23.03.2009

Stanovisko Svazu měst a obcí České republiky k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (senátní tisk č. 38 - tzv. chodníková novela)

Senát Parlamentu České republiky bude na své 5. schůzi rozhodovat o návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (senátní tisk č. 38), nazývaný též jako „chodníková novela“. Návrh zákona se týká především odpovědnosti za škody vzniklé vadou ve schůdnosti chodníku, kdy tuto odpovědnost přenáší z vlastníka přilehlé nemovitosti na vlastníka chodníku. Zákon má přes zvou zdánlivou jednoduchost řadu dopadů právních, finančních i praktických a přináší řadu neřešených a nezodpovězených otázek. S návrhem zákona Svaz měst a obcí České republiky zásadně nesouhlasí.

Při formulaci svého stanoviska vycházel Svaz z postojů a názorů naprosté většiny z 951 starostek a starostů,  s nimiž jsme o navrženém zákonu diskutovali na Krajských setkáních členských obcí Svazu v roce 2008 i z reakcí více jak 270 měst a obcí, které v únoru tohoto roku zodpověděly naše dotazy týkající se předpokládaného nárůstu nákladů a možností jak splnit zákonem uložené povinnosti v případě přijetí novely.

Je zřejmé, že novela řeší problém, který doposud nikdo jako problém nevnímal. Na druhé straně se města a obce revizi platné úpravy nebrání. Za vhodnější řešení ale považujeme přípravu vládního návrhu zákona, který by s pomocí odborného zázemí ministerstev otázku odpovědnosti za stav a schůdnost pozemních komunikací včetně chodníků řešil komplexně, se zvážením všech alternativ a s domyšlením všech dopadů každé v úvahu připadající možnosti. V navržené podobě však předkládanou novelizaci považujeme za nepřijatelnou, a to z níže uvedených důvodů:

1. Novela v rozporu s jednacím řádem Senátu neřeší finanční dopady úpravy a není zřejmé, z jakých zdrojů mají obce razantní zvýšení nákladů na nové povinnosti hradit.

Všeobecně respektovaným požadavkem zakotveným v jednacím řádu Senátu, jednacím řádu Poslanecké sněmovny i v Legislativních pravidlech vlády je vyčíslení dopadů každé nově navrhované úpravy na veřejné rozpočty včetně rozpočtů obcí (viz § 127 odst. 2 zákona o jednacím řádu Senátu, ve spojení s § 86 odst. 3 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny: „Důvodová zpráva obsahuje též předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy, zejména nároky na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí“). Důvodová zpráva k novele se však jakémukoliv vyčíslení svých dopadů vyhýbá a za běžných okolností by ani nemohla projít řádným legislativním procesem. Pouze okrajově se předkladatel zmiňuje o růstu nákladů za pojištění odpovědnosti za škodu, které se vlastníků chodníků jistě dotkne. S náklady na údržbu chodníků, která s odpovědností za jejich stav souvisí, se už důvodová zpráva nijak nevyrovnává, ač by je s vyvinutím určitého úsilí bylo možno vyčíslit.

Zvýšení nákladů na údržbu odhadlo hlavní město Praha na cca 1 – 3 miliardy korun (při nutnosti najmout cca 6600 pracovníků), a pokud vezmeme Prahu jako jednu desetinu České republiky, lze hrubým odhadem dospět až k 30 miliardám nákladů, které vzniknou na straně měst a obcí. (Konkrétní odhady některých měst a obcí uvádíme v této tabulce.) Ať už budou náklady vyšší nebo nižší, rozhodně je nelze ignorovat.

Nikdo dosud neřekl, jak a kde tyto finanční prostředky získat a na čí úkor to bude. Rozhoduje-li se stát (resp. zákonodárci), že uloží obcím určitou povinnost, měl by zároveň říci, jak bude realizace této povinnosti financována. Místo odpovědného přístupu, kdy budou vyčísleny předpokládané výdaje spojené s aplikací nového zákona a kdy budou promyšleny a zajištěny i zdroje pro tyto nové výdaje, předkladatel a zastánci novely problém pouze bagatelizují.

