Proč některé obce poskytují více a jiné méně sociálních služeb?

Do začátku 90. let byla ta část „sociální péče“, kterou lze dnešním pojmoslovím vyjádřit jako „sociální služby“, převážně v působnosti okresních a krajských národních výborů. Zjednodušeně řečeno, místním národním výborům patřila zejména kompetence v oblasti poskytování příspěvků nejrůznějších druhů občanům. Obecním zřízením z roku 1990 došlo k přechodu kompetencí MNV. Působnost v oblasti „sociálních služeb“ však přešla v převážné míře na okresní úřady a nikoliv na nově vzniklé obecní úřady či pověřené obecní úřady.

Porevoluční obecní zřízení přineslo v souladu se změnou pojetí funkce samosprávy rozlišení přenesené a samostatné působnosti. Kompetence, které přešly z MNV, vykonávaly obce pro stát, tedy v přenesené působnosti. Avšak obecním zřízením byla sociální péče vložena do samostatné působnosti. A právě zde začíná jistá „nedotaženost“ původní transformace sociálních služeb, se kterou se potýkáme dodnes. Nově vzniklé obecní úřady převzaly v oblasti sociální péče řadu kompetencí do přenesené působnosti (zejména dávkové systémy) a navíc se dobrovolně mohly, v rámci získané samostatné působnosti, podílet i na jiných aktivitách, např. zřídit domov pro seniory. Zmíněná samostatná působnost nebyla (a dodnes není) provázána s ostatními zákony, jedná se o pouhou proklamaci. Zrušením okresních úřadů převzaly jejich kompetence v oblasti sociální péče obecní úřady obcí s rozšířenou působností a zejména nově vzniklé krajské úřady. Nové obecní zřízení (zákon č. 128/2000 Sb.) přebírá do § 35 proklamaci o výkonu sociální péče v samostatné působnosti, aniž by stanovilo plošnou povinnost všem městům a obcím ČR. Logicky není vyřešen ani způsob, jak by města a obce měla tuto svou samostatnou působnost financovat.

Zmíněný ministerský návrh je o několik kroků před realitou. Nahlíží na sociální služby jako na výkon samostatné působnosti a nebere v potaz, že tyto činnosti  v současnosti vykonávají převážně největší města (např. Praha, Plzeň, Ostrava či Olomouc). Ministerský návrh paušalizuje aktivitu jednotlivých měst a obcí a na územní samosprávu nahlíží tak, jakoby už dlouhá léta vykonávala sociální služby v rámci samostatné působnosti a jakoby by byl vyřešen způsob jejich financování.

Co tedy Svaz navrhuje? Buď by se stát měl vrátit o dvacet let zpátky, dokončit transformaci výkonu státní správy a předat obecním úřadům plošně kompetence v oblasti sociálních služeb, za podmínky vyřešení financování, a nebo je možné zahájit diskusi o zvýšení úlohy územní samosprávy v této oblasti v samostatné působnosti. Města a obce ČR nemají mnoho možností, jak zvýšit své rozpočty nad rámec zákona o rozpočtovém určení daní. Jako vhodné se proto jeví provázat otázku participace územní samosprávy právě se změnou zmíněného zákona o rozpočtovém určení daní.