10.01.2013

Výsledky dotazníkového šetření k problematice veřejného opatrovnictví

Svaz se dlouhodobě věnuje problematice tzv. veřejného opatrovnictví. V nedávné době byl v souvislosti s přípravou zákona, který má tuto problematiku komplexně řešit, osloven Ministerstvem spravedlnosti s žádostí o poskytnutí informací o situaci v obcích a městech. Přestože Svaz v rámci své činnosti tyto informace průběžně shromažďuje, považoval za vhodné k získání uceleného obrazu uspořádat dotazníkové šetření. Jeho výsledky zde předkládáme. 

 Svaz se dlouhodobě věnuje problematice tzv. veřejného opatrovnictví. V nedávné době byl v souvislosti s přípravou zákona, který má tuto problematiku komplexně řešit, osloven Ministerstvem spravedlnosti s žádostí o poskytnutí informací o situaci v obcích a městech. Přestože Svaz v rámci své činnosti tyto informace průběžně shromažďuje, považoval za vhodné k získání uceleného obrazu uspořádat dotazníkové šetření. Jeho výsledky zde předkládáme. 

Dotazníkové šetření proběhlo v první půlce září tohoto roku, přičemž dotazník byl šířen prostřednictvím Elektronického zpravodaje všem členům Svazu. Vyplněných dotazníků se vrátilo 25, a to z obcí o velikosti od jednoho tisíce obyvatel až po statutární města s cca 60 tisíci obyvateli. Z šetření vyplynulo, že neexistuje závislost mezi počtem obyvatel a počtem opatrovanců ve veřejném opatrovnictví. Na počet opatrovanců má naopak vliv přítomnost psychiatrických léčeben, případně ústavů sociální péče (eventuálně obdobných typů zařízení) na území obce.

Charakter opatrovanců
V naprosté většině vykonávají obce opatrovnictví k opatrovancům, kteří jsou zcela zbaveni způsobilosti k právním úkonům. Dotazníkové šetření nedává odpověď, zda existuje jednotná charakteristika opatrovanců ve veřejném opatrovnictví, pokud jde o jejich majetkové poměry. Mezi opatrovanci jsou zastoupeni jak ti, kteří jsou finančně zabezpečeni důchodem nebo pobírají dávky v hmotné nouzi, tak ti, kteří jsou zcela bez příjmů. Opakovaně bylo jako problém uváděno zadlužení opatrovanců (dluhy vzniklé před zbavením/omezením způsobilosti k právním úkonům, nabíhající úroky).

Rozsah činností veřejného opatrovníka
Pouze v pětině obcí spočívá výkon opatrovnictví toliko v zákonném zastupování resp. správě majetku (tj. bez dalších činností). Ostatní obce vykonávají i další činnosti, zejména zajišťují ubytování (80 %), nákupy (68 %) a cesty k lékaři (60 %). Celá řada činností vykonávaná opatrovníkem má povahu jak právního úkonu, tak i hospodaření s majetkem, ale i „péče“ o opatrovance (kontrola, zda užívá léky, doprovod k lékaři atd.).

Z volných odpovědí a komentářů vyplynulo, že rozsah činností vykonávaných v rámci veřejného opatrovnictví je skutečně široký – obce jednají s opatrovancem (návštěvy v bytech opatrovance, v ústavech sociální péče), s úřady (vyřizování důchodů a dávek, jednání s policií, soudy, exekutory), uzavírají smlouvy s poskytovateli sociálních a zdravotních služeb,  udělují souhlas s lékařským zákrokem, uzavírání smlouvy s dodavateli energií, jednají s bankami, pojišťovnami, věřiteli, vyplácejí kapesné opatrovanci, vedou evidenci o hospodaření s majetkem opatrovance, zajišťují základní potřeby (nákupy potravin, ošacení, zajištění bydlení) a další zboží (drogistické apod.) a služby (telefon, opravy bytu a domácích spotřebičů).

Uvedené činnosti nejsou vyčerpávajícím výčtem, některé odpovědi byly ve smyslu „děláme vše, co je potřeba“, bez bližšího upřesnění. Z dotazníků též vyplývá, že rozsah obcí vykonávaných činností je výrazně vyšší tam, kde nejsou opatrovanci umístěni v léčebnách/ústavech sociální péče, nebo kde nejsou dostupné sociální služby (nejsou v místě, nejsou finančně dostupné). V polovině obcí je pociťován nedostatek sociálních služeb, přičemž v drtivé většině případů jde o obce s počtem obyvatel pod 20 tisíc. V 60 % případů obce zřizují sociální služby. Z volných odpovědí a komentářů dále vyplývá, že přestože v místě sociální služby jsou, nemusí být z finančních důvodů pro opatrovance dostupné.

Pokud jde o odborná školení zaměstnanců, 24 % obcí své zaměstnance vykonávající agendu opatrovnictví školí systematicky, 56 % nahodile, 12 % vůbec a 8 % na dotaz neodpovědělo. Jako největší problém v oblasti vzdělávání je uváděn nedostatek (kvalitních) kurzů/školení, resp. jejich nedostatek v rozumné vzdálenosti od obce. 

Jak vyplynulo z dotazníků, vyčíslení nákladů je obtížné, neboť v mnoha případech vykonávají zaměstnanci obce opatrovnickou agendu jako jednu z činností, časová náročnost (a tedy možnost vypočítat podíl z celkové pracovní doby) se liší případ od případu. Obecně lze vysledovat přímou úměru mezi výší nákladů a počtem opatrovanců.

Ostatní problémy
Obce velmi často kritizují absenci jednoznačné právní úpravy, co je opatrovník povinen činit a co již ne, chybí ovšem i metodiky. Problematické je, že obce nemají možnost veřejné opatrovnictví, které je časově a především i finančně náročné, odmítnout. V důsledku nevyřešeného financování opatrovnictví nemají opatrovanci mnohdy dostatek prostředků na sociální služby, někdy ani na základní potřeby. S některými agresivními klienty a závislými na alkoholu se velmi špatně spolupracuje, stejně tak je problematický výkon opatrovnictví u osob nezdržujících se v místě trvalého pobytu. Lidé řeší problémy svých blízkých příliš pozdě, jsou nedostatečně informováni ohledně způsobilosti k právním úkonům, a obce pak poskytují péči i osobám, u nichž teprve probíhá řízení o omezení/zbavení způsobilosti k právním úkonům. Obce mají problémy i s nemožností umístit opatrovance bez jeho souhlasu do sociálního zařízení. Z důvodu, že jsou osobami v hmotné nouzi a vesměs osobami závislými na alkoholu, neexistuje pro tento typ postižení totiž taková sociální služba, která by byla ochotna ho přijmout.