16.11.2021

Ochrana oznamovatelů (whistleblowing) – mýty a fakta

Dne 9. listopadu jsme Vás informovali o metodice Ministerstva spravedlnosti k aplikaci směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (dále také „Směrnice“).

Původní článek najdete zde. V mezidobí jsme obdrželi informace, že je zpochybňován výklad Ministerstva spravedlnosti a že povinnost zavést interní kanály pro oznamování a přijímání následných opatření budou mít od 17. prosince 2021 do přijetí prováděcího předpisu (připravovaný zákon o ochraně oznamovatelů) všechny obce, včetně veškerých subjektů, které tyto subjekty vlastní nebo ovládají. Tento výklad je často reprezentován obchodními společnostmi, pro něž je zavádění interních kanálů pro oznamování a příjímání následných opatření byznysovou záležitostí.

 

Obrátili jsme se s uvedenými pochybnostmi znovu na Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „MSp“). Dle sdělení MSp je pravdou, že směrnice vyžaduje přijetí aktivního opatření státu za účelem osvobození obcí do 10 000 obyvatel od povinnosti zavést a spravovat vnitřní oznamovací systémy. Nicméně v situaci, kdy se transpoziční návrhy nepodařilo přijmout do uplynutí implementační lhůty a na stole je otázka přímého účinku směrnice, takové opatření není možné provést legislativně (tj. přímo zákonem), což je cíl MSp do budoucna.

 

Otázkou zůstává, zda v takové situaci koncept přímého účinku směrnice vyžaduje, aby povinnost zřídit vnitřní oznamovací systém (dále jen „VOS“) dopadla na všechny obce bez ohledu na počet obyvatel. MSp posuzovalo, zda je v souladu se smyslem a účelem směrnice, aby obce do 10 000 obyvatel byly osvobozeny od povinnosti zavést VOS, nota bene v situaci, kdy sama směrnice tento postup nabízí. Okolnost, že ČR v danou chvíli nemůže osvobození provést legislativním aktem, neboť úprava směrnice je aplikována přímo, na tom nic nemění. Situace v ČR je navíc velmi specifická v tom, že drtivá většina obcí má méně než 10 000 obyvatel. Potenciální rozšíření okruhu povinných subjektů by v ČR dopadlo na více než 6 000 obcí (oproti 129). Do úvah tak vstupuje i argument ekonomické analýzy práva: jeví se jako nehospodárné a neúčelné zavazovat takové množství obcí povinností zřídit a spravovat VOS a vynakládat na to v úhrnu veřejné prostředky ve značné výši, když tyto obce MSp plánuje od dané povinnosti v horizontu 1 až 2 let osvobodit. To bude dle odhadu v 99 % případů znamenat opětovný zánik již zřízených VOS. To vše navíc v situaci, kdy stát na výkon dané agendy územními samosprávnými celky nevyčlenil žádné finanční prostředky, a výkon tak bude muset být zajištěn v rámci již rozpočtovaných prostředků. MSp tuto otázku ještě konzultuje se zástupci Evropské komise. Jakmile bude znám jejich právní názor, budeme Vás o této skutečnosti informovat.   

 

V případě dopadu přímého účinku směrnice na příspěvkové organizace územních samosprávných celků i nadále MSp trvá na dřívějším stanovisku, a sice že v jejich případě není naplněn požadavek přímé kontroly státu, jak vyplývá ze závěrů formulovaných SDEU v některých jeho judikátech k této otázce. V rámci decentralizace státní moci jde o další článek víceúrovňové struktury, který plnění svých úkolů odvozuje od územních samosprávných celků, nikoliv bezprostředně od státu. Dle MSp by rozšíření přímého vertikálního účinku i na tyto entity představovalo extenzivní výklad, který by byl spojen s poměrně vysokými administrativními, finančními a časovými náklady na úrovni příspěvkových organizací. Tento výklad se přitom nejeví z hlediska účelu sledovaného směrnicí a transpozičními návrhy nezbytný, neboť zaměstnanci (a další osoby pohybující se v organizaci) mohou oznamovat také přímo zřizovateli – samozřejmě za předpokladu, že je tento povinným subjektem (v opačném případě mohou k dosažení statusu chráněného oznamovatele využít jiné oznamovací kanály).

 

Mgr. Ivona Mottlová, Legislativní a právní sekce