Výsledky Velkého sociálně-zdravotního dotazníku

Dotazník byl do území zaslán, aby byla především přesně identifikována potřeba lékařů, kterých není v České republice dostatek. Z odpovědí vyplynulo, že více jak třetina dotázaných odpověděla, že v současné chvíli v jejich obci lékař chybí. Pokud tuto skupinu obcí sečteme s těmi, které odpověděly, že lékař v současné chvíli v obci nechybí, ale chybět bude, dostáváme se na více než polovinu dotazovaných obcí, které se s nedostatkem lékařů potýkají nebo brzy potýkat budou. V otázce lékařských profesí, kterých je nedostatek, standardně vévodil praktický lékař se stomatologem, třetí nejžádanější profesí byl lékař pro děti a dětský dorost a gynekolog. Více než patnáct procent odpovědí postrádalo jiné specializace, jakými je dětský psychiatr, geriatr, ortoped či oční lékař. Oblast zdravotnictví uzavíraly otázky týkající se zajištění dostupnosti služeb – konkrétně lékáren. Odpovědi byly v této sekci velmi nevyvážené a to i v rámci jednoho kraje, kdy si respondenti stěžovali jak na nedostatek lékáren a jejich zavření po odchodu lékárníka do důchodu a zároveň v jiných obcích bylo poukazováno na to, že je v daném místě „přelékárnováno“ či naopak na monopol jedné lékárny s vysokými cenami. Na otázku, zda v obci chybí lékárna, 24% dotázaných odpovědělo ano, 58% naopak odpovědělo, že ne. V komentářích někteří uváděli, že nikdy lékárna v jejich obci nebyla, zhruba 18% respondentů nechalo tuto otázku nezodpovězenou.

 

Stárnutí obyvatelstva si nejvíce uvědomují starostky a starostové, a proto se seniorská tématika projevovala nejen v sociální sekci, která byla seniorům věnována, ale také ve zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví kromě zmapování situace ve věci nedostatku lékařů také požádalo o zjištění preferencí témat, která by starostky a starostové rádi řešili v rámci prevence a podpory zdraví. Zde více jak čtvrtina dotázaných projevila zájem o program zdravého stárnutí přispívající k vyšší samostatnosti seniorů. Mezi další upřednostňované programy patřil program správné výživy a stravovacích návyků, který by byl určen nejen pro děti, ale i pro dospělé a také zdravotní osvěta a zvyšování zdravotní gramotnosti.

V případě formy podpory zdraví, kterou by zástupci obcí a měst volili, zvítězily aktivity formou setkávání, jakými jsou Dny zdraví, besedy, skupinové poradenství apod. Tuto formu si zvolila třetina dotázaných. V sekci, která se věnovala tzv. reformě psychiatrické péče by největší zájem o školení zaměstnanců v oblasti legislativy a také o školení v měkkých dovednostech. Tato potřeba na obcích a městech pramení z faktu, že více jak tisíc obcí v České republice vykonává veřejné opatrovnictví, aniž by byli jejich zaměstnanci či zástupci obce k takovému výkonu opravdu vyškoleni. Jako třetí nejfrekventovanější odpovědí byla potřeba posílení počtu zaměstnanců a terénních pracovníků.

Sociální sekce byla věnována otázkám sociálního bydlení, komunitního plánování, potřebě sociálních pracovníků a také seniorům. Na otázku, zda mají obce dostatečný bytový fond, pouze 66 z dotázaných (zhruba 10%) odpovědělo, že ano. Naopak většina, jednalo se především o menší obce, odpověděla, že dostatečný bytový fond v obci nemají a nikdy ho ani neměli. Nicméně pokud by bytový fond v obci byl a jeho část by byla určena na sociální bydlení, tak by více jak třicet procent respondentů (opět největší skupina) chtělo, aby sociální bydlení bylo určeno seniorům, čtvrtina by sociální bydlení ráda poskytla samoživitelkám a samoživitelům s dětmi, další čtvrtina by sociální bydlení použila jako startovací byty, ideálně pro mladé rodiny, deset procent se vyslovilo ve prospěch skupiny nízkopříjmových osob se zdravotním či duševním postižením a pouze dvě procenta respondentů vnímá potřebu využít sociální bydlení pro osoby bez přístřeší a osoby ohrožené sociálním vyloučením.

 

Sociální bydlení jde ruku v ruce se sociální prací, a proto byli zástupci měst a obcí dotázáni na sociální pracovníky a jejich zaměření, které z jejich pohledu v obci chybí. V této otázce byla respondentům dána volnost v odpovědích, takže nakonec se při sčítání ukázalo, že seniorské téma bylo opět obsaženo hned v několika kategoriích. Pokud bychom nejčastější odpovědi sečetli, největší potřeba sociálních pracovníků je u seniorů a osob ohrožených sociálním vyloučením, především tam, kde se nacházejí děti. V případě osob ohrožených sociálním vyloučením byl také dán požadavek terénní práce, která by byla zaměřena nejen na pomoc z hlediska informování, ale především na aktivní pomoc při řešení problémů a hlavně jejich předcházení. Nejen z této analýzy, ale i v případě jiných problémů se kterými se obce a města potýkají, jako je rušení poboček české pošty, problematika vysokorychlostního internetu, vodárenské infrastruktury nebo nedostatečné dopravní obslužnosti, vyplývá, že se na území České republiky zvyšuje rozdíl mezi oblastmi rozvojovými, a oblasti jako je venkov nebo i některá města, která se vylidňují. Stát by v tuto chvíli měl, aby se tento proces alespoň nezhoršoval, přijmout systémová opatření podpory, neboť problematika osídlení z pohledu demografie se týká nejen horských oblastí a pohraniční, ale i vnitřních periférií krajů, které bývají řídce osídlené. Podporu je proto nutné zacílit do těch území, která ji fakticky potřebují, neboť s ohledem na výše zjištěné, se situace liší kraj od kraje a oblast od oblasti, a proto bude nutné se v budoucnu zaměřit na adresnou podporu, která bude řešit konkrétní problém v konkrétní oblasti, neboť plošná řešení se v této chvíli zdají být neefektivní.

 

Veškeré výsledky Velkého sociálně-zdravotního dotazníku naleznete zde.

 

Mgr. Jindra Tužilová