19.02.2014
Je skutečně třeba rychle schválit zákon o sociálním bydlení?
Pravděpodobně všichni se znepokojením sledujeme rostoucí sociální napětí v naší společnosti. Pracovní skupina pro sociální začleňování SMO ČR se bohužel setkává se stále rostoucím počtem obcí a měst v České republice, které musí řešit zásadní problémy, které z něho plynou.
V posledním období sledujeme sílící snahu prosadit rychle zákon o sociálním bydlení, od kterého se očekává významné zlepšení situace v oblasti bydlení, zejména pak nájemního. Pracovní skupina rozhodně nesdílí tento optimismus, protože považuje minimálně za stejně důležité jak zajištění přístupu k nájemnímu bydlení, tak i jeho udržení. K obojímu jsou však zapotřebí finanční prostředky, a proto je nezbytné řešit dříve nebo minimálně souběžně zaměstnanost, vzdělávání, poskytování a kontrolu vyplácení sociálních dávek, přístup k veřejně prospěšným pracem, doplatky na bydlení, situaci na ubytovnách a mnoho dalších témat.
Návrhy zákona o sociálním bydlení
Na základě celé řady studií, koncepcí, analýz a tezí připravovaného zákona o sociálním bydlení, musíme konstatovat, že připravovaný zákon o sociálním bydlení, může znamenat jednu z největších finančních a administrativních zátěží pro obce a města, která kdy byla státem převedena na obce, přičemž řada návrhů dokonce zvažuje i možnost zasáhnout do ústavou dané samostatné působnosti obcí.
Pracovní skupina pro sociální začleňování se domnívá, že přehnaná očekávání spojená se zákonem o sociálním bydlení mohou být negativně ovlivněna především následujícími skutečnostmi:
1) Zákonem o sociálním bydlení se snažíme řešit následek problému, aniž bychom řešili příčinu vzniku problému
Zákon o sociálním bydlení má řešit zejména problém bydlení osob v bytové nouzi. Nicméně je skutečností, že většina těchto osob se do bytové nouze dostala z důvodu nedostatku finančních prostředků, zejména pak z důvodu ztráty zaměstnání. Za připomenutí stojí, že velká část sociálně slabých rodin nemá problémy pouze s placením nájemného, ale rovněž s placením energií a dalších služeb spojených s uzavřeným nájemním vztahem.
Pracovní skupina se obává, že nezaměstnanost bude i nadále postihovat především osoby s nízkým vzděláním a osoby, které ztratily pracovní návyky, a to bez ohledu na aktuální ekonomickou situaci. Jsme přesvědčeni o tom, že řešení problematiky nezaměstnanosti a zachovávání pracovních návyků by mělo předcházet oblasti sociálního bydlení. Skutečností navíc je, že stát navíc alespoň zčásti fungující mechanismy, jako například bonifikaci veřejné služby, zrušil a jiné nezavedl. Je podle našeho názoru velmi pravděpodobné, že významné skupiny obyvatel nebudou zaměstnatelné jinde než u státu, krajů, obcí či neziskových organizací. K tomu je však zapotřebí vytvořit celou řadu podmínek, o nichž bychom měli diskutovat a které bychom měli zanalyzovat.
Vedle problémů spojených s nezaměstnaností upozorňují starostové rovněž na skutečnost, že dodnes se ze strany státu jen proklamacemi bojuje proti lichvě, drogovým a jiným závislostem, zneužívání dávek a mnoha dalším sociálně negativním jevům.
