22.04.2024

Stanovisko Ministerstva vnitra ke kvalifikačním požadavkům na pracovní pozici matrikáře

MV vydalo stanovisko, které upřesňuje požadavky na pracovní pozici matrikáře, jak je uvádí zákon o úřednících.

Podle § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o úřednících“), obecně platí, že správní činnosti  stanovené prováděcím právním předpisem zajišťuje územní samosprávný celek prostřednictvím úředníků, kteří prokázali zvláštní odbornou způsobilost. Výjimečně tyto činnosti může vykonávat i úředník, který nemá zvláštní odbornou způsobilost, nejdéle však po dobu 18 měsíců od vzniku pracovního poměru úředníka k územnímu samosprávnému celku nebo ode dne, kdy začal vykonávat činnost, pro jejíž výkon je prokázání zvláštní odborné způsobilosti předpokladem.

Jde-li o činnost zaměstnance obce na úseku matrik, platí podle § 9 odst. 1 zákona o matrikách, že matrikářem může být státní občan České republiky, který je zaměstnancem obce, v hlavním městě Praze zaměstnancem městské části, která má působnost matričního úřadu, prokázal odborné znalosti zkouškou u krajského úřadu, popřípadě zkouškou  zvláštní odborné způsobilosti na úseku matrik a státního občanství podle zvláštního zákona.

V § 9 odst. 1 zákona o matrikách je jednoznačně stanoveno, že matrikářem může být státní občan České republiky, který prokázal odborné znalosti jednou ze zkoušek, to znamená, že zkoušku již úspěšně složil a předložil o tom příslušné osvědčení v souladu s § 9 odst. 2 zákona o matrikách.

Z uvedeného lze dále dovodit, že pro zaměstnance obce, který bude vykonávat pouze činnost matrikáře v souladu s § 3 zákona o matrikách (vedení matriky), postačí zkouška absolvovaná u krajského úřadu. Pokud by však měla být vykonávána činnost spadající do působnosti  obecního úřadu  obce s rozšířenou působností nebo krajského úřadu (viz § 4 a § 4a zákona o matrikách, tj. např. kontrola vedení matričních knih a sbírek listin, ověřování matriční dokladů, vedení a aktualizace sbírky listin), pak je nutné, aby takový zaměstnanec – matrikář – vykonal zkoušku zvláštní odborné způsobilosti při správě  matrik a státního občanství. Pokud již úředník disponuje zvláštní odbornou způsobilostí podle zákona o úřednících na úseku matrik a státního občanství, není potřeba, aby ještě vykonal zkoušku podle zákona o matrikách.

Ustanovení § 9 zákona o matrikách je speciálním vůči § 21 odst. 1 písm. a) zákona o úřednících. V případě  prokázání odborné způsobilosti matrikáře podle § 9 zákona o matrikách tak nelze vycházet z obecného ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) zákona o úřednících a neplatí  přechodné  období pro složení zkoušky zvláštní odborné způsobilosti, ve kterém podle tohoto zákona může úředník vykonávat správní činnost.

Z uvedeného vyplývá, že úředník, který byl přijat na pozici matrikáře, musí od samého počátku splňovat podmínky stanovené v § 9 zákona o matrikách, mj. musí předložit osvědčení o tom, že úspěšně složil matriční zkoušku u krajského úřadu, popřípadě zkoušku zvláštní odborné způsobilosti na úseku matrik a státního občanství. Odbor všeobecné správy Ministerstva vnitra vychází v této věci rovněž ze stanoviska odboru veřejné správy, dozoru a kontroly Ministerstva vnitra (který je věcným gestorem zákona o úřednících) a výkladu odboru legislativy a koordinace předpisů Ministerstva vnitra.

Zdroj: Ministerstvo vnitra, odbor všeobecné správy