Objevují se i argumenty, že obce mají zvýšit místní koeficient daně z nemovitosti, jakkoliv zavedení místního koeficientu mělo být především jedním z kroků vlastní daňové politice obcí a k otevření možnosti financování projektů, na jejichž důležitosti se obec shodne a jejichž význam dostatečně ospravedlní (třeba dočasné) zvýšení daňové zátěže. Místo toho mají obce rezignovat na šanci kofinacovat ze zvýšení daně např. projekty z evropských peněz, aby získaly prostředky na úklid chodníků, případně mají zvednout daňovou zátěž tam, kde to neměl odvahu učinit stát. (Předkladatel též mlčí o skutečnosti, že na jedné straně hodlá ulevit majitelům domů od povinnosti pečovat o schůdnost chodníků před jejich nemovitostmi, na druhé straně však doporučuje, aby jim byla pro potřeby zajišťování úklidu podstatně zvýšena daň z nemovitosti.)

I v případě, že by obce hodlaly zvýšit místní koeficient daně z nemovitosti za účelem krytí nákladů na úklid chodníků, mohou tak s ohledem na procesní nároky schvalování příslušné vyhlášky a znění zákona o dani z nemovitosti učinit s platností nejdříve k 1.1.2010, spíše však s platností až od 1.1.2011 (vyhláška musí nabýt platnosti nejpozději 1. srpna předchozího zdaňovacího období), tedy nikoliv okamžitě po schválení novely, která má nabýt účinnosti už dnem vyhlášení. Vstupní náklady na úklidovou techniku by však obce musely řešit ihned bez ohledu na datum platnosti nového místního koeficientu daně z nemovitosti (pokud by ovšem účinnost novely nebyla posunuta).

Finanční dopady zákona by měly být promyšleny už před jeho schvalováním, zde jsou však hledána nahodilá „řešení“ až poté, co je zákon přijímán. Zpracování Hodnocení dopadů regulace (RIA), aby obce byly včas seznámeny s náklady, které na ně mohou dopadnout (tím spíše za probíhající hospodářské krize) i odpovědné vyřešení otázky zdrojů financování dopadů novely považujeme za nezbytný předpoklad dalšího projednávání zákona.

2. Novela zvyšuje finanční zatížení obcí v době, kdy se příjmy obcí v důsledku hospodářské krize podle odhadů Ministerstva financí ČR naopak sníží.

Jednou z nejproblematičtějších stránek novely je již zmíněný dopad na rozpočty obcí. Považujeme za zvláště nevhodné ukládat obcím milionové povinnosti v době aktuální hospodářské krize, kdy klesají příjmy veřejných, a tudíž i obecních rozpočtů. Při optimistickém odhadu 1% růstu HDP bude očekávaný propad příjmů obcí dle zdrojů Ministerstva financí ČR 12,6 miliard korun, pokud bude růst HDP ještě nižší, což nelze vyloučit, bude propad příjmů obcí růst o další miliardy korun.

Obce mají vydat prostředky nekryté odpovídajícími příjmy v době, kdy musí všechny ostatní výdaje naopak redukovat. I kdybychom se s cíli novely ztotožnili, určitě není vhodná chvíle pro to, aby byl zákon přijat právě nyní. Účinnost zákona by měla být posunuta alespoň na dobu, kdy lze očekávat odeznění důsledků krize, např. s legisvakancí 3 – 5 let, za minimum považujeme 2-letou legisvakanční lhůtu.

Plánovaná účinnost zákona dnem vyhlášení, tj. v průběhu roku 2009, je zcela nepřijatelná nejen s ohledem na prohlubující se krizi a související pokles příjmů obcí, ale i z důvodu, že obce již mají rozpočty na tento rok schválené. Bude-li novela přijata, znamená to neplánovaný podstatný zásah do výdajů obcí v podobě jednorázových vstupních investic do techniky a nákladů vyčleněných na celoroční i sezónní práce, a to za cenu rozpočtových opatření omezujících jiné priority. I z tohoto hlediska by měla být účinnost novely v případě jejího schválení odložena.

