09.05.2012

Kdo je odpovědný za veřejné opatrovnictví?

Podle stávajícího i nového občanského zákoníku vykonávají obce funkci veřejného opatrovníka. Zjednodušeně řečeno jde o případy, kdy soud nenalezne žádnou jinou vhodnou osobu například z řad rodiny opatrovance. Podle současného občanského zákoníku je veřejný opatrovník ustanoven osobám, kterým byla omezena způsobilost k právním úkonům, nebo byly způsobilosti k právním úkonům zbaveny. Nový občanský zákoník již pracuje s pojmem "svéprávnost", který je však pojmu způsobilost k právním úkonům pojmově blízký. Veřejný opatrovník tak podle nového občanského zákoníku bude ustaven osobám, které jsou zbaveny svéprávnosti, či kterým byla svéprávnost omezena.

Různost výkladu pojmu veřejné opatrovnictví

Každá obec, která se s veřejným opatrovnictvím setkala, potvrdí, že nejde jen o formální funkci, a i když je v právní teorii jasné, co výše uvedené pojmy "právní úkony" či "svéprávnost" znamenají, vykonávají starostové v praxi mnohem více, než by se od nich mohlo očekávat. Bohužel není instance, která by jim poradila. I proto je obsah veřejného opatrovnictví vykládán různě.

Teoreticky by se měl veřejný opatrovník starat jen o takové úkony, které jsou ze své podstaty právními. Jedná se například o platbu za nákup, zařízení pečovatelské či sociální služby opatrovanci, zařízení zdravotní péče takříkajíc od stolu. V praxi však mnozí veřejní opatrovníci z řad starostů vykonávají úkony pečovatelské služby. Není neobvyklé, že starostové dovážejí své opatrovance k lékaři, že jim svépomocně zajišťují nákupy, dohlížejí na konzumaci nezbytných léků, či opatrovancům dokonce léky sami poskytují, což by podle zákona měly dělat jen zdravotní sestry a lékaři.

Co všechno starostové pro své opatrovance vykonávají?

Faktické činnosti veřejných opatrovníků tak jdou často nad rámec pojmu veřejné opatrovnictví, ale jak to mají starostové vědět? Kdo je odpovědný za oblast veřejného opatrovnictví? Podle dnes již konstantní judikatury Ústavního soudu je veřejné opatrovnictví výkonem přenesené působnosti. Logika Ústavního soudu je velmi jednoduchá: stát zbavuje či omezuje osobu na způsobilosti k právním úkonům (později svéprávnosti) a stát by se měl zasadit o to, aby výkon jejich práv nebyl ohrožen. Proto je Ústavní soud toho názoru, že se musí jednat o výkon přenesené působnosti, a proto se obce nemohou veřejného opatrovnictví v takzvaném hmotněprávním smyslu (jak je popsáno výše) vzdát. Odmítnout mohou jen opatrovnictví osobě neznámého pobytu, kdy se jedná o veřejné opatrovnictví v takzvaném procesněprávním smyslu.

Dotaz ministru práce a sociálních věcí, vnitra a spravedlnosti

Je-li pojem veřejné opatrovnictví výkonem přenesené působnosti, měla by existovat instituce, která vytváří metodiku a provádí instanční kontrolu nad danou problematikou. Proto Svaz oslovil dopisem ministra práce a sociálních věcí, ministra spravedlnosti a ministra vnitra z otázkou, pod který resort věcně veřejné opatrovnictví spadá. Netrpělivě čekáme na jejich odpověď, o které Vás budeme informovat.

Mezitím bychom Vás požádali o sdělení Vašich zkušeností s veřejným opatrovnictvím. Především nám jde o to postihnout, jak nahlížíte na pojem veřejné opatrovnictví a jaké úkony pro své opatrovance vykonáváte? Své zkušenosti zasílejte na emailovou adresu smocrr@smocr.cz. Rovněž jsme pro Vás připravili anketní otázku, která se týká tohoto tématu.