16.01.2023
Výstupy z dotazníku k výkonu sociální práce nám pomáhají!
Svaz měst a obcí ČR ke konci loňského roku oslovil všechny obce s prosbou o vyplnění dotazníku, který se věnoval výkonu sociální práce na obcích. Vytvořeny byly dvě verze dotazníku – jedna pro obce I. typu a druhá pro obce II. a III. typu, kde je sociální práce úlohou odborníků.
Z dotazníkového šetření vzešla řada zajímavých a zásadních výstupů. Dotazník vyplnilo 319 obcí I. typu a 184 obcí II. a III. typu. Výsledky budou využity při vyjednávání s příslušnými ministerstvy o nastavení adekvátního financování této agendy.
VÝSTUPY:
Obce I. typu
Na obcích I. typu pomoc při řešení sociálních situací občanů ve více než 80 % případů zajišťuje volený zástupce dané obce (starosta, místostarosta).
Obce I. typu nejčastěji řeší sociální situace jako problémy spojené s nízkými příjmy a dluhy občanů, péči o občany se zdravotním postižením závislým na pomoci jiné osoby a omezení svéprávnosti. Často také řeší situace občanů ohrožených rizikem ztráty bydlení či žijících v nevyhovujícím bydlení, osob s duševním onemocněním či osamocených a samotou ohrožených osob. Bylo zjištěno, že obce I. typu by se při řešení sociální situace svých občanů v mnoha případech neobešly bez spolupráce s ORP.
Jako nejčastější bariéry, které brání přijetí zaměstnanců kvalifikovaných v sociální oblasti v dané obci, jsou nedostatečné finanční zdroje (přes 40 % odpovědí).
Pro 55 % obcí by bylo pro zlepšení výkonu sociální práce v dané obci přínosné, aby k nim pravidelně dojížděl osobně odborný sociální pracovník, který by pomáhal řešit sociální situace občanů dané obce. Nejvhodnější frekvence by dle výstupů z dotazníku byla nárazově v případě mimořádných situací, cca 1x měsíčně.
Co se týče získávání informací ohledně činnosti v oblasti sociální práce, obce I. typu se nejčastěji obrací na obce II. nebo III. typu (68 %). V téměř 50 % případů potom tyto informace vyhledávají na webových stránkách MPSV a v 35 % respondentů uvedlo jako zdroj informací krajský úřad.
Většina obcí provádí aktivity preventivního charakteru (práci směřující k obecnému zlepšení sociálního klimatu v dané obci), a to ve formě podpory volnočasových aktivit (63 %), finanční podpory externích poskytovatelů sociálních služeb (40 %) a dalších téměř 40 % obcí zajišťuje sama další služby, jako je např. rozvoj obědů, senior TAXI apod.
Obce II. a III. typu
Jako největší bariéru pro navýšení tabulkových míst pro sociální pracovníky vnímá 55 % obcí II. a III. typu nedostatečné finanční zdroje. Nejčastější bariéry při obsazování pozic sociálních pracovníků jsou potom vysoké nároky na jejich kvalifikaci a současně chybějící zájem o vykonávání tohoto druhu práce (nedostatečná prestiž).
V průměru na 1 sociálního pracovníka připadají následující počty klientů (dle typu obcí):
Obce II. typu: 82 klientů
Obce III. typu: 93 klientů
Statutární města: 121,5 klientů
Městské části/městské obvody: 160 klientů
Co se týče kumulace funkcí, obce nejčastěji kumulují funkci sociálního pracovníka s veřejným opatrovníkem, sociálním kurátorem a s agendou vydávání průkazů OZP či parkovacích průkazů. U otázky, zda je kumulace žádoucí, nebyla jasná shoda.
Jako chybějící pravomoci sociálních pracovníků k řešení sociálních situací klientů považují obce nejčastěji chybějící informace o klientech a nemožnost přístupu k těmto informacím (zdravotní stav, dávky, které pobírají, přehled příjmů daného klienta apod.). Další zásadní problém, který mezi obcemi rezonoval, je, že zatímco sociální pracovníci mají povinnost sociální práci vykonávat a s klienty pracovat, dotyčná osoba nemá povinnost se sociálním pracovníkem spolupracovat.
Téměř 80 % obcí nepovažuje financování sociální práce pro jejich obec jako optimálně nastavené. Nejvíce negativně jsou vnímána pravidla pro získání dotace a dále také výpočet pro stanovení výše dotace a objem finančních prostředků v rámci dotačního řízení na výkon sociální práce.
Dále bylo od obcí II. a III. typu zjištěno, že téměř 40 % obcí doplácí 30 – 50 % finančních prostředků ze svých rozpočtů na výkon sociální práce na obci v přenesené působnosti. Více než 25 % obcí potom dotace MPSV nepokrývá ani polovinu nákladů na výkon této agendy a obce na výkon sociální práce doplácí ze svých zdrojů více než 50 %.
Více než polovina obcí II. a III. typu zpracovává vlastní střednědobý plán rozvoje sociálních služeb.
Pro 75 % obcí je sociální práce prioritou pro vedení obce. Jako největší problémy spojené s výkonem sociální práce obce II. typu vnímají nedostatečné finanční zdroje a chybějící zájem o pracovní pozici sociálního pracovníka z důvodu nedostatečné prestiže a finančního ohodnocení.
Více než 30 % obcí by mělo zájem o výkon služby „mobilní sociální pracovník“ pro obce I. typu, a to za předpokladu financování této agendy ze strany státu.
Téměř polovina obcí II. a III. typu (43 %) zaznamenává odliv sociálních pracovníků k poskytovatelům sociálních služeb z důvodu lepšího finančního ohodnocení.
Napříč obou dotazníků panovala shoda, že bariérou pro efektivnější výkon sociální práce je nedostatek finančních prostředků na tuto agendu. Řada obcí by uvítala službu „mobilního“ sociálního pracovníka, který by z obce II. či III. typu dojížděl dle potřeby do obce I. typu a řešil zde sociální situace občanů – za předpokladu financování této služby ze státního rozpočtu.
Mgr. Claudia Varhol, Legislativní a právní sekce SMO ČR