09.05.2012

Příspěvek z konference Sociální reforma I

Dámy a pánové, nyní mi dovolte, abych se v krátkosti věnoval základnímu tématu svého příspěvku. Je nesporné, že se Sociální reforma I podstatným způsobem dotkla výkonu kompetencí měst a obcí v sociální oblasti. Od 1. ledna 2012 přešly kompetence ve výplatě nepojistných sociálních dávek z obecních úřadů na úřady práce

 

Dámy a pánové, nyní mi dovolte, abych se v krátkosti věnoval základnímu tématu svého příspěvku. Je nesporné, že se Sociální reforma I podstatným způsobem dotkla výkonu kompetencí měst a obcí v sociální oblasti. Od 1. ledna 2012 přešly kompetence ve výplatě nepojistných sociálních dávek z obecních úřadů na úřady práce. Obce však obdržely kompetence nové, o které bych rád zmínil.

Nové kompetence obcí

Jako nová kompetence přibyla obcím sociální práce, kterou mají vykonávat sociální pracovníci zařazení do pověřeného obecního úřadu a obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Sociální práci vykonávají tedy obce druhého a třetího typu v oblasti hmotné nouze. Sociální pracovníci mají podle zákona právo vstupu do obydlí s cílem vykonávat činnosti sociální práce, avšak jen se souhlasem osoby v hmotné nouzi. Sociální pracovníci obcí mají rovněž povinnost mlčenlivosti a povinnost vést Standardizovaný záznam sociálního pracovníka, který je součástí Jednotného informačního systému. Obce spolupracují s krajskou pobočkou úřadu práce a s krajským úřadem. Sociální pracovníci obcí s rozšířenou působností navíc vykonávají sociální práci u osob, které se nacházejí v nepříznivé sociální situaci, nebo se nacházejí (či jsou ohroženi) v sociálním vyloučení.

Kromě sociální práce koordinují obce s rozšířenou působností na území svého správního obvodu poskytování sociálních služeb. Při výkonu sociální práce a koordinace sociálních služeb spolupracují obce s rozšířenou působností s krajskou pobočkou Úřadu práce a krajským úřadem.

Tím se nové kompetence měst a obcí, které přinesla Sociální reforma I, v podstatě vyčerpávají. Podotýkám, že ostatní kompetence obcí, které vykonávaly podle zákona o sociálních službách v přenesené a samostatné kompetenci do 31.12.2011, i nadále zůstávají, a nejsou reformou dotčeny. O institutu veřejné službě se zmíním v závěru.

Organizační změny na obecních úřadech

Jak obce reagovaly na změnu kompetencí? V řadě dvojkových i trojkových obcí došlo k organizačním změnám na úřadech či magistrátech. Za všechny jmenujme aspoň město Kladno, které vytvořilo v rámci sociálního odboru nové oddělení sociální práce pro občany města, kde pracuje osm osob. Do působnosti tohoto oddělení patří především tvorba komunitního plánu, veřejné opatrovnictví, oblast sociálních pohřbů či péče související s bydlením.

První reakce – viděno z právní perspektivy

Po uplynutí prvních tří měsíců po nabytí účinnosti změn souvisejících se sociální reformou je ještě příliš brzo na kvalifikovanou evaluaci. Přesto však se jeví především, že kompetence obecních úřadů jsou zákonem příliš vágně formulovány. Svaz v průběhu projednávání sociální reformy v minulém roce poukazoval na absenci legální definice tak klíčových pojmů, kterými jsou pojmy „sociální práce“ či „koordinace sociálních služeb“. Vzhledem k tomu, že sociální práce je výkonem přenesené působnosti, měla by tato činnost být metodicky řízena vyšší instancí, což v současnosti zatím není. Rovněž není jasné, jak se budou probíhat instanční kontroly výkonu sociální práce a koordinace sociálních služeb (a jsou-li vůbec měřitelné), neboť se nejedná o klasické správní řízení. Sociální práce nekončí vydáním rozhodnutí, které by mohlo vykazovat určité právní vady či věcné nedostatky, nikdo nemůže při výkonu sociální práce podávat odvolání. S trochou nadsázky lze tvrdit, že „přes noc“ se z úředníků na obecních úřadech stali sociální pracovníci, kteří mají budovat s klientem vztah založený především na základě vzájemné důvěry.