Zmiňme ještě jeden (byť v nadsázce zmiňovaný) argument, že výdaje obcí na zajištění úklidu budou mít v době krize naopak stimulační efekt, zvýší zaměstnanost a množství peněz v oběhu vydaných na spotřebu. Obce ale nemají peníze „navíc“, jimiž by se mohly na zmírňování dopadů hospodářské krize podílet. Pouze ještě více omezí výdaje v jiných kapitolách, aby měly na investice do nekvalifikované práce s nižší přidanou hodnotou, tedy v nejlepším případě „nula od nuly pojde“.

3. Nelze souhlasit s tvrzením, že tato novela se netýká úklidu chodníků, a rovněž není pravdivé tvrzení, že novela pouze dosahuje přirozeného stavu, kdy vlastník odpovídá za svůj majetek.

Nelze se ztotožnit s tvrzením, že se tato novela netýká úklidu chodníků. Novela mění ustanovení, které sice primárně hovoří o odpovědnosti za škody vzniklé v důsledku závady ve schůdnosti chodníku, jde však pouze o jednu z cest, jak motivovat určitý subjekt k zajištění úklidu. Jedna z možností spočívá v přímém uložení povinnosti zajistit či provádět úklid, a druhá možnost v uložení odpovědnosti za vady vzniklé v důsledku neschůdnosti, které se lze účinně zprostit právě zajištěním úklidu. Že zákon, ač zprvu hovoří „pouze“ o odpovědnosti, s povinností úklidu de facto počítá, je patrné z odst. 7 platného § 27 zákona o pozemních komunikacích, které opravňuje obec k vydání nařízení, jímž se stanoví způsob odstraňování závad ve schůdnosti místních komunikací (včetně chodníků). Povinnost k odstraňování závad ve schůdnosti chodníků způsobem určeným v nařízení se pak týká právě osob odpovědných za škody vzniklé neschůdností chodníku, tedy vlastníků přilehlých nemovitostí dle § 27 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích (jak osvětluje např. usnesení Ústavního soudu zn. Pl. ÚS 11/06 ve věci nařízení města Louny o schůdnosti chodníků). Zákon tak upravuje odpovědnost za stav chodníku s cílem určit subjekt odpovědný za úklid. Zákon i novela tedy v konečném důsledku úklid chodníků skutečně upravují.

Rovněž tvrzení, že novela řeší pouze odpovědnost za majetek a dosahuje souladu s civilistickou zásadou, že vlastník odpovídá za své vlastnictví, je třeba uvést na pravou míru. Zvláštní úpravou odpovědnosti za stav chodníků zákonodárce určil subjekt, jemuž je de facto uložena povinnost k výkonu služby ve prospěch veřejnosti, konkrétně úklidu chodníku. Klíčem k určení odpovědného subjektu zde bylo vlastnictví nemovitosti sousedící s chodníkem, a jistě pak i tradice, kdy za stav chodníku vždy odpovídal vlastník přilehlého domu, čímž byla zajištěna efektivita a včasnost péče o schůdnost chodníku. Změnou zákona nedochází k jakémusi „narovnání“ či dosažení stavu, kdy za vlastnictví je odpovědný vlastník, nikoliv ne-vlastník, ale pouze ke změně v subjektu, kterému bude uložena povinnost veřejné služby. Zatím to je vlastník přilehlé nemovitosti, nyní to má být vlastník chodníku.

