05.11.2010
Informace o zahájení první fáze projektu „Podpora procesů v sociálních službách“
V jednom z minulých čísel jsme vás informovali o Individuálním projektu ministerstva práce a sociálních věcí s názvem „Podpora procesů v sociálních službách“ i o neblahé skutečnosti, že pozice Svazu v tomto projektu je de facto symbolická. Svaz není součástí Předsednictva a disponuje pouze
V jednom z minulých čísel jsme vás informovali o Individuálním projektu ministerstva práce a sociálních věcí s názvem „Podpora procesů v sociálních službách“ i o neblahé skutečnosti, že pozice Svazu v tomto projektu je de facto symbolická. Svaz není součástí Předsednictva a disponuje pouze jedním hlasem v Monitorovací skupině. Kraje mají hlasy tři a jsou členy Předsednictva projektu. Do současnosti se nepodařilo tento stav zhojit, v rámci projektu tak jedna část veřejné správy v podstatě obchází jinou, ač by měly především spolupracovat. Svaz vyzval zástupce Předsednictva k separátnímu jednání.
První otázkou, kterou má zmíněný projekt řešit, je otázka vztahu k soutěžnímu právu EU. Český systém financování sociálních služeb je založen na dotacích. Podle zákona o sociálních službách jsou dotace poskytovány registrovaným poskytovatelům sociálních služeb. V českém prostředí de facto neexistuje v sociálních službách konkurence a je velmi sporné, že je tento způsob financování a fungování v souladu s evropským právem. Naopak, máme důvodně za to, že stávající systém není konformní se soutěžním právem EU a bude jej třeba reformovat.
Jednou z možností úpravy financování by bylo převedení stávajícího dotačního systému na mandatorní výdaje. Jinými slovy, poskytovat finanční prostředky nárokově všem poskytovatelům podle určitých kritérií. V čase hospodářské a finanční krize je to však nerealistické, aby stát na sebe vzal tuto úlohu. Na opačném pólu stojí úplná liberalizace sociálních služeb, ani ta však není v současnosti proveditelná, poskytovatelé by se jednoduše neuživili. Stát tak zřejmě dojde k tomu, co několikrát naznačil, aby se na systému financování podíleli rovněž ostatní aktéři sociálních služeb, v první řadě veřejná správa, logicky tedy také města a obce.
Územní samospráva se však plošně na sociálních službách nepodílí. Ze statistik společnosti Creditbureau jednoznačně vyplývá, že o jistém plošném podílu měst a obcí v sociálních službách se dá hovořit až od velikosti tzv. trojek. Tyto obce vydávají na sociální služby více než 1 % ze svého rozpočtu. Tato skutečnost by neměla být opomenuta. Klíčem ke změně postavení měst a obcí v sociálních službách zůstává povinnost komunitního plánování. Ta je v současnosti podle zákona o sociálních službách ponechána na dobrovolnosti a osvícenosti měst a obcí. Svaz dlouhodobě usiluje o zavedení povinnosti komunitního plánování v souvislosti s dostupnými statistickými údaji na úrovni zmíněných trojek.
Pokud stát v budoucnu hodlá na města a obce převést některé povinnosti, např. určitou část financování či zajišťování sociálních služeb, měl by s nimi jednat jako s rovnými partnery. Svaz bude i nadále usilovat o rovnocenné členství v Předsednictvu projektu. Máme za to, že města a obce mají v sociálních službách tak důležité místo, že bez nich zmíněný projekt nemůže fungovat.