2) Nevyčíslené náklady na řešení sociálního bydlení a nadsazená role dotací z prostředků Evropské unie
Jakékoliv opatření, které se týká bydlení je finančně náročné pro jednotlivce, samosprávy i stát. Je proto neakceptovatelné, že se dosud v tezích zákona o sociálním bydlení, které měla pracovní skupina doposud k dispozici, neobjevila výše finančních prostředků, která bude poskytnuta k plnění úkolů stanovených tímto zákonem, stejně jako finanční náklady, které budou nezbytné na vznik a udržitelnost sociálního bydlení vynaložit. Města a obce již nyní dotují náklady spojené s přenesenou působností, ze svých prostředků hradí úkony, které si u nich objednává stát. Náklady spojené s úkoly v oblasti sociálního bydlení by mohly být pro obce neúnosné.
Pracovní skupina je přesvědčena o tom, že jako základ financování nákladů spojených se sociálním bydlením nemohou být prostředky Evropské dotace. Není zajištěno, že dotace v rámci programového období
Jsme přesvědčeni o tom, že stát musí dát jasně najevo, že má na řešení problematiky sociálního bydlení zájem i tím, že k zajištění podpory výstavby sociálního bydlení prioritně vyčlení prostředky ze státního rozpočtu. Teprve jako případný doplňující zdroj lze využít i prostředky z Evropských fondů, avšak za podmínek výše uvedených.
3) Zákon o sociálním bydlení může přinést navýšení lokalit se sociálním napětím
Takřka všechny dosud známé teze zákona o sociálním bydlení předpokládají, že obce budou povinny řešit problematiku sociálního bydlení osob v bytové nouzi. Jako jedno z možných řešení jim je nabízena možnost, aby tak činily prostřednictvím jiných subjektů, jako například občanských sdružení. Zákon tak může zaštítit stav, kdy jedna obec řeší problematiku se sociálně vyloučenými lokalitami tak, že takzvaně „ekonomicky slabé“ bude prostřednictvím jiných subjektů stěhovat mimo hranice obce. Jestliže se nyní jedná v podstatě o výjimky, krátkodobé odložení problému a nekolegiální řešení, tak v případě přijetí zákona může dojít k situaci, že si obce jinou možnost nebudou moci vybrat.
Ve výčtu problémů, které vidíme v případě snahy o rychlé přijetí zákona o sociálním bydlení, bychom mohli pokračovat řadou dalších příkladů. Byli bychom neradi, kdyby se stát znovu vracel k řešení problematiky sociálního začleňování způsoby, které přinesly mnohem více škody než užitku.
Dopady rychlého řešení sociálního bydlení.
Věříme, že je již překonán přístup, spočívající ve vzniku nových institucí, který vyvrcholil vytvořením Agentury pro sociální začleňování, jež nás stojí ročně desítky milionů korun. Jestliže si logicky odpovíme na otázku, zda může mít vůbec nějaká instituce vzniklá k řešení problému zájem na tom, aby byl tento problém vyřešen, tak není žádným překvapením, že v například v době existence Agentury došlo k největšímu nárůstu sociálních nepokojů.
Stejně nebezpečné je podle našeho názoru přijímání rychlých řešení, které mají uklidnit spíše novináře a Evropskou unii než ty, kterých se problematika bezprostředně dotýká, tedy občanů obce. Před několika lety to byla Strategie boje proti sociálnímu vyloučení, která sice nerespektovala ekonomickou situaci této země, objektivní realitu a možnosti našeho státu, nicméně v době nepokojů ve Šluknovském výběžku, alespoň pro novináře, splnila svůj účel. Dotčení starostové a SMO ČR již tehdy bohužel marně prosazovali, aby byla přednostně naplněna konkrétní opatření, na nichž se shodla vláda se samosprávami.
Pracovní skupina pro sociální začleňování SMO ČR se obává, aby podobný osud nepotkalo i rychlé přijetí zákona o sociálním bydlení. Pokud by se ve jménu přijetí tohoto zákona odložilo řešení stejně zásadních problémů, tak by mohlo dojít k tomu, že se situace v oblasti sociálního začleňování nejen nezlepší, ale hrozí naopak její další eskalace.
RNDr. Petr Pospíšil, předseda PS pro problematiku sociálního začleňování.