Standardním obsahem vlastnického práva jistě není povinnost přizpůsobovat předmět vlastnictví potřebám veřejnosti. Z pouhého vlastnictví nemovitosti (pozemku s chodníkem) nemůže ještě vyplývat povinnost starat se o tuto nemovitost kvalifikovaným způsobem (odstraňovat znečištění, náledí, sníh), podobně jako tuto povinnost nemá automaticky vlastník lesa, rybníku, polní cesty apod. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 11/2007 – 77, který vylučuje povinnost vlastníka účelové komunikace k její údržbě). Teprve zákon může uložit určitému subjektu, že danou povinnost, jdoucí nad rámec běžných povinností každého i nad rámec povinností vlastníka nemovitosti, bude vykonávat. (A jistě lze zvažovat, zda to nemá být za náhradu, např. ve formě snížení daně z nemovitosti, což platná úprava skutečně neřeší.) Nyní je tato povinnost, mající de facto charakter zdanění svého druhu, uložena vlastníku nemovitosti sousedící s chodníkem, podle novely by měla být tato povinnost uložena vlastníkovi chodníku (ať už jím je kdokoliv – obec, stát, soukromá osoba). Jde tedy o přenos povinnosti ve veřejném zájmu, resp. o změnu v subjektu, který má vykonávat specifickou veřejnou službu. Nejedná se o povinnost vyplývající z podstaty vlastnického práva, jde o dvě rozdílné věci.

Novela tedy nic „nenarovnává“, novela pouze mění subjekt, kterému je uložena povinnost k výkonu určité veřejné služby, a je otázka, zda nové uspořádání výkon této veřejné služby zabezpečí lépe než doposud.

4. Předkladatel obhajuje novelu argumenty, které s problémem nesouvisí.

Na okraj zmiňme jeden ze zavádějících argumentů předkladatele i zastánců novely, kterým je údajný rozpor mezi odpovědností za úklid chodníku, a povinností platit poplatek za zvláštní užívání veřejného prostranství, byť se jedná o chodník před domem poplatníka. Je třeba upozornit, že poplatek se týká jakéhokoliv veřejného prostranství (bez ohledu na vlastníka pozemku), tedy nejen chodníků, a jeho funkce je čistě regulační. Účelem zpoplatnění zvláštního užívání veřejného prostranství není šikanování občanů obce ani těch z místních obyvatel, kteří vlastní nemovitost. Poplatkem se reguluje užívání veřejného prostranství tak, aby všichni měli možnost veřejná prostranství využívat stejnou měrou a aby způsobu užívání omezujícímu práva ostatních byla vymezena určitá hranice. Cílem regulace zvláštního užívání veřejných prostranství je zajistit jejich volnou přístupnost pro všechny, ať se jedná o soukromý pozemek, náměstí nebo právě chodníky.

Ve zmiňovaných diskutabilních případech typu povinnosti platit poplatek za zábor veřejného prostranství kvůli postavení lešení na chodníku před vlastním domem může navíc obec poplatek prominout, a řada obcí tak v podobných či jiných „omluvitelných“ případech činí. Poplatek jako takový však plošně rušit nelze, znamenalo by to neomezený prostor pro jakýkoliv zábor veřejných prostranství kdekoliv a kýmkoliv.

Souvislost mezi plošnou úpravou zvláštního užívání veřejného prostranství a odpovědností vlastníka nemovitosti za stav přilehlého chodníku opravdu nevidíme, a když, tak jen v cíli umožnit všem nerušené užívání sdílených prostor.

5. Novela nebere v potaz nejasné vlastnické vztahy k chodníkům ani pojem „chodník“ blíže nedefinuje.

Je třeba vzít na vědomí, že nejen obce jsou vlastníky chodníků. Existují i chodníky ve vlastnictví kraje, soukromých subjektů i státu (pozemky ve správě Pozemkového fondu ČR) a je třeba se ptát, zda např. kraje či Pozemkový fond ČR zajistí své vlastní metaře a jak bude dělena odpovědnost za úklid mezi jednotlivé vlastníky v případě, že je část chodníku státní, část soukromá a část obecní. Není řešena ani otázka chodníků neznámého vlastníka. Zatímco vlastnictví přiléhajícího domu, zahrady, chalupy či rodinného domku zpravidla není předmětem sporů a každý za léta praxe ví, kterou část chodníku má uklidit, vlastnictví chodníku či té které jeho části je otázka podstatně komplikovanější.

