Další návrh věcného záměru zákona o Agentuře pro sociální začleňování

Na jednání pracovní skupiny pro sociální začleňování byl dne 20. 11. 2009 představen přepracovaný návrh věcného záměru zákona o Agentuře pro sociální začleňování

(dále jen Agentura) jejím ředitelem, Bc. Martinem Šimáčkem, Návrh je znovu v připomínkovém řízení, protože k původnímu návrhu bylo tolik připomínek, že vznikl nový dokument. Návrh věcného záměru zákona o Agentuře pro sociální začleňování by měl být předložen vládě ke schválení, poté by následovalo paragrafové znění. 

 

Záměrem je snaha učinit z Agentury (v současnosti odbor Úřadu vlády, resp. ministra pro národnostní menšiny) ústřední orgán státní správy na úrovni ministerstva, který by nesl primární odpovědnost za oblast sociálního začleňování a koordinaci dotačních programů. Dle ředitele Agentury je důležité, aby Agentura byla samostatná a disponovala kompetencemi, které přimějí města a obce respektovat tento orgán jako skutečného partnera. Agentura chce předejít případům, kdy v daném městě vloží prostředky či odborné kapacity na řešení sociálního začleňování a následně město vypoví další spolupráci na řešení problému, a to možnosti donutit město pokračovat ve spolupráci, popř. mu udělit finanční sankci v podobě úhrady nákladů na realizovaná opatření.

 

Agentura chce mít zákonem stanovenou působnost provádět kontrolu výkonu samostatné i přenesené působnosti obcí a měst. Osoby pověřené Agenturou budou oprávněny v rámci kontroly týkající se samostatné působnosti požadovat po obci všechny náležitosti uvedené v ustanovení § 129a zákona č. 128/2000Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, např. zajistit v odůvodněných případech předložené podklady, vstupovat do objektů a do jiných prostor, pokud vstup souvisí s prováděním kontroly. V oblasti přenesené působnosti budou pracovníci Agentury postupovat při kontrole v souladu s § 129b o obcích např. uložit orgánu obce splnit úkol stanovený zákonem nebo provést nápravu nezákonného postupu nebo jiných nedostatků zjištěných při kontrole a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu.

 

Dalším z návrhů je uzákonění definice pojmů:

Osoba se zhoršeným postavením: osoba, jejíž sociální nebo právní postavení je zhoršeno nebo je ohrožena zhoršením svého sociálního nebo právního postavení v důsledku sociálního vyloučení, kumulovaného znevýhodnění, rasové, národnostní či etnické příslušnosti, ať už skutečné, domnělé nebo jinou osobou přisouzené.

Sociálně vyloučená lokalita: prostor, kde vzájemné vztahy mezi sociálně vyloučenými osobami, osobami se zhoršeným postavením a zúčastněnými osobami vytváří prostředí, které neodstraňuje příčiny a důsledky těchto jevů. Zúčastněnou osobou je např. zaměstnavatel, obec. 

 

Dále návrh věcného záměru zákona o Agentuře pro sociální začleňování reaguje na jednání některých obcí při nakládání s bytovým fondem, kdy jsou do podmínek

přidělování obecních bytů údajně doplňovány znevýhodňující podmínky pro získání bytu romským jedincem. Některé obce, vzhledem k finanční náročnosti, často nově budují či stavebně upravují a provozují objekty, které nelze označit za plnohodnotné bytové domy sloužící trvalému bydlení např. obytné kontejnery v lokalitě Poschlá u Vsetína, bývalé šatny u fotbalového stadionu v Kladně, Masokombinát v Kladně, objekt bývalé tiskárny v Ústí nad Labem. Jmenované objekty byly do věcného návrhu zákona o Agentuře pro sociální začleňování převzaty z monitoringu Člověka v tísni, o.p.s. jako příklady nejvíce problémových lokalit.

 

 

Z pohledu hodnocení dopadů regulace (RIA) byly zváženy nákladnosti různých variant organizace a fungování Agentury např. příspěvková organizace, zůstat součástí Úřadu vlády, nezisková organizace. Nezisková organizace nemá předpoklad úspěchu, neboť je budována na bázi osobností jejích zaměstnanců a jejich individuálních kontaktech v obcích. Dle ředitele Agentury jsou tyto varianty nevýhodné, pokud nebude Agentura autoritou. Rozdíly ve finančních nákladech jednotlivých variant nejsou příliš velké, jelikož pro efektivní fungování nejméně s polovinou všech obcí v ČR potřebuje Agentura 70 lokálních konzultantů, kteří by napomáhali procesu sociálního začleňování. 

 

Dlouhodobou vizí Svazu měst a obcí je, že Agentura má být především partnerem a tak by ji měly vnímat i města a obce. V okamžiku vzniku Agentury jako ústředního správního orgánu bude samospráva vnímat Agenturu jako další orgán omezující jejich investice. Města a obce v současné době nemají mnoho možností investovat, protože množství peněz se neustále zmenšuje. Budou-li muset brát v úvahu nařízení Agentury v oblasti investic, vystaví se tím bariéra odporu samospráv a výsledkem bude to, že samosprávy, které problém začleňování chtěly řešit dobrovolně, budou k této otázce přistupovat jako k povinnosti. Hrozí nárůst administrace a plánování, avšak pouhé podávání zpráv reálně nezpůsobuje změnu v postavení sociálně vyloučených na rozdíl od dobrovolného rozhodnutí obce, že chce svůj problém řešit. Agentura by měla najít nástroj např. ve formě dotací nebo smluvních aktů, který bude pozitivně vnímán obcemi. Agentura zatím nemá pro města a obce žádný motivační vzor. Města a obce Agenturu chápou spíše jako hrozbu. Bude-li Agentura trvat na svojí dozorové kompetenci, nezíská města a obce na svoji stranu. 

 

Přestože Agentura funguje již dva roky, nejsou doposud známé příklady dobré praxe ze sociálního začleňování. Proces začleňování není snadný, tento problém se vyvíjel v obcích desítky let. Je vhodné neprosazovat schválení věcného návrhu zákona o Agentuře pro sociální začleňování silou, nýbrž parciálně vylučovat rizika, která mohou ze znění návrhu zákona pro města a obce plynout a zároveň půjde o nastavení systémového způsobu k řešení tohoto problému.