25.03.2011

Sociální reforma znamená konec sociální práce na obcích

Každá reforma určité oblasti veřejné správy by měla následovat po zevrubné věcné analýze dané problematiky. V případě předkládané Sociální reformy I k tomuto zásadnímu kroku prakticky vůbec nedošlo a teprve až po jejím spuštění se budou mapovat její výsledky, které měly být zkoumány předem. Přitom tato reforma zásadním způsobem (a mnohdy nevratně) ovlivní životy klientů a postavení územní samosprávy.

Věcný návrh sociální reformy měl být předkládán jako ucelená koncepce. Sociální reforma I mění pouze určitý výsek sociální oblasti, na kterou zřejmě bude navazovat Sociální reforma II či dokonce Sociální reforma III. Všem důležitým hráčům v sociální oblasti by usnadnilo pozici, pokud by dopředu věděli, kam vlastně sociální reforma jako celek míří. Bez této znalosti nezbývá Svazu nic jiného, než tuto první část sociální reformy zcela odmítnout.

Provázání výplaty dávek a sociální práce

Navrhovaná Sociální reforma I znamená přesun stávajících kompetencí v oblasti výplaty nepojistných sociálních dávek. Od účinnosti změnových zákonů přechází výplata zmíněných dávek z obcí na Úřad práce ČR. Nejde jen o prostou výplatu dávek, spolu s přechodem této kompetence nebudou města a obce ČR dále provádět tu část sociální práce, která výplatu jednotlivých dávek doprovází. Tento druh sociální práce bude v souladu s návrhem reformy provádět Úřad práce ČR. Je iluzorní se domnívat, že by města a obce ČR mohly přeci jen vykonávat sociální práci spojenou s výplatou dávek i bez příslušných kompetencí, které dnes podle jednotlivých zákonů mají, např. vstup do obydlí. Příslušnou sociální práci může v oblasti výplaty nepojistných dávek vykonávat jen ten, kdo je vyplácí.

Nechápeme, proč by dané kompetence měl vykonávat Úřad práce ČR a proč by měl být narušen funkční systém provázání výplaty jednotlivých dávek se sociální prací. Dodáváme, že např. v oblasti hmotné nouze (dříve sociální potřebnost) je tento systém budován již dvacet let a vykazuje nemalé úspěchy. Na obecních úřadech je dávkový specialista často sociálním pracovníkem nebo s ním přinejmenším úzce spolupracuje; obě činnosti nelze oddělovat. Klienty je tato provázanost, kterou obecní úřady garantují, chápána pozitivně a jsou na ni již řadu let zvyklí. Přejde-li výše uvedená kompetence opravdu na Úřad práce ČR, nevytratí se z obcí sociální práce jako celek. Z obecních úřadů však zmizí její převážná část, bohužel ta nejfunkčnější, kterou bude vykonávat státní instituce. Návrh neobsahuje ani ty nejmenší garance, že Úřad práce ČR bude s obecními úřady spolupracovat, obce tak nebudou mít na sociální práci Úřadu práce ČR žádný vliv. Svaz požaduje, aby budoucí návrhy obsahovaly povinnost Úřadu práce ČR spolupracovat s obcemi.

Nejde jen o „logo“ či „značku“, pod kterou bude přenesená působnost v oblasti nepojistných dávek vykonávána. Rozhodnutím o přechodu kompetencí ztrácejí města a obce ČR podstatnou část své nejvlastnější úlohy, která obcím jako úrovni občanovi nejbližší náleží.

Jaké kompetence obcím v sociální oblasti vlastně zůstanou?

Obcím zůstanou v přenesené působnosti zachovány kompetence v § 91 odst. 6, § 92 zákona č. 106/2008 Sb., o sociálních službách; vydávání receptů a žádanek na omamné a psychotropní látky podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách; ustanovení o zvláštním příjemci dávky důchodového zabezpečení podle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení; vydávání doporučení k uzavírání smluv o nájmu bytu zvláštního určení podle zákona č. 102/1992; výkon funkce opatrovníka nezletilé osoby – žadatele o udělení mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb., zákon o azylu; výkon sociálně právní ochrany dětí podle zákona č. 359/1999 Sb. a č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na územní České republiky; ověřování počtu a náležitosti sběracích listin, přijímání oznámení týkající se pokladniček (veřejné sbírky) podle zákona č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách; agenda národnostních menšin podle zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin.

