01.09.2017

Po nezletilých nelze v běžících exekucích vymáhat poplatky za komunální odpad za období do roku 2012 (včetně)

Ombudsman řešil dlouhodobě problém, kdy se mnozí mladí lidé ocitali v dluzích a na prahu dospělosti čelili exekuci. Příčinou byly neuhrazené platby za komunální odpad. Zpráva veřejného ochránce práv poskytuje také návod k dalšímu postupu jak obecním úřadům, tak i samotným poplatníkům, aby došlo k dořešení a zastavení exekucí.

Ombudsman řešil dlouhodobě problém, kdy se mnozí mladí lidé ocitali v dluzích a na prahu dospělosti čelili exekuci. Příčinou byly neuhrazené platby za komunální odpad. Ty za ně měli platit rodiče. Nicméně až do roku 2013 prakticky nebylo možné tyto poplatky rodičům vyměřit a tedy je po nich ani vymáhat. Dalším případem byly děti z dětských domovů, za které neměl poplatky kdo uhradit. Ústavní soud nyní rozhodl, že nezletilým tyto poplatky neměly být do roku 2013 vůbec vyměřovány a nelze je tedy po nich ani nyní vymáhat. Exekuce musí být ukončeny. Toto rozhodnutí vítáme.

Mladí lidé, kterým v průběhu nezletilosti vznikly dluhy kvůli nezaplaceným poplatkům za komunální odpad, se nyní nacházejí ve dvou základních situacích:

1. Poplatek byl vyměřen za rok 2012 a léta dřívější.

Tato rozhodnutí se na základě nálezu Ústavního soudu stala nevykonatelnými a nelze je vymáhat. Obecní úřady jsou povinny neprodleně zastavit exekuci nedoplatku, a to bez ohledu na to, vymáhají-li je samy v daňové exekuci nebo prostřednictvím soudního exekutora.

Do roku 2013 nemohly obecní úřady ukládat placení poplatku za komunální odpad za děti jejich rodičům (případně jiným zákonným zástupcům). Pokud byl rodič nezodpovědný, dítě nemělo poplatky uhrazeny a narůstal mu dluh, který pak po něm obce vymáhaly. Ačkoliv taková rozhodnutí již nyní díky rozhodnutí Ústavního soudu nelze vymáhat, pravomocná rozhodnutí o stanovení poplatku zůstávají nedotčena a obecní úřady je nadále evidují jako nedoplatek. Daňový řád přitom upravuje závazné pořadí úhrady nedoplatků. Obecně platí, že úhrada se použije nejprve na nejstarší (tj. nejdříve splatné) pohledávky. To by mohlo v praxi některé obecní úřady vést k tomu, že exekuci sice zastaví, ale pozdější platby poplatníka za odpad použijí na úhradu jeho starých nedoplatků.

Takový postup však ombudsman považuje za zcela nepřijatelný, neboť by v konečném důsledku znamenal opakovaný zásah do základních práv a svobod nezletilých poplatníků a popíral by cíl, který Ústavní soud svým nálezem sledoval. V tomto specifickém případě proto nelze použít obecné pravidlo o započítání obdržené platby poplatku na nejstarší evidovanou poplatkovou povinnost, neboť taková interpretace práva by nebyla ústavně konformní.

2. Poplatek byl vyměřen za rok 2013 a léta pozdější

Od roku 2013 do roku 2015 platilo, že obecní úřady mohly uložit placení poplatku za komunální odpad nezletilým nebo nově přímo jejich zákonným zástupcům. I v tomto období bohužel některé úřady vyměřovaly poplatky dětem. Na tyto situace se rozhodnutí Ústavního soudu bezprostředně nevztahuje a tyto děti tak později v dospělosti nejsou automaticky chráněny před exekucí. Ve většině případů se však proti těmto dluhům z dětství lze bránit a to v závislosti na konkrétním případu:

Ombudsman již dříve řešil případ dětí (2129/2015/VOP ), za něž rodiče dlouhodobě poplatky neplatili. Pokud zákonní zástupci opakovaně nehradí za nezletilé děti poplatek za odpad ani se proti platebním výměrům nebrání, účinně nechrání jejich práva. Doručoval-li obecní úřad platební výměry takovému rodiči (neustanovil opatrovníka), nelze doručení považovat za řádné pro střet zájmů. Úřad je povinen z moci úřední jejich vymáhání zastavit. Neučinil-li tak, může se sám poplatník bránit návrhem na její zastavení dle § 181 odst. 2 daňového řádu.

V případě, že nezletilému poplatníkovi vznikl dluh na poplatku za komunální odpad pouze za jeden kalendářní rok, nelze mluvit o opakovaném (dlouhodobém) zanedbávání rodičovské odpovědnosti při správě majetku dítěte, které by mělo vliv na řádné doručování a střet zájmů nelze konstatovat (5817/2014/VOP ). Neuplynula-li však lhůta pro stanovení poplatku (§ 148 daňového řádu), může poplatník podat podnět k zrušení platebních výměrů v přezkumném řízení. V podnětu může argumentovat popisovaným nálezem Ústavního soudu.

Vedle toho se poplatníci vždy mohou pokusit dosáhnout prominutí poplatku prostřednictvím žádosti podle ustanovení § 16a zákona o místních poplatcích. Důvody pro prominutí se posuzují za každé poplatkové období samostatně. Vzhledem k výši poplatku není žádost o prominutí zpoplatněna. O žádosti musí obecní úřad rozhodnout bezodkladně poté, co dojde k shromáždění podkladů potřebných pro rozhodnutí. Ustanovení § 259 odst. 2 daňového řádu umožnuje prominout poplatek včetně jeho zvýšení až do doby uplynutí lhůty pro placení daně (§ 160 daňového řádu), a to i poté, kdy došlo k jeho úhradě.

Ústavní soud: Ustanovení zákona o místních poplatcích, které nezletilým ukládalo poplatkovou povinnost za svoz komunálního odpadu, je protiústavní

Zdroj: Kancelář veřejného ochránce práv
Zveřejnila: Petra Kubařová, SMO ČR