24.10.2011

Sociální práce namísto správního řízení

Je více než pravděpodobné, že od 1. ledna 2012 přejdou na úřady práce kompetence v oblasti výplaty nepojistných sociálních dávek, které dnes vykonávají obecní úřady. Jedná se o dávky v hmotné nouzi podle zákona o hmotné nouzi a příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách. Od ledna budou úřady práce přijímat žádosti o dávce, rozhodovat o její adekvátnosti a výši, kontrolovat její využití, měnit v návaznosti na životní situaci klienta, či odebírat, pokud dávka nebude řádně užívána. Úřady práce budou zkrátka vykonávat všechny úkony správního řízení, které souvisí s oblastí výplaty předmětných dávek, a do konce letošního roku vykonávaly obce. Co budou tedy vykonávat obecní úřady? Především činnosti sociální práce, která však již není správním řízením.

Sociální práce jako pojem

Sociální práce je vědecký pojem a studijní obor, který je vyučován v pětiletém magisterském studiu. Jde o obor s vlastním pojmoslovím, specifickými nástroji a metody práce. Zjednodušeně je sociální práce prací s klientem a pro klienta. V případě nepojistných sociálních dávek se klient nachází v hmotné nouzi nebo v nepříznivé sociální situaci podle zákona o sociálních službách.

Určitá část sociální práce byla součástí dávkové agendy vždy, jednalo se především o místní šetření podle výše uvedených zákonů, avšak tato část sociální práce přechází z obecních úřadů na úřady práce. Obecní úřady mají nově vykonávat tu část sociální práce, na kterou téměř nikdy nezbyl čas ani finanční prostředky. Jedná se např. o návštěvy klientů, depistáže, různorodé pohovory s klienty, poskytování základního poradenství a zejména plánování různého druhu, které v novém systému mají sociální pracovníci obcí vykonávat. Základem činnosti sociální práce by měl být především individuální plán pro klienta.

V jakých oblastech mají obecní úřady vykonávat sociální práci?

Podle novely zákona o sociálních službách mají obecní úřady obcí s rozšířenou působností vykonávat sociální práci v oblasti „nepříznivé sociální situace“ a „sociálního vyloučení“, přičemž oba pojmy jsou definovány zákonem o sociálních službách. Pověřené obecní úřady budou vykonávat sociální práci v oblasti hmotné nouze. Klienty hmotné nouze jsou ti, kteří se (z vlastní viny či bez vlastního přičinění) ocitli v dlouhodobé nezaměstnanosti, dluhové pasti, či bez přijatelného bydlení. K řešení nepříznivých situací, sociálního vyloučení či hmotné nouze budou sociální pracovníci daného města nebo obce využívat metody zmíněného vědeckého oboru. Je jisté, že práce budou mít dost a dost, neboť hmotná nouze a sociální vyloučení je přímo celospolečenskou otázkou, která by měla být řešena. Negativně těmto jevům nahrává i pokračující finanční a hospodářská krize, které Evropa již řadu let čelí.

Sociální pracovníci obecních úřadů budou vykonávat tzv. přenesenou působnost, tedy činnost, kterou stát delegoval na orgány územní veřejné správy, která je občanům nejblíže. Sociální pracovníci budou výsledky své činnosti vést elektronicky v tzv. Standardizovaném záznamu sociálního pracovníka, který bude součástí připravovaného Jednotného informačního systému. Standardizovaný záznam umožní, aby se s výsledky sociální práce seznámily orgány, které rozhodují o dávce.

Očekávané problémy

S každým novým systémem jsou spojeny určité problémy, než se etabluje do stabilní podoby. Asi největším problémem se jeví skutečnost, že si obecní úředníci i klienti samotní musí zvyknout na to, že v případě sociální práce nejde o správní řízení, na které byli dlouhá léta zvyklí. Sociální pracovník si musí s klientem vybudovat vztah na základě vzájemné důvěry. Sociální pracovník obcí nemůže s klientem zahájit řízení o odejmutí té které dávky, nepřišel jej kontrolovat, nemůže mu ničím „pohrozit“. Sociální pracovník nabízí pomoc, přišel si poslechnout, co klient potřebuje a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí mu poradit. Pokud klient pomoc odmítá, nemá sociální pracovník žádné mocenské nástroje, jak jej ke spolupráci přimět. Sociální práce na obcích postrádá onen příslovečný „bič“ na nepoctivé klienty. Sociální pracovník sice může v souladu se zákonem vstoupit do obydlí, ale nemůže si vstup vynutit, neboť je podmíněn souhlasem klienta.

Sociální práce na obcích je něčím zcela novým než doposud. Takříkajíc přes noc se z úředníků stanou „neúředníci“. Tomuto stavu bohužel nahrává i určitá zákonná nedotaženost, neboť zákon jen stanoví, že se sociální práce zapisuje do již zmíněného záznamu, není však řečeno, co s tímto záznamem budou další orgány činit. Obecní úřady musí na žádost úřadů práce poskytnout všechny údaje ke správnímu řízení, není však stanoveno, jaké údaje mají úřady práce přesně na mysli, a jaké bude jejich další využití.

Závěr

Sociální pracovníci budou od ledna 2012 vykonávat nové kompetence, na které ani oni sami, ani jejich klienti nejsou zvyklí. Nejedná se o správní řízení, v rámci sociální práce se nevydává žádné rozhodnutí. Z tohoto důvodu bude složitá rovněž kontrola výkonu sociální práce nadřízenými orgány. Podle jakých kritérií se bude měřit? Je vůbec sociální práce měřitelná?

Přes všechno řečené bychom byli rádi, kdyby vyznění tohoto článku bylo lehce positivní. Budoucí sociální práci je totiž možno chápat jako určitý předvoj toho, co by města a obce měly vykonávat v samostatné působnosti a nevykonávají jen proto, protože tyto kompetence na ně v devadesátých letech plošně nepřešly.

Ano, navržená sociální práce bere obcím jejich veřejnoprávní charakter, může však mnohdy positivně ovlivnit rozhodování zastupitelstva. Význam sociální práce není jen v doplnění správního řízení jiných orgánů, ale právě v provázání se samostatnou působností měst a obcí, o kterou Svaz vždy usiloval.

Mgr. Petr Schlesinger