Za poměrně vágní považujeme rovněž legální úpravu spolupráce obecních úřadů s Úřadem práce, neboť zákon o hmotné nouzi i zákon o sociální práce hovoří jen o „spolupráci“, kterou však dále nespecifikuje. Tato spolupráce by měla mít dle našeho formu závazného stanoviska podle správního řádu, což by výkonu sociální práce dávalo ještě větší smysl. Samostatnou kapitolou zůstává dosavadní nefunkčnost Jednotného informačního systému, kdy zaměstnanci obecních úřadů zatím zapisují údaje o provedené metodě sociální práce do wordovských dokumentů, které následně budou do systému vkládat. To jsou však jen technické problémy, které se jistě brzy vyřeší.  

S ohledem na příliš jednoduché stanovení kompetencí měst a obcí došlo k jevu, že počet sociálních pracovníků je velmi různý a velmi se liší obec od obce. Rozhodnutí, kolik si daná obec ponechá sociálních pracovníků, se totiž  vždy odvíjelo právě od legislativních kompetencí, kterých je poskromnu. Rozhodnutí obcí v tomto ohledu nemohly zvrátit ani materiály typu „Vymezení sociální práce na obecní a krajské úrovni ve výkonu přenesené působnosti“,  které obsahují doporučený počet sociálních pracovníků. Za všechny obce jmenujme např. město Duchcov, město Šluknov či Javorník, které mají v průměru ½ sociálního pracovníka na správní obvod svého města.

Positiva

Abych však nehovořil o sociální reformě I jen negativně. Sociální reforma přinesla do českého právního řádu tolik propagovanou a tolik potřebnou sociální práci. A je pravdou, že to byly především města a obce, které po výkonu této činnosti tolik volaly. Z pohledu Svazu je velmi důležité, aby sociální práce vykonávaná v přenesené působnosti ovlivnila výkon samostatné působnosti měst a obcí. I zde již máme několik příkladů dobré praxe. Za všechny jmenujme magistrát města Plzně, kde odbor sociálních služeb (výslovně samostatná působnost) funguje v tzv. režimu „open office“, je tedy úřadem přístupným i mimo úřední hodiny.

Hlavní nedostatky současné zákonné úpravy spatřujeme v tom, města a obce dnes v podstatě v sociálních službách nemají v samostatné působnosti žádné kompetence. A přitom Svaz již několik let usiluje o zavedení plošné povinnosti komunitně plánovat pro všechny obce bez rozdílu. V této činnosti lze přeci využít meziobecní spolupráci či svazky obcí a plánovat společně. Věříme, že další fáze sociální reformy budou na kompetence obcí v samostatné působnosti pamatovat, a že systémově vyřeší i její financování.

Veřejná služba

Na závěr svého krátkého vystoupení bych rád uvedl pár slov o veřejné službě. Tento institut zákona o hmotné nouzi byl rovněž podstatně novelizován sociální reformou. Veřejnou službu nově s osobami v evidenci uchazečů o zaměstnání a osobami v hmotné nouzi uzavírá krajská pobočka úřadu práce. Novelizované ustanovení § 18a zákona o hmotné nouzi rovněž upravuje finanční záležitosti, které jsou podle zákona v kompetenci krajských poboček. Zákon obsahuje lakonickou větu, pokud se s obcemi nedohodne jinak. Krajské pobočky úřadu práce se s obcemi snaží „dohodnout jinak“. Svaz zaznamenal řadu případů, kdy krajské pobočky trvaly na svých smlouvách, ze kterých nehodlají ustoupit. Jádrem sváru je především financování ochranných pomůcek a pracovních prostředků pro výkon veřejné služby, které mají podle vzorových smluv hradit obce.

Tato otázka ještě není vyřešená, avšak popsané skutečnosti neznamenají, že by města a obce plošně veřejnou službu bojkotovaly. V současnosti je podepsáno celkem 1419 smluv o výkonu veřejné služby, z nichž velkou část tvoří právě obce. I přes jisté finanční náklady si jsou obce za jedno, že veřejná služba je prospěšným institutem pro jejich další rozvoj. Zároveň se však objevují silné hlasy, že současné pojetí veřejné služby není pro osoby, které ji vykonávají, motivační.  To však musí být změněno zákonem, který Svaz bude podporovat.

Dámy a pánové, děkuji Vám za pozornost a přeji vše dobré.