11.10.2007

Stát nemá peníze na ochranu zvířat, dotovat ji mají obce

V Poslanecké sněmovně pokračuje projednávání novely zákona na ochranu zvířat proti týrání. Ministerstvo zemědělství trvá na tom, že Krajské veterinární správy budou úkolovat obce, které mají ochranu zajišťovat na vlastní náklad, a obcím též mají připadnout odebíraná zvířata. Zvrat by měl přinést pozměňovací návrh poslance Vladimíra Dlouhého, který nekoncepční novelu modifikuje, aby obce nepoškozovala, a ochrana zvířat byla zároveň rychlá a efektivní.

Dne 3.10.2007 se na půdě Ministerstva zemědělství ČR konal další seminář pracovní skupiny svolané Zemědělským výborem PSP ČR, resp. jeho Podvýborem pro potravinářství a veterinární činnost, a to nad návrhem novely zákona č. 234/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání.
K návrhu novely jsme na základě podnětů a žádostí měst a obcí (především obcí s obecním úřadem s rozšířenou působností, tzv. obcí, jichž se novela nejvíce týká), uplatnili řadu připomínek a pozměňující návrhy, týkající se nejkritičtějších pasáží návrhu.
Zásadní výhrady jsme od počátku měli celému pojetí zákona, který obcí III. činí administrativní servis Krajských veterinárních správ ("KVS"), aniž by obce měly dostatečné odborné zázemí, aniž by obce na vnucenou sekretářskou práci měly prostředky a aniž by se jich většina zákonem upravovaných otázek týkala (dálková přeprava, velkochovy hospodářských zvířat, porušení předpisů EU).
V rozporu se stávající úpravou zvláštních zákonů (zákon o přestupcích, trestní zákon, zákon o obchodování s ohroženými druhy, zákon o ochraně přírody a krajiny) by měla zabraná zvířata zcela nesystémově a nekoncepčně propadat do vlastnictví obce, nikoliv státu. Obce by měly navíc zajišťovat týraným zvířatům náhradní péči, a to na svůj vlastní náklad.
Připomeňme, že Svazu měst a obcí byla novela předložena ve znění, dle nějž měl být vlastníkem zabraného (a propadlého) zvířete stát, jako je tomu i ve všech ostatních příslušných předpisech. Do Sněmovny však přišel návrh, v němž byly jako vlastník propadlého zvířete uvedeny obce (obce III.) a novela doznala i řady dalších podstatných změn.
V průběhu semináře jsme doporučovali buď přenesení veškeré působnosti na úseku ochrany zvířat na Státní veterinární správu, nebo alespoň určení státu jakožto nabyvatele zabraného/propadlého zvířete, a dále vyřešení financování náhradní péče ze státních prostředků, nikoliv z obecních pokladen.
Ministerstvo zemědělství přes všechny naše argumenty i přes vstřícnost starostů a dalších komunálních politiků mezi poslanci rigidně setrvává na navrhované (a s obcemi neprojednané) úpravě. Jakkoliv novela v navrženém znění pouze konzervuje a prohlubuje neefektivní a drahou dvoukolejnost výkonu veterinární správy. Jakkoliv si lze jen těžko představit, že obce budou řešit delikty týkající se dálkové přepravy nebo týrání několikasethlavých stád dobytka nebo zajišťování náhradní péče např. pro tisíce kuřat z krachujícího drůbežího velkochovu.
Přítomná odborná veřejnost a další připomínková místa podrobně řešila např. lov na živou rybičku, kastrování ovcí nebo zkracování ocásků, o ochranu zvířat jako by ale nakonec vůbec nešlo. Pro ministerstvo zemědělství je zjevně prioritou zapracování příslušné evropské legislativy, a to jakoukoliv cestou, jen když bude možno vykázat splnění požadavků EU, byť zákon bude v praxi nefunkční. Je politováníhodné, že ochrana zvířat má být zajišťována pouze na papíře, aby se vyhovělo něčím abstraktním požadavkům, a reálné fungování, financování a vymáhání zákona jde stranou.