Situaci dále ztěžuje i fakt, že jednou může být chodník samostatnou věcí ležící na pozemku jiného vlastníka a jindy pouze zpracováním povrchu a tím součástí pozemku, kdy je vlastník chodníku i pozemku, na němž je chodník umístěn, totožný. I v případě, že chodník postavila obec, bude většinou vlastníkem chodníku ten, komu patří pozemek pod chodníkem, judikatura však v těchto případech není v určování vlastníka jednotná. (Srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu zn. 22 Cdo 1911/2000, podle něhož účelová komunikace není samostatnou věcí, rozhodnutí zn. 22 Cdo 341/2004, které shrnuje předchozí judikaturu Nejvyššího soudu slovy „vlastníkem pozemní komunikace nemůže být osoba odlišná od vlastníka pozemku, na němž byla komunikace zřízena“, a naopak rozsudek Nejvyššího soudu zn. 31 Cdo 691/2005 popírající právě řečené a připouštějící možnost samostatné existence místní komunikace jako věci v občanskoprávním smyslu.)

Zmiňme ostatně i skutečnost, že pojem „chodník“ zákon o pozemních komunikacích ani předkládaná novela nijak nedefinují, ač by to od návrhu, který chce radikálně měnit povinnosti vztahující se k chodníkům, bylo na místě očekávat.

Novela tak bez promyšlení všech důsledků vstupuje do komplikovaného prostředí nejednoznačných vlastnických vztahů a mlčí i o klíčovém pojmu, který chce nově regulovat.

6. Stav chodníků se v důsledku novely zhorší.

Upozorňujeme, že novela jde ve svých důsledcích proti zájmům občanů v tom, že povede ke zhoršení stavu chodníků. Zatímco nyní každý jeden majitel nemovitosti může reagovat na změnu počasí ihned a ihned schůdnost chodníku zajistit, v případě obce jako většinového vlastníka chodníků toto není možné zaručit. Doposud každý zajistil schůdnost své části chodníku a mohl zároveň využívat chodníky uklizené ostatními. Nyní bude čekat na obec, která nemůže okamžitě reagovat a získat ihned dodatečné pracovní síly. Obec bude nutně reagovat se zpožděním.

Pokud by měla obec zajistit včas dostatek pracovních sil, znamenalo by to mít stále v pohotovosti zaměstnance, pro které nebude jiné využití. Touto neefektivní a nákladnou cestou se obce zřejmě nevydají. Pokud bude obec řešit náhlou událost (změna počasí, sněhová kalamita) operativně, může potřebné síly sehnat nejdříve druhý, třetí den. Do té doby se však občané osvobození od povinnosti úklidu budou brodit sněhem.

Upozorňujeme, že i najmutí brigádníků trvá určitou dobu, najdou-li se vůbec, zvláště v menších obcích. Nárazové povolání nezaměstnaných v rámci veřejně prospěšných prací také není možné realizovat ihned po změně počasí. Navíc od prosince do března, tedy právě v zimě, se veřejně prospěšné práce nerealizují (v prosinci nezaměstnaní pracovat nemohou, neboť by výplaty dostávali až v novém fiskálním roce, a po novém roce se do března až dubna čeká, jak bude Ministerstvo práce a sociálních věcí alokovat finance jednotlivým úřadům práce, smlouvy s obcemi se uzavírají nejdříve v březnu). Dle zkušeností obcí jsou navíc pracovníci přidělení Úřadem práce nespolehliví a nelze s nimi počítat jako s rezervou ani pro pravidelný úklid, tím méně nárazové situace. V případě osob odsouzených k výkonu trestu obecně prospěšných prací si zas odsouzení pracovní režim de facto určují sami a rozhodně nejsou soudem přidělováni v závislosti na počasí. S jejich pracovní morálkou pak mají obce podobné zkušenosti jako v případě veřejně prospěšných prací.

