Připomínky Svazu měst a obcí České republiky k návrhu vyhlášky, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách

 

 

Nelze souhlasit s jednotlivými vymezeními obsahu základních činností u jednotlivých druhů sociálních služeb. Velice často chybí úkon dopravy klientů a i jeho ocenění (např. § 6, § 11, § 12, § 13, atd.). Požadujeme tento úkon doplnit k jednotlivým typům sociálních služeb.

 

Nelze souhlasit s nastavením úhrad. Považujeme za minimálně sporné, aby vyhláška u některých úkonů uváděla, že jsou bez úhrady, když zákon v § 75 jasně stanoví, u kterých služeb klient za základní činnosti poskytuje úhradu dojednanou ve smlouvě v maximální výši stanovené prováděcím předpisem. Domníváme se, že není možné, aby úkony byly byť bez minimální úhrady. Vyhláška by tak byla v rozporu se zákonem, což není přípustné.

 

V nastavení maximálních výší úhrad chybí zohlednění příplatků za práci přesčas a práci ve dnech pracovního klidu. Znamená to, že v takovém případě platí tyto příplatky zaměstnavatel?

 

 

 

Navrhujeme upřesnit termíny „návazná a alternativní sociální služba“ a „běžně dostupný zdroj pro zabránění sociálního vyloučení“.

 

V bodě 1 se za slovo „rodičům“ vkládají slova „nebo zákonným zástupcům“.

Rozšíření okruhu subjektů, jimž lze poskytovat tento úkon osobní asistence.

Navrhujeme doplnit následující chybějící zpoplatněné úkony: dohled (bez jiných úkonů), asistence při podávání léků, celková koupel ve středisku osobní hygieny a v domácnosti, mytí oken, výchovná práce s dětmi (trojčata) a doprava klientů do střediska osobní hygieny.

Doprava klientů chybí i u jiných typů sociálních služeb – viz obecná připomínka č. 1.

Navrhujeme změnit odměňování u úkonů praní a žehlení prádla (§ 6 odst. 1 písm. d) bod 9) a u běžných nákupů a pochůzek (§ 6 odst. 1 písm. d) bod 6).

Současná vyhláška přepočítává cenu za praní na kg prádla a tento princip by měl zůstat zachován. Rovněž u běžných nákupů a pochůzek není nejšťastnějším řešením oceňovat je podle počtu hodin strávených nakupováním. V zákoně (§ 75 odst. 1) takovému přístupu nic nebrání, a proto požadujeme dopracovat v tomto směru § 6 odst. 2 vyhlášky.

Navrhujeme doplnit v § 6 odst. 1 písm. e) úkon: 3) dohled nad těžce zdravotně postiženým dítětem. U stávajících bodů navrhujeme doplnit doprovázení rovněž o zájmové činnosti a volnočasové aktivity.

Podle poznatků z praxe jde o dosti často žádanou službu.

6) K § 6 odst. 2

Navrhujeme zvýšit hodinovou sazbu za poskytování pečovatelské služby z 85,- Kč/hod na 170,- Kč/hod a částku za poskytnutí stravy zvýšit ze 120,- Kč na 150,- Kč/den. Zároveň požadujeme doplnit upravování hodinové sazby za prováděné úkony vzhledem k reálné délce provedeného úkonu (1/2 hod, ¼ hod atd.).

Považujeme maximální sazbu za úkony podhodnocenou. U ceny za stravu je třeba zohlednit stále vzrůstající ceny potravin a energií.

 

Navrhujeme zvýšit maximální výši úhrady u odlehčovacích služeb na 170 Kč/hod..

Odlehčovací služby jsou již v současné době jsou tyto služby klienty intenzivně vyhledávány, přičemž denní úhrady klientů se pohybují ve výrazně vyšších částkách, než které stanoví návrh vyhlášky.

 

Text vyhlášky jde v § 12 odst. 2 poslední věta nad rámec zákonného zmocnění. Podle našeho názoru musí (a měly by) být zpoplatněny všechny úkony.

Podle § 75 odst. 1 zákona o sociálních službách se za poskytování základních činností v denních stacionářích hradí úhrada za základní činnosti v rozsahu stanoveném smlouvou a její maximální výši stanoví prováděcí předpis. Upozorňujeme, že podle našeho názoru nelze vyhláškou stanovit některé úkony bez úhrady. V takovém případě se totiž obchází § 72 zákona, který stanoví služby, za které se úhrada neposkytuje a zároveň je znemožněno poskytovateli a klientovi dohodnout se na výši úhrady, čímž se obchází § 75 odst. 1 zákona o sociálních službách. Nehledě na to, že podobná struktura úplat vlastně omezuje integrační potenciál denních stacionářů, protože nebude tendence poskytovat služby, za které by nenáležela úhrada. Tuto připomínku vznášíme i jako obecnou.

 

Navrhujeme doplnit úkon: převlékání ložního prádla, drobné opravy prádla (zašívání, přišívání knoflíků aj.).