Velký dík proto patří panu poslanci Mgr. Vladimíru Dlouhému z Plzeňského kraje, který poslancům předložil vlastní pozměňovací návrh. Ten téměř úplně řeší oprávněné požadavky měst a obcí, plně se vyrovnává s otázkou financování i s neospravedlnitelným přenášením povinností ryze veterinárního charakteru na obce. Návrh zároveň prokazuje vysokou úroveň znalosti veterinární problematiky, úskalí správního řízení i praxe obecních úřadů a Krajských veterinárních správ, což nepřekvapuje, pokud si připomeneme, že poslanec Dlouhý byl vedoucím Odboru živnotního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje, s jehož právníky je stále v úzkém kontaktu. S ohledem na zahrnutí požadavků měst a obcí a překrývání návrhu Svazu s návrhem pana poslance Dlouhého jsme proto jeho návrh podpořili a jménem Svazu panu poslanci poděkovali.
Kritiky ze strany jednoho z přítomných se dočkala panem poslancem navržená úprava příslušnosti k projednávání správních deliktů, kdy příslušná by byla jak obec III., tak krajská veterinární správa, dle principu kdo první vidí, ten řeší. Podobný systém však platí např. na úseku kontroly nakládání s odpady, resp. obecně v oblasti ochrany životního prostředí.
Abychom předešli diskuzím nad tímto modelem, jsme ochotni akceptovat následující rozdělení věcné příslušnosti: 1) obce projednávají přestupky, 2) Krajské veterinární správy řeší delikty právnických osob a fyzických osob při výkonu podnikání. Obce by si tak zachovaly kontrolu nad domácími mazlíčky a místními dobře známými hříšníky a Krajské veterinární správy by řešily větší kauzy typu týrání zvířat ve velkochovech nebo soukromými zemědělci, týrání zvířat během přepravy, porušování administrativních povinností ukládaných veterinárními předpisy atd. Stejný efekt však bude mít i poslancem Dlouhým navržená úprava působnosti, která umožňuje pružnější reakci na objevivší se případy týrání.
Návrh pana poslance Dlouhého řeší i financování náhradní péče (před ukončením řízení) a vlastnické vztahy k propadnutému/zabranému zvířeti (to má dle návrhu poslance Dlouhého přejít do vlastnictví státu), stejně jako směřuje k urychlení uplatnění opatření směřujících k ochraně zvířat, rersp. k prevenci týrání - návrh např. řeší i dosud krkolomnou úpravu zvláštnícvh opatření, které si "objedná" Krajská veterinární správa, ukládat je má obec (ve lhůtě 60 dní, s doručováním bude proces trvat 3 a více měsíců) a realizaci kontroluje opět KVS, byť výkon má zajišťovat obec. Propříště tak KVS má ihned sama konat, nikoliv čekat, jak a kdy obec s "objednávkou" naloží. Jakkoliv se Ministerstvo zemědělství bude návrhu vzpírat, neboť by část působnosti přenesl zpět na Krajské veterinární správy (kam patří), v zájmu efektivnější ochrany zvířat by mělo návrh poslance Dlouhého akceptovat. Pokud jí ovšem záleží více na zvířatech, než na pohodlí úředníků a úřednic KVS.
Legislativní proces dosud není uzavřen. Doufáme v zájem o účinnou ochranu zvířat ze strany odborné veřejnosti a v promyšlený přístup lege artis na straně právníků pracujících na novele. Doufáme ale především v pochopení v řadách poslanců a následně senátorů (z nichž mnozí mají zkušenosti z komunální politiky). Je nutné, aby zmíněná novela neznamenala jen další zatěžování podfinancovaných obecních rozpočtů, protože stát na své projekty údajně nemá peníze. Ochránci zvířat řekli "A", když podrobně upravili povinnosti chovatelů a majitelů zvířat, je však třeba říci i "B", tedy kdo, za co a jak ryhle a efektivně bude zákon vymáhat. Proto hodláme jednoznačně podpořit pozměňovací návrh poslance Dlouhého.

  

Mgr. Jan Potměšil, Mgr. Jakub Pôbiš
odd. legislativně-právní Kanceláře SMO ČR