V přenesené působnosti obce dále vykonávají funkci opatrovníka zletilých fyzických osob, u kterých nemůže soud zajistit pro tento účel osobu blízkou, tzv. veřejné opatrovnictví podle občanského zákoníku. Dle ustanovení § 22 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů se obec v samostatné působnosti podílí na realizaci protidrogové politiky na svém území, spolupracuje se státními orgány, s orgány kraje a s poskytovateli služeb v oblasti protidrogové politiky, v případě potřeby zřizuje za účelem koordinace protidrogové politiky na svém území funkci místního protidrogového koordinátora. V rámci přenesené působnosti na toto velmi úzce navazuje kontrola dodržování ustanovení tohoto zákona a dalších předpisů týkajících se ochrany před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. Obec činí opatření k odstranění zjištěných nedostatků a vyvozuje důsledky, zejména ukládá sankce.

Všechny výše uvedené činnosti úzce souvisejí s prováděním sociální práce, která má svá specifika ve vztahu ke konkrétní cílové skupině klientů. V žádném případě není žádoucí, aby jedna oblast sociální práce byla odtržena od druhé. Ve výše uvedených oblastech je sice rovněž možné vykonávat určitý druh sociální práce, avšak kromě agendy sociálně právní ochrany dětí se jedná v porovnání se sociální prací spojenou s výplatou nepojistných dávek vlastně o marginálnosti. Navíc má sociálně právní ochrana dětí přejít podle MPSV v následujících letech rovněž na Úřad práce ČR, a tak zůstane z přenesené kompetence v sociální oblasti pouze torzo.

Kolik zaměstnanců obcí přejde na Úřad práce ČR?

Podle návrhu Sociální reformy I nebude docházet k automatickému převodu všech zaměstnanců územních samosprávných celků. Rámcově stanovený postup v návrhu zákona pro řešení otázek delimitace nezaručuje územní samosprávě stejné postavení jako státu. V tomto ohledu je návrh MPSV v možném rozporu s normou nejvyšší právní síly a závaznou judikaturou Ústavního soudu (Pl. ÚS č.j. 34/02). Trváme na tom, aby v případě schválení Sociální reformy I (i přes nesouhlas Svazu) byli všichni zaměstnanci obecních úřadů v dané oblasti výplaty nepojistných sociálních dávek delimitováni na Úřad práce ČR.

Plánovaná úspora finančních prostředků není spojena s přechodem kompetencí z obecních úřadů na Úřad práce, ale souvisí zejména se zpřísněním a ztížením podmínek výplaty jednotlivých nepojistných dávek pro jejich příjemce a plánovaným snížením jejich celkového objemu. Podle MPSV se objem finančních prostředků na dávky nemá snížit. Toto tvrzení nekoresponduje s důvodovými zprávami k jednotlivým návrhům, neboť jako jediný a hlavní důvod je zde uvedeno pouze snížení finančních prostředků na výplatu dávek, nikde není vyčíslena finanční úspora spojená se sloučením a převodem pod Úřad práce.

Kdo bude plánovat sociální služby?

Připravovaná změna přechodu kompetencí v přenesené působnosti se přirozeně negativně odrazí v samostatné působnosti měst a obcí ČR v oblasti sociálních služeb. V oblasti sociálních služeb nelze striktně rozlišovat mezi samostatnou a přenesenou působností. Data z dávkových systémů vybraná obcemi na základě přenesené působnosti totiž tvoří základ pro komunitní plánování měst a obcí. Pokud zmíněné kompetence na Úřad práce přejdou, nebude územní samospráva disponovat žádnými relevantními údaji, potřebnými pro smysluplné komunitní plánování. Aby města a obce ČR mohly vykonávat smysluplně svou samostatnou působnost, musí mít přístup k datům o poskytování jednotlivých nepojistných dávek, což návrh Sociální reformy I nezaručuje.

