27.10.2005

Konference „Venkov 2007-2013“

V pondělí 10. října 2005 se v hlavním sále Poslanecké sněmovny konala konference věnovaná problematice venkova, která byla jakýmsi logickým vyústěním národní diskuse o budoucnosti venkova v krajích. Konferenci organizoval Podvýbor pro rozvoj venkova PSP ČR jménem svého předsedy Jiřího Papeže pod záštitou předsedy Senátu Sobotky, ministra zemědělství Zgarby a místopředsedy Poslanecké sněmovny Langera. Ten mimo jiné ve svém úvodním příspěvku konstatoval: „Venkov, to je především tvrdá práce, pokora a zodpovědnost.“

Program konference byl rozdělen do tří základních panelových bloků. První z nich se věnoval současnosti venkova a jeho budoucímu očekávání. V tomto bloku se nejprve prezident Agrární komory ČR Jan Veleba zamýšlel nad rolí agrárníků v budoucím programovacím období. Zemědělství vidí pod vlivem nových trendů. „Slábne tradiční podpora evropských politiků svým farmářům. Sílí tlak WTO na otevření evropského trhu. Dřímá velký výrobní potenciál na východě. A v neposlední řadě pokračuje tvrdě výrobní pojetí dotačně podpořené agrární soustavy USA.“ Tyto trendy budou dle prezidenta Veleby zásadním způsobem určovat postavení evropských zemědělců v budoucnu. Stěžejním dokumentem, který ovlivní českou ekonomiku, je Program rozvoje venkova z fondu EAFRD, tedy Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Jde o alokaci do společného prostoru – na venkov. „Je tedy nanejvýš nutné dobrat se konsenzu mezi hlavními zájmovými skupinami, což jsou především zemědělci, obce a další podnikatelé ve venkovském prostoru“, konstatoval Jan Veleba.

Předseda Asociace soukromých zemědělců ČR Stanislav Němec upozornil, že předně je potřeba si říci, jaký venkov vlastně chceme. Co od něho očekáváme? Jakým směrem se má rozvíjet? „Zemědělství k venkovu jednoznačně patří, ale musíme se oprostit od zemědělské centralizace. Je rozdíl mezi venkovem čistě zemědělským a venkovem, kde se uplatňuje více drobných podnikatelů – pekařů, dopravců atd.“ V další části svého příspěvku pak rozebral jednotlivé druhy zemědělských podniků a zdůraznil, že všechny typy, od nejmenších až po ty největší, především potřebují mít jasně nastavená pravidla podnikání. Jedině tak se mohou stát  stabilním prvkem venkova.

K zemědělství neoddělitelně patří potravinářství. To v České republice stagnuje, informoval Jaroslav Camplík, prezident Potravinářské komory ČR. Potravinářství má pro venkov velký význam, ale malé firmy se dostávají do těžkých problémů a krachují. Je třeba i jim podat pomocnou ruku. V České republice je evidováno pře 14 tisíc potravinářských podniků a z toho je 10 a půl tisíce právě těch malých. „Mějme na paměti, kolik zaměstnávají lidí“, varoval Jaroslav Camplík.

Eduard Kavala, předseda Spolku pro obnovu venkova, potvrdil, že málo lidnatý, zato ale velkoplošný venkov potřebuje své specifické programy. Všechny programy však jednou skončí. Co bude potom? Zmínil proto také myšlenku meziobecní spolupráce, která by mohla v lecčems napomoci. Ani meziobecní spolupráce ale není možná bez finanční motivace.

Velká pozornost byla věnována příspěvku Hynka Fajmona, poslance Evropského parlamentu, jenž nastínil finanční perspektivu Evropské unie pro období 2007-2013 se zaměřením na zemědělství a venkov. Konstatoval, že situace je velmi složitá, žádná konkrétní perspektiva dojednána není. Evropská Rada nepřijala jasné stanovisko. Spor mezi státy orientovanými na zemědělství a ostatními se vyhrotil a nepředpokládá se, že by se předsedajícím Britům podařilo dojednat konsenzus. Úroveň plateb do zemědělství by ale měla zůstat zhruba stejná, jako tomu bylo v tomto období. Poslanec Fajmon zmínil také další fakt, který nepřispívá k rozvoji našeho zemědělství: „Podmínky, za kterých 10 kandidátských zemí vstoupilo do EU, jsou pro tyto země zejména v zemědělské oblasti diskriminující a lze počítat s tím, že tato diskriminace bude i nadále pokračovat.