Vzhledem k tomu, že chodníky mají různé profily a různý povrch, nelze na jejich úklid vždy použít techniku. Je třeba naopak v širším měřítku použití lidské síly, tu lze však nárazově jen velmi obtížně zajistit, je-li to vůbec možné, jak z výše uvedeného vyplývá.

Nezamýšleným důsledkem novely bude v každém případě zhoršení stavu chodníků ve městech a obcích, a to za neefektivního vynakládání veřejných prostředků, které místo na úklid chodníků mohly být vynaloženy třeba na jejich opravu.

Diskutovaná odpovědnost za škodu způsobenou neschůdností chodníku, k jejímuž přenosu by mělo v důsledku novely dojít, není pro obce ten hlavní problém – vedle nákladů na úklid je to právě i nemožnost zajistit schůdnost chodníků včas a v odpovídající kvalitě na celém území obce. Tento fakt nelze ignorovat, je třeba s ním počítat při jakýchkoliv úvahách o alternativních způsobech zajištění úklidu chodníků.

7. Platný zákon má ověřenou historickou tradici sahající do dob Rakousko – Uherska.

Z úst odpůrců platného zákona o pozemních komunikacích zaznělo, že povinnost vlastníků nemovitostí starat se o přilehlé chodníky je pozůstatkem komunismu, protektorátní vlády apod. Nynější úprava však má kořeny v hluboké minulosti sahající do dob Rakousko-Uherska. Právní úpravu zvláštních povinností vlastníků nemovitostí přilehlých k silnicím lze vysledovat až k roku 1543, opatření ukládající majitelům přilehlých nemovitostí stavět chodníky a starat se o jejich schůdnost jsou spojovány se jménem Marie Terezie a od vzniku samostatného Československa bylo běžnou praxí potvrzenou i Nejvyšším správním soudem, že obce v tzv. policejních řádech stanovovaly majitelům nemovitostí v obci sousedících s obecními cestami a silnicemi povinnost zajišťovat schůdnost přilehlých chodníků.

Důvodová zpráva k zákonu č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikací, který byl v roce 1997 schválen drtivou většinou poslanců a následně i senátorů k ustanovení § 27 odst. 4 výslovně uvádí: „Návrh  přejímá  právní  úpravu odklízení sněhu a posypu  náledí na  chodnících nejen  z dosud  platné úpravy, ale i z úprav  předchozích (např. v Praze  nejméně od roku 1838),  a je běžná i ve státech  EU. Toto  ustanovení není  v rozporu s Listinou základních  práv a  svobod (čl.  4  odst.  1 a  čl. 9),  neboť jde o povinnost  uloženou  zákonem  za  účelem  ochrany  zdraví a práv druhých osob (t.j. vyloučení úrazů chodců, které by jinak vznikaly při naplňování  jejich práva obecného  užívání veřejně přístupných chodníků). Touto otázkou se zabýval  i Ústavní soud a svým nálezem uveřejněným pod č. 93/1994  Sb. neshledal tuto povinnost vlastníků sousedních nemovitostí jako protiústavní.“

8. Nejvyšší správní soud i Ústavní soud se shodly na zákonnosti i ústavnosti platné úpravy.

K posouzení platného zákona je vhodné zmínit i autoritativní právní stanoviska. Předkladatel argumentuje potřebou narovnat vlastnické vztahy, stávající právní úpravu však nelze považovat za nelegitimní či dokonce protiústavní, což dokládá judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu. Odpovědností vlastníka nemovitosti sousedící s chodníkem za úklid se Ústavní soud zabýval např. v nálezu zn. Pl. ÚS 14/93 (vyhláška obce Bludov – domovní řád, publikováno pod č. 93/1994 Sb.) a podrobně pak zejména v nálezu zn. Pl. ÚS 11/06 (nařízení města Louny – schůdnost chodníků), aniž by na zkoumané úpravě shledal cokoliv protiústavního. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č.j. 5 As 28/2004-60, doslova uvádí: „V ust. § 27 odst. 4 je obsažena právní úprava odklízení sněhu a posypu náledí na chodnících, která vychází nejen z ústavních předpokladů, ale i z běžné úpravy ve státech Evropské unie. Uvedené ustanovení není v rozporu s čl. 4 odst. 1 a čl. 9. Listiny základních práv a svobod, neboť jde o povinnost uloženou zákonem za účelem ochrany zdraví a práv dotčených osob, tj. vyloučení úrazů chodců, které by jinak vznikaly při naplňování jejich práva obecného užívání veřejně přístupných chodníků. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že touto otázkou se zabýval i Ústavní soud a svým nálezem uveřejněným pod č. 93/1994 Sb. neshledal stanovení povinnosti úklidu chodníku „nevlastníkovi“ přilehlé komunikace protizákonným. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že zajišťovat úklid na chodníku před vlastními domy je v zájmu vlastníků.“.