Návrh MPSV obcím ubírá kompetence v přenesené působnosti a nepřímo odkazuje na jejich roli v působnosti samostatné, kterou jakoby vyzdvihuje. V ustanovení § 94 zákona o sociálních službách jsou tyto kompetence stanoveny jen velmi vágně a samostatná působnost je ponechána toliko na dobrovolnosti jednotlivých obcí. Důvodem tohoto stavu je skutečnost, že na obce počátkem devadesátých let nikdy plošně nepřešly kompetence v sociální oblasti. Logické by bylo, kdyby v rámci Sociální reformy I některé kompetence v sociální oblasti na obce přešly, přirozeně po vyřešení jejich financování. Sociální reforma I však s touto změnou vůbec nepočítá a avízovaná Sociální reforma II (jejíž oficiální návrh nemá Svaz k dispozici) nepředstavuje pro Svaz dostatečné garance, aby podpořil Sociální reformu I.

Navrhovanými změnami tak obce přijdou o svou dlouhá léta budovanou pozici v sociální oblasti, kterou dnes vykonávají převážně v přenesené působnosti, avšak jejich role v samostatné působnosti se reformou nezmění, naopak spíše zhorší. Pokud reforma takto projde, přestane mnoho obcí cokoliv vykonávat v sociální oblasti s výjimkou výše uvedených zbytkových kompetencí v přenesené působnosti. Vzhledem k nejasně formulovaným kompetencím v samostatné působnosti budou hrát obce ještě menší roli v systému sociálních služeb než doposud, což neodpovídá přirozené funkci ani potenciálu měst a obcí ČR. Kdo bude spolupracovat s kraji při zpracování střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb?

Přes nevyřešení problémů se samostatnou působností přichází MPSV s návrhem, „aby kraj na zajištění dostupnosti poskytovaných sociálních služeb v kraji byl povinen zajistit spoluúčast územních rozpočtů ve výši minimálně 20 % z celkového objemu prostředků z veřejných rozpočtů“. Podle tohoto návrhu stát uhradí 80 % dotace poskytovatelům sociálních služeb v daném kraji a územní samospráva (kraje a obce) zbylých 20 %. Bez ohledu na možný rozpor tohoto ustanovení s normou nejvyšší právní síly nebere tento návrh vůbec v potaz skutečnost, že města a obce se na sociálních službách nepodílejí plošně. MPSV k návrhu použilo statistická data, ze kterých sice vychází konkrétní výše prostředků, které obce do systému vynakládají, avšak tato data nelze tak jednoduše zobecnit. Návrh rovněž nebere v úvahu ani skutečnost, že územní samospráva jako celek dotuje v souladu se zákonem o sociálních službách poskytovatele ze svých vlastních rozpočtů. Podle návrhu by tak územní samospráva vlastně sociální služby dotovala dvakrát. Podobný návrh procentuálního stanovení finančních prostředků z veřejných rozpočtů se objevil rovněž v návrhu Střednědobého národního plánu rozvoje sociálních služeb, což Svaz zásadně odmítl.

Shrnutí

Sociální reforma by měla zohlednit celkové postavení měst a obcí ČR, ministerstvo by svou vizi mělo Svazu představit v co nejširší diskusi. Navržené změny v rámci sociální reformy mají v určitém smyslu svoji logiku, zejména pokud nebude spojena s přechodem kompetencí na Úřad práce a zůstane na obecních úřadech jako doposud. Je možné diskutovat o tom, na které úrovni obecních úřadů mají výplaty dávek zůstat, plošně je předávat Úřadu práce ČR však považujeme za nepřijatelné.

V diskuse o návrhu Sociální reformy I bylo prokázáno, že na obcích bezvadně funguje provázání výplaty dávek a sociální práce, na které si klienti již zvykli, a přesto se obcím tato působnost odnímá. Dále se stále výrazněji ukazují limity současného pojetí samostatné působnosti měst a obcí ČR, na kterou Svaz již řadu let marně upozorňuje. Namísto řešení otázek spojených se samostatnou působností stanoví stát konkrétní procento výdajů, které musí ostatní veřejné rozpočty na sociální služby přidávat.

Touto reformou se změní k horšímu postavení měst a obcí ČR, a proto ji Svaz v tomto znění odmítá jako celek. Na druhé straně je Svaz připraven jednat s MPSV o budoucím řešení kompetenčních otázek měst a obcí v sociální oblasti. Jako výhodná platforma se jeví rovněž individuální projekt MPSV „Podpora procesů v sociálních službách“, jehož výstupy by měly být základem k budoucí sociální reformě. Svaz vyjadřuje podporu oprávněným požadavkům institucí, které zastupují osoby v hmotné nouzi, příjemce příspěvku na péči a zdravotně postižené občany ČR.