnoho z těchto staveb by potřebovalo nezbytné opravy. Města a obce v současnosti na tyto opravy nemají finanční prostředky, proto jsou sportoviště opravována postupně a v menším rozsahu než by bylo potřeba. Většina měst usiluje, aby proběhla postupně modernizace sportovišť tak, aby byla bezpečnostně a uživatelsky vyhovující.

Na straně jedné se zdůrazňuje odpovědnost obcí za rozvoj možností za sportování mládeže na svém území, na straně druhé příjemcem dotace může být pouze nezisková právnická osoba, která se dle důvodové zprávy (str. 46) objevuje v definici sportovní organizace. Z výše uvedených důvodů požadujeme, aby jako příjemce dotace byly uvedena města a obce.

V návrhu materiálu (str. 50) se v § 6b odst. 1 se sice uvádí, že je stanovený odchylný režim pro investiční programy podpory sportu, které mohou být vyhlášeny na jiné časové období než jeden rok, kdy okruh příjemců bude stanoven samotnou dokumentací, tento příslib však v porovnání s náklady, které obce investují do sportu, nestačí.

Návrh materiálu také počítá se vznikem rejstříku sportovních organizací a sportovců. Dle odhadu Svazu celková pořizovací částka pouze na pořízení softwarového vybavení bude přesahovat miliony korun. V rámci centrální evidence sportovních organizací a sportovců by se musely propojit místní databáze s centrální, což přinese také značné finanční náklady. Ani současné informační systémy nejsou např. plně propojeny se všemi rezorty. Další finanční náklady bude mít sportovní organizace s přizpůsobením svého informačního systému, pokud nějaký mají, se standardy, které uvede příslušný gestor tohoto registru. A v neposlední řadě dojde ke zvýšení administrativních úkonů, neboť se budou muset přenášet a upravovat data do centrálního registru. Skrytým výdajem může být opakované pořízení certifikátu, který slouží k přístupu do databáze. 

Zpracovala:

Mgr. Miroslava Sobková

Ing. Jana Chládková

Legislativní a právní Sekce, Kanceláře Svazu měst a obcí České republiky