9. V Evropě není český zákon o pozemních komunikacích výjimkou, sousední země mají obdobnou úpravu.

Česká úprava v evropském kontextu rozhodně není žádnou anomálií. Uvedeme-li alespoň několik příkladů ze zahraničí, tak podle § 93 rakouského zákona o provozu na pozemních komunikacích (Strassenverkehrsordnung) jsou na území obce vlastníci přilehlých nemovitostí povinni na své náklady udržovat přístupné chodníky a pěší stezky, které se vedou podél jejich nemovitosti. Vlastníci přilehlých nemovitostí jsou povinni na uvedených plochách v denních době od 6 hod. do 22 hod. odklízet sníh, sypat náledí a odklízet nečistoty a dále jsou povinni odstranit ze střech, které sousedí se silnicí, sněhové převisy a rampouchy. Podle § 51 odst. 5 bavorského zákona o silnicích (Strassen- und Wegegesetz) mohou obce vydat vyhlášku, kterou stanoví, že za účelem prevence před nebezpečím, které ohrožuje život, zdraví nebo majetek, jsou údržbu chodníků povinni provádět na své náklady vlastníci přilehlých nemovitostí. Vyhláška současně stanoví začátek a konec denní doby, která je zpravidla stanoven od 6 hod. do 22 hod. Ve Francii platí obdobná úprava, kdy obec je povinna chodníky opravovat (provádět stavební práce) a vlastníci přilehlých nemovitostí jsou povinni chodníky udržovat (čistit). Vlastníci přilehlých nemovitostí pak odpovídají za škody způsobené v důsledku neudržování příslušných částí chodníků.

Česká republika tak není v Evropě žádnou výjimkou a povinnost vlastníků nemovitostí starat se o stav chodníků přiléhajících k jejich nemovitostem odpovídá zvyklostem i právním předpisům v ostatních zemích.

Je na zvážení, zda je skutečně nezbytné platný stav měnit, zda historická doba trvání stávající úpravy i podobnosti s právními řády jiných zemí nemají určité odůvodnění.

10. Novela zvýší nezájem o věci veřejné a sníží odpovědnost občanů za jejich okolí.

Vedle nevyřešených finančních dopadů novely a praktických problémů, které novela přinese, upozorňují starostky a starostové i na další aspekty stávající a nově navrhované úpravy. Nynější stav vyjadřuje solidaritu občanů s obcemi i svými sousedy. Občané jsou odpovědni za své okolí, pomáhají svým sousedů, kteří úklid nejsou schopni zajistit, stejně jako jim pomáhá obec. Zároveň si však občan uklízí chodník před svojí nemovitostí a je to především jeho zájem, aby měl k nemovitosti čistý a bezpečný přístup, a je to on, kdo chodník primárně užívá. Stará se zároveň o čistotu okolního prostředí svého majetku. Pokud se povinnost úklidu převede (převážně) na obec, mnoho občanů bude požadovat po obci, aby úklid zajistila, a o stav chodníku před svým domem se nadále nebude zajímat. Důsledkem tak bude další nárůst nezájmu občanů o věci veřejné a jejich okolí, ve smyslu zásady „co není mé, to mě nezajímá“ a „to se mě netýká, ať vše zajistí obec“.