24.10.2011

Typy venkova: šance na lepší pomoc státu?

Přes mnoho společného má venkov spoustu rozdílných problémů. Někde se obyvatelé přistěhovávají, jinde jich naopak zoufale ubývá. Na horách je déle zima, úklid chodníků stojí více, v nížinách léto ničí úrodu zemědělcům a vysává vodu ze studní. Barvitost problémů obcí nezná mezí. I proto je důležitá typologie území venkova. A co že to je? Nejen o tom se hovořilo na konferenci Analýza potřeb venkova: nové otazníky a výzvy pořádané Univerzitou Palackého v Olomouci.

Člověk středobodem živé vesnice

Některá vědecká zjištění přítomných zástupců univerzit jen potvrzovala to, co starostové dávno vědí – třeba že čím více obyvatel v obci žije, tím lepší má obec občanskou vybavenost a tím více mimorozpočtových zdrojů obec získává. Jiná ale přinesla překvapení. Prý platí, že tam, kde obci vládnou ženy, je obec v získávání dotací úspěšnější. A také že čím je starosta chytřejší měřeno úrovní dosaženého vzdělání, tím více různých zdrojů peněz dokáže získat. Lidský faktor a téma „komunity“ se vůbec linuly jako červená nit celým dnem přednášek – zjištění opakovaně potvrdila, že vzdělání členů zastupitelstva a osobní angažovanost obyvatel na životě obce jsou důležitými předpoklady pro „živou“ obec, pro obec, které není vlastní osud lhostejný. A také že tam, kde není práce, živoří i obec.

Jaké typy venkova máme?

Ale vraťme se k typologii území. Radim Perlín z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy zajímavě popsal výzkum možných typů venkova v ČR. Budeme-li vědět, jaký typ území máme a kdo kde žije, může mu stát lépe pomoci. Ať už dotacemi nebo jinými nástroji, třeba legislativními a institucionálními úpravami systému. Změna systému veřejné správy, zejména administrativní rozdělení území ČR na kraje, má kupodivu vliv na strukturu obyvatel a činností, které se v obcích realizují. Důvodem jsou veřejné služby, které se soustředí do centra kraje. Na významu nabyla geografická poloha obce. Zvětšil se kontrast osídlených urbanizovaných území a území při hranicích kraje. Ukazuje se tak, že trpí nejen území při hranicích státu, ale také při vnitřních hranicích území krajů (např. rozhraní Středočeského a Plzeňského kraje.

Moderní regionální rozvoj v Evropě a ve světě chápe roli místních aktérů na venkově – tedy starostů, zastupitelů, ale také neziskovek nebo firem – v jejich aktivizaci tak, aby si pak mohli pomoci sami. Lidé z venkova mají talent, tvořivost a podnikavost. Pokud jsou tyto měkké faktory dobře zalévané a hnojené, mohou vyrůstat v kvetoucí vesnici. Ale jen pokud se jim živin a vody dostává. Pokud ne, chřadnou. A o péči to je. Pečují stát a kraje o své vesnice tak, aby vytvořili dobré předpoklady pro jejich růst?

Typologie území by tomu mohla napomoci. Pokud budou stát a kraje vědět, kde jsou jaké problémy a v jakých územích si jsou podobné, budou schopni lépe cílit podporu svou i z evropských dotací. Takový pohled se ale musí promítnout do vytváření koncepcí a strategií na podporu regionálního rozvoje. Aktuálně teď například do Strategie regionálního rozvoje, za niž odpovídá ministerstvo pro místní rozvoj, nebo do koncepcí na podporu podnikání v gesci ministerstva průmyslu a obchodu či Úřadu vlády. A nesmí zůstat jen u koncepcí. Ty je potřeba realizovat konkrétními úpravami zákonů na podporu aktivizace místního života – třeba do motivačního zohlednění těch obcí, které spolupracují a aktivity dělají společně. Nebo se musí objevit v adresné podpoře z budoucích dotačních zdrojů, národních i evropských.

A co na to Svaz?

Dle názoru Svazu, jehož příspěvek na konferenci také zazněl, je nutné pohled na území České republiky diferencovat. Dokazuje to i právě realizovaná Analýza potřeb venkova. Takový přístup může pomoci cílenějšímu směřování dotací a výkonu úkolů samosprávy. Ale v době, kdy stát neustále navrhuje další a další povinnosti, které samosprávy mají vykonávat, je těžké nové aktivity vymýšlet, natož realizovat. Účastníci se například na konferenci ptali, proč mají obce vykonávat povinnosti dle atomového zákona nebo proč kraj požaduje vedení evidence pěších stezek v obci. Stát i vyšší územně samosprávné celky si neuvědomují, že chtít absurdity podobného typu znamená zbytečně ukrajovat samosprávám čas a energii na to, aby jejich území bylo živé a přátelské místo k životu. Každé území má své problémy a specifika, proto je potřeba městům i vesnicím vytvořit takové podmínky, aby se svou výjimečností mohly pracovat.

Konference, které se za Svaz zúčasnily paní starostka Hana Novosadová, členka Předsednictva Komory obcí, a Eva Srnová z kanceláře Svazu, přinesla zajímavé pohledy na život v obcích. Spojení vnímání problémů na vesnicích akademickou obcí a pragmatických zkušeností „pardálů“ starostů občas znamenal výbušný, přesto pozitivní koktejl výměny názorů. Na něm účastníci viděli, že svět za zdí může vypadat úplně jinak, než jak jej znají oni sami. Jistě obohacující pohled.

Eva Srnová
srnova@smocr.cz