V následné diskusi, která se po ukončení prvního panelu otevřela, zaznělo několik podstatných podnětů k zamyšlení. Krátce:
- Pořádek je třeba udělat si nejprve u nás – vyřešit vztah k půdě.
- Diskriminaci venkova je třeba vidět především v daňové výtěžnosti.
- Dotace nebudeme potřebovat, pokud je nebude potřebovat ani konkurence.
- Často se zapomíná, že solidarita je atribut subsidiarity.

Ve druhém panelu se u mikrofonu střídali hosté ze zahraničí, kteří se přijeli podělit o svoje zkušenosti a názory na problematiku venkova. Vystoupil ministr zemědělství Rakouska Josef Pröll, generální ředitel Ministerstva zemědělství, přírody a kvality potravin Holandska André N. van der Zande a poslanec Evropského parlamentu za Slovenko Peter Baco. Všichni se shodovali, že rozvoj venkova musí být jádrem rozvoje regionů a je třeba ho spatřovat jak v rozvoji zemědělství, tak i v rozvoji drobných podnikatelů.

Postoj místních samospráv představil předseda Svazu Oldřich Vlasák. Pro konkrétnější představu úvodem uvedl, že venkovské oblasti představují 80 % území Evropské unie. „Z našeho pohledu za venkov považujeme obce pod zhruba 2000 obyvatel, z pohledu Unie jsou to však obce pod milion obyvatel“, konstatoval Oldřich Vlasák. A v čem vidí budoucnost venkova? Ve zlepšení kvality života ve venkovském prostoru (existence mateřských školek na venkově, odpovídající dopravní obslužnost atd.), v zavedení opatření, která povedou k rozvoji rodinného podnikání, v podpoře začínajících - mladých zemědělců, v omezení byrokracie a v neposlední řadě ve vzájemné spolupráci a partnerství. Tak jako zahraniční hosté i Oldřich Vlasák zdůraznil, že rozvoj venkova obecně nelze spatřovat pouze v rozvoji zemědělství, problém je třeba chápat komplexněji. Dodal, že Svaz měst a obcí ČR se podílí na přípravě Národního rozvojového plánu, kde by se jednotlivé priority měly objevit.

Nutnost spolupráce mezi podnikateli, samosprávou, ale i všemi obyvateli potvrdili také přednášející ve třetím panelovém bloku. Slovy ministra Petra Zgarby: „Není nutné, aby mezi sebou bojovali o peníze příslušníci zemědělského sektoru s představiteli samospráv. Věřím, že se umějí domluvit.“ V tomto bloku byla potom hodnocena společná zemědělská politika Evropské unie a její financování. Jak konstatoval Jiří Papež, předseda Podvýboru pro rozvoj venkova PSP ČR, ale i další řečníci, je nezbytné snažit se o srovnání podmínek pro získání dotací v rámci celé Evropské unie. Zatím jsou tyto podmínky značně nevyrovnané a jednoznačně mnohem výhodnější pro země původní patnáctky. „Kde je solidarita bohatších s chudšími“, ptal se poslanec Miloslav Kučera, který do diskuse přinesl revoluční myšlenku – zrušme společnou zemědělskou politiku, směrnice Evropské unie nahrávají stejně jenom těm bohatším.

Závěrem je třeba konstatovat, že na semináři zaznělo opravdu mnoho zajímavých podnětů. Hovořili zde zástupci všech hlavních skupin, které se na rozvoji venkova podílejí. Slyšeli jsme názory agrárníků, potravinářů, starostů i vládních přestavitelů. Všichni účastníci možnost diskutovat o venkovu na takto široké platformě vysoce hodnotili. Věřme, že takováto  diskuse nebyla poslední a že venkov potřebné prostředky pro svůj rozvoj získá.