05.11.2010

Budou sociální služby nakonec poskytovány zdarma a dostupné pro všechny?

Bruselské 3. Fórum o sociálních službách obecného zájmu nepřineslo mnoho hmatatelných výsledků, ty nikdo neočekával. Probíhající diskuse však byla více než plodná. Odhalila základní problémy konceptu služeb obecného zájmu, jehož součástí sociální služby jsou. V době probíhající finanční a hospodářské

 

 

Bruselské 3. Fórum o sociálních službách obecného zájmu nepřineslo mnoho hmatatelných výsledků, ty nikdo neočekával. Probíhající diskuse však byla více než plodná. Odhalila základní problémy konceptu služeb obecného zájmu, jehož součástí sociální služby jsou. V době probíhající finanční a hospodářské krize zde zazněl rovněž silný hlas po jejich co nejširší dostupnosti, a to nejen z řad odborářů, kde by byl očekávatelný.

 

Ve dnech 26. a 27. října se v Bruselu konalo 3. Fórum o sociálních službách obecného zájmu. Služby obecného zájmu jsou pojmem evropského práva, v našem pojetí hovoříme o veřejné službě v nejširším slova smyslu, tedy o službách pro všechny občany. Každý členský stát EU si může sám určit, co za služby obecného zájmu považuje, tedy určit ty služby, které mají sloužit co nejširší veřejnosti, a kdo je bude vykonávat. Je to např. policie, soudnictví, pošty, zdravotnictví nebo sociální služby.

 

Přesto však na evropské úrovni i v jednotlivých členských státech probíhá již téměř dvě desetiletí diskuse o pojetí služeb obecného zájmu a pravidlech pro ně. Problém tkví v tom, že členské státy sice určují, co je veřejnou službou, ale nemohou ovlivnit ani závazně (např. zákonem) určit, zda-li má konkrétní činnost dané veřejné služby ekonomickou či neekonomickou povahu. Ekonomická či neekonomická povaha dané služby se posuzuje podle činnosti samotné. Některá rozlišovací kriteria ekonomické a neekonomické povahy jsou obsažena často složitě a nepřehledně v judikatuře Evropského soudního dvora. Spory mezi členskými státy a Komisí o to, co je hospodářská či nehospodářská povaha dané činnosti, končí totiž zpravidla u soudu. Členské státy tendují k tomu určovat určitou veřejnou službu jako službu nehospodářské povahy, Komise střežící vnitřní trh téměř všude spatřuje jejich ekonomickou povahu.

Proč je toto rozdělení na služby ekonomické či neekonomické povahy důležité? Jakou povahu mají sociální služby jako oblast služeb obecného zájmu? Jsou službami ekonomické nebo neekonomické povahy? Pokud by sociální služby byly ekonomické povahy, vztahovala by se na ně pravidla soutěžního práva EU. To znamená, že by v rámci těchto služeb mělo existovat konkurenční prostředí, měla být dodržována pravidla veřejné podpory a tyto služby by měly být veřejně zadávány. Toto např. v České republice zcela chybí.

 

Komise trvá jednoznačně na dodržování soutěžního práva EU jako základního principu. Evropský soudní dvůr však ve své rozhodovací praxi vždy zvažuje, zda-li upřednostní princip volného pohybu služeb nebo potenciální negativní sociální dopady. Nejnovější rozsudky ESD dávají mnohdy za pravdu jiným konceptům než striktnímu dodržování soutěžního práva EU, např. konceptu in-house či interkomunální spolupráci. Oba zmíněné koncepty se velmi úzce dotýkají územní samosprávy. Evropský soudní dvůr už rozhodl případy, kdy se územní samospráva nemusí zcela držet soutěžního práva.

 

Jenže jde o jednotlivé právní případy a není jisté, jestli mohou být aplikovány na případy sice podobné, ale vlastně jedinečné. Pojetí služeb obecného zájmu a jejich rozdělení podle ekonomické či neekonomické povahy je tak velmi nepřehledné a jsou s ním spojeny v jednotlivých členských státech nemalé problémy. Například bavorský Mnichov se stal podle Antje Herbst prvním městem SRN vůbec, kde jsou v rámci sociálních služeb dodržována pravidla pro veřejnou podporu. Diskuse o zavedení těchto pravidel trvala neuvěřitelných pět let. 

 

Pojem služby obecného zájmu se dostal do textu Lisabonské smlouvy, a  tím se stal součástí primárního práva EU. Z toho někteří dovozují, že všichni občané EU mají právo na zajištění kvalitních a všeobecně dostupných služeb obecného zájmu. Tyto hlasy zazněly v rámci zmíněného Fóra poměrně často a hlasitě jako reakce a poučení ze stávající krize. Jejich nositeli nebyli jen sociální partneři z řad odborářů, nýbrž i zástupce Evropského soudního dvora Koen Lenaerts. Tento koncept co nejširší dostupnosti je v protikladu se snahou mnoha členských států (ČR nevyjímaje) šetřit v prvé řadě podvázáním veřejné služby. Snaha šetřit se jeví rovněž jako logická a nutná. Jak hodlá Evropa tento rozpor sladit, zůstává zatím nedořešeno. 

 

Co konkrétního tedy Fórum přineslo? Zástupci všech zúčastněných skupin jsou toho názoru, že jsou evropská pravidla obsažená v rozsudcích ESD příliš složitá a měla by se zjednodušit. Zároveň se mnozí domnívají, že je Komise Lisabonskou smlouvou dostatečně zmocněna k vytvoření rámcového zákona (nařízení či směrnice), který by ujasnil povahu služeb obecného zájmu. Spor však přetrvává v tom, je-li Komise zmocněna připravit změnu článku Smlouvy, který se týká veřejné podpory. Všichni však byli za jedno, že současný stav je neudržitelný.

 

Služby obecného zájmu jsou oblastí, kde očekáváme v nejbližších letech výrazný rozvoj. Vzhledem k tomu, že územní samospráva je jednou z oblastí, kde je veřejná služba přirozeně vykonávána, je toto téma velmi důležité pro všechny členy Svazu. O dalším vývoji vás budeme informovat.