25.09.2018

Provozování kamerového systému a ochrana osobních údajů

Obce a školy využívají kamerové systémy zejména za účelem ochrany svého majetku, ale i bezpečnosti, zdraví a života osob, které vstupují do monitorovaného prostoru, ať už jsou to zaměstnanci, žáci nebo veřejnost. Tento účel koresponduje s důležitými, právem chráněnými zájmy správce, a užití kamerového systému se záznamem pořizovaných záběrů je pak možné provádět i bez souhlasu subjektu údajů. Přitom je však nutné respektovat několik základních podmínek, aby užití bylo zákonné. První podmínkou je, že kamerové snímání nesmí nadměrně zasahovat do soukromí, tzn., že kamery lze využít pouze v případě, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinou cestou (např. majetek lze chránit uzamčením místnosti) a dále je vyloučeno užití v prostorách určených k ryze soukromým úkonům (např. sprchy, toalety). Druhou podmínkou je jednoznačné stanovení účelu pořizování záznamů, který jak již bylo řečeno výše, musí korespondovat s důležitými, právem chráněnými zájmy správce. Záznamy mohou být využity pouze pro zjištění události, která poškozuje tyto zájmy. V žádném případě není možné záznamy z kamer nahrávat na internet pro pobavení anebo se na ně jen tak z „nudy“ dívat. Dále je třeba stanovit lhůtu, po kterou budou záznamy uchovávány. Tato doba by neměla přesáhnout čas přípustný pro naplnění účelu. U trvale střeženého objektu se může jednat např. o 24 hodin popř. i několik dnů až týdnů (pokud nejde o záznamy pořizované policejním orgánem podle zvláštního zákona) a poté jsou data smazána. Dobu uchovávání by si měl správce umět zdůvodnit a obhájit. Záznamy mohou být zpřístupněny např. policii nebo pojišťovně v případě zachycení bezpečnostního incidentu (např. krádeže). Správce by neměl zveřejňovat záznamy na internetu z vlastní iniciativy např. s tím, že osoba na záznamu je zloděj, ale primárně by měl záznamy předat Policii ČR, která má zákonné oprávnění je zveřejnit a pracovat s nimi za účelem dopadení pachatele.

Při provozování kamerových systémů je třeba zajistit jejich ochranu před zničením, ztrátou či neoprávněným přístupem a to jak snímacích zařízení a přenosových cest, tak i datových nosičů, na kterých jsou záznamy uloženy. Velmi důležité je rovněž informovat osoby, že vstupují do monitorovaného prostoru například umístěním informačních tabulek či piktogramů a zajistit subjektům údajů jejich práva, jako je právo na přístup ke zpracovávaným datum, právo vznést námitku atp. Správce by neměl informační povinnosti vůči subjektům údajů podceňovat, mnoho stížností totiž pramení právě z nedostatečné informovanosti a transparentnosti k umístění kamerového systému. S výše uvedenými skutečnostmi se můžete podrobně seznámit ve stanovisku Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 1/2006, které i přes datum svého vydání v lednu roku 2006 je stále platné vyjma posledního bodu g) k registraci u ÚOOÚ. Registrační formuláře se již Úřadu nezasílají, nahradila je totiž povinnost správce vést tzv. Záznamy o činnostech zpracování dle čl. 30 obecného nařízení. Správce záznamy Úřadu nezasílá, pouze je uchovává a slouží mu mimo jiné k prokázání souladu s GDPR v případě kontroly ze strany Úřadu. K problematice kamerových systémů vydal Úřad další stanovisko č. 1/2016, které se týká umístění kamer v bytových domech. Na pořizování záznamů obydlí člověka se však primárně vztahují ustanovení občanského zákoníku, jedná se o zásah do soukromí upravený § 86 občanského zákoníku. Obě stanoviska si můžete stáhnout zde anebo na webu Úřadu.

Další informace a odpovědi na otázky v souvislosti s provozováním kamerových systémů si můžete stáhnout na webu ÚOOÚ a také na webu MV ČR.