29.11.2010

O nálezu Ústavního soudu č.j. 721/2000

Normal

0

21

MicrosoftInternetExplorer4

/* Style Definitions */

table.MsoNormalTable

{mso-style-name:"Normální tabulka";

mso-tstyle-rowband-size:0;

mso-tstyle-colband-size:0;

mso-style-noshow:yes;

mso-style-parent:"";

mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5

Na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 721/2000 se v poslední době velmi často odvolává Veřejný ochránce práv. Dovozuje z něj, že územní samospráva má oproti soukromoprávním subjektům (např. obchodním společnostem či podnikatelům) v soukromoprávních vztazích ještě zvláštní povinnosti. Jde však pouze o výklad Veřejného ochránce práv, který nekoresponduje s obsahem tohoto nálezu ani s názorem Svazu.

V uvedeném nálezu Ústavního soudu jde o to, že starosta obce zatížil obecní majetek půjčkou, o které rozhodl svévolně bez souhlasu zastupitelstva obce. Následně starosta zemřel a věřitel vymáhal tuto půjčku soudně na obci, neboť tvrdil a také prokázal, že nepůjčil peníze starostovi soukromě, nýbrž obci. Okresní i krajský soud daly věřiteli za pravdu, Ústavní soud však zmíněné rozhodnutí druhé instance zrušil jako neústavní.

Výrok Ústavního soudu je odůvodněn tím, že v tomto případě nejde jen o vztah věřitel-dlužník, tedy o čistě soukromoprávní vztah. Obce jsou veřejnoprávní korporace, které mají své občany, a proto je původní vztah věřitel-dlužník rozšířen právě o občany dané obce. Ústavní soud musí chránit převážně zájem občanů, a proto rozhodl v tomto případě ve prospěch obce. Starosta překročil svou pravomoc a o půjčce rozhodl bez souhlasu orgánu, který byl v komunálních volbách zvolen občany obce. Za nezákonné rozhodnutí starosty nemají podle nálezu nést odpovědnost občané obce, nýbrž věřitel. Ten si v tomto případě měl zjistit, který obecní orgán rozhoduje o dané půjčce. Dle současného zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, jsou podobné případy podle § 41 stanoveny v souladu s tímto rozsudkem jako od počátku neplatné.  

Ústavní soud nezpochybnil nesplněný závazek (skutečnost je jasná - starosta přijal půjčku od věřitele), avšak přesto se odchýlil od rozhodnutí, které potvrdil krajský soud, s tím, že nejde zcela o věc soukromého práva. Obce jsou veřejnoprávními korporacemi a pokud jednají ve věci práva soukromého,  nelze tvorbu a projevy jejich vůle mechanicky posuzovat stejně, jako by šlo např. o obchodní společnosti.

 

Co tedy soud přesně judikoval?

 

Obce jsou veřejnoprávní korporace, které hájí zájmy svých občanů. Především prostřednictvím orgánů, které jsou k tomu zákonem zmocněny, tedy orgánů obce. V posuzovaném případě mělo rozhodnout zastupitelstvo obce a nikoliv starosta obce. Kdyby o půjčce rozhodlo zastupitelstvo obce a případ zůstal v ostatních okolnostech stejný, Ústavní soud by asi nikdy nezměnil výrok krajského soudu. Smyslem tohoto nálezu není tvrzení, že se na soukromoprávní vztahy, jejichž účastníky jsou obce, musí nahlížet odlišně než obvykle, či dokonce, že věřitelé obcí jsou v ohrožení, neboť nemají jistotu, že jim obce zaplatí. Smyslem daného nálezu je pouze to, že striktní trvání na soukromoprávních principech by v daném případě mohlo ohrozit občany obce, potažmo obec jako celek. Věřitel obce tak musí brát v potaz, že starosta nemůže vytvářet vůli obce sám, nýbrž může tuto vůli navenek sdělovat a projevovat. Bylo tedy na věřiteli, zjistit si všechna potřebná fakta, což neučinil. Ústavní soud tedy zpochybnil jeho dobrou víru.

Svaz nesouhlasí s názorem Veřejného ochránce práv, který se domnívá, že právě z tohoto nálezu vyplývá povinnost obcí v oblasti tzv. sociálního bydlení. Veřejný ochránce práv staví zmíněný nález do zcela jiné roviny v tom směru, že z něj bere pouze část, která hovoří o obcích jako o veřejnoprávní korporaci, jejichž vůle a projevy není možné mechanicky posuzovat stejně jako např. v případě obchodních společností. Zapomíná však, že zmíněný výrok je podložen událostmi konkrétního případu, ve kterém šlo o nezákonný skutek starosty obce. Nález nejudikuje, že jakékoliv jednání obce v soukromoprávních vztazích musí být posuzováno podle jiných než soukromoprávních kritérií. Nález hovoří o tom, že překročí-li nějaký orgán obce svou pravomoc, nemusí být vždy obec jako celek zavázána, neboť jde rovněž o občany obce, kterým Ústavní soud přisuzuje ochranu.

Podle našeho názoru zůstává pro jakoukoliv oblast samostatné působnosti, sociální bydlení nevyjímaje, rozhodující vůle zastupitelstva jako voleného sboru reprezentujícího občany obce. Pokud zastupitelstvo rozhodne, že se v dané obci budou stavět sociální byty, má toto rozhodnutí stejnou relevanci jako rozhodnutí zastupitelstva jiné obce, která sociální byty budovat nebude.

Svaz bude vždy hájit toto právo obcí, které je výrazem ústavně zaručeného principu na samosprávu. Svaz může zprostředkovat svým členům příklady dobré praxe např. z oblasti bydlení, což také činí. Bohužel jsme v této oblasti spadající pod oblast sociálního začleňování svědky de facto sociálního inženýrství. Svaz tedy svým členům může pouze doporučit ty návrhy, které mají za sebou alespoň částečné výsledky.