 

Slova „písm. d) a e) až h)“ se nahrazují slovy „písm. d) až g)“

Text je legislativně zbytečně komplikovaný, nehledě na to, že písm. h) ani v § 17 odst. 2 písm. c) ani není obsaženo.

 

Navrhujeme odstranit bod 1.

Zákon nestanoví, že by vyhláška měla konkretizovat termín „pobytová služba na přechodnou dobu“. Považujeme za vhodnější tak nečinit. Striktní omezení doby pobytu ve všech azylových zařízeních bez ohledu na charakter klientely povede v mnoha případech k nežádoucímu předčasnému přerušení poskytované sociální služby a navrácení klienta do výchozí obtížné životní situace. V současné praxi se jeví jako potřebné v odůvodněných případech prodlužovat např. pobyty  matek s dětmi v domovech pro matky s dětmi a za přiměřenou dobu lze spíše považovat 18 měsíců nežli 1 rok.

 

Navrhujeme vypustit slova „a 2 vedlejších jídel“ a zvýšit úhradu za oběd na 45 Kč.

 

Navrhujeme doplnit úkony sociálně terapeutické činnosti včetně úhrad za ně.

Zejména u azylových domů pro matky s dětmi v tísni je tento úkon velmi důležité. Pravděpodobně by měly být úkony doplněny ještě o výchovné,vzdělávací a aktivizační činnosti (obdobně jako je tomu v § 30 bod a) návrhu).

 

Navrhujeme toto ustanovení více rozpracovat.

Zákon o krizové pomoci hovoří jako o terénní, ambulantní nebo pobytové službě. Vyhláška však svými úkony tuto službu směřuje k definici krizové pomoci pouze jako pobytové služby.

 

Domníváme se, že doba ubytování zpravidla na 7 dnů je příliš krátká a měla by být prodloužena na minimálně 1 měsíc.

V takto krátké době se nedá většina krizových situací (živelné katastrofy, technické havárie bytů, násilí v rodině) vyřešit.

 

Navrhujeme nahradit slova „alespoň 70% těchto činností je zajišťováno formou terénní služby“ slovy „některé z těchto činností jsou zajišťovány formou terénní služby“.

Není jasné, jak se bude měřit ona hranice 70% a proč byla nastavena zrovna tato.

 

V tomto odstavci je špatné značení písmen, ustanovení § 36 odst. 2 pak nedává smysl.

 

Navrhujeme doplnit odst. 2 následovně: „pokud dojde k uzavření smlouvy o poskytnutí sociální služby“.

Ochrana poskytovatele sociálních služeb v tomto směru je žádoucí. Z textu však není zcela zřejmé, že poskytovatel nemá povinnost klienta přijmout do zařízení. Zaznamenali jsme obavy z toho, jak se poskytovatel vypořádá s hůře zvladatelnými klienty pokud tomu např. zařízení stavebně uzpůsobeno a za normálních okolností by nikdy k uzavření smlouvy s podobným člověkem nikdy nedošlo.

 

Navrhujeme toto ustanovení zrušit.

Domníváme se, že situace je ošetřena již v § 36 zákona o sociálních službách a nevztahuje se na ní zmocnění uvedené v § 91 odst. 3 písm. c) zákona, která stanoví, kdy může poskytovatel odmítnout uzavřít smlouvu, kdežto vyhláška upravuje, kdy nelze poskytovat sociální službu. Podle našeho názoru termín „může odmítnout“ a „nelze poskytovat“ nejsou totožné. Ustanovení bude navíc zbytečně zvyšovat náklady poskytovatelům sociálních služeb.

 

Navrhujeme přepracovat celou část pátou a přílohu číslo 3

Nesouhlasíme s metodou třístupňového hodnocení plnění standardů kvality sociálních služeb. Krok, kdy v hodnocení ubyl jeden stupeň, ze čtyř na tři není opodstatněný. S předešlou metodikou vydanou MPSV se pracovalo několik let, sešity se standardy i s obsáhlou doprovodnou metodikou se rozběhly po celé republice, dělaly se dle nich cvičné audity kvality dle pilotních projektů MPSV a v nynějším návrhu je řada věcí jinak a odůvodnění vyhlášky toto nijak neopodstatňuje.

 

Některé úkony jsou velmi netransparentní (např. I.c – přijímání stravy, kdy u všech tří bodů musí někdo vše připravit, ohřát, nakrájet a třeba dát i na lžíci, či pohár s vodou do ruky). Zároveň je proces bodování demotivační. Pokud bude občan intenzivně rehabilitovat, sníží se počet úkonů nesamostatnosti a následně dojde ke snížení výše příspěvku na péči.

Rovněž není zcela jisté, zda bude sociální pracovník schopen objektivně posoudit míru soběstačnosti žadatele o příspěvek na péči (přestože na něj jsou kladeny vysoké nároky v oblasti vzdělání, nepůjde o vzdělání zdravotnické, a klient může sociálního pracovníka mystifikovat).

 

 

Vypracoval:

Mgr. Jakub Pôbiš

oddělení legislativně-právní

Kancelář Svazu měst a obcí ČR

tel.: 234 709 716