30.08.2021

Žádost o informace versus přijaté listiny – co je vlastně podání správnímu orgánu?

Není raritou, že jak poštovním doručením, tak do datové schránky či e-mailu obce přijde listina, jež může být označena jako žádost o informace (tzv. stošestka), která je doprovázena řadou příloh. A ze všech těchto listin je mnohdy více než složité zjistit, oč vlastně odesílatel žádá.

Pojďme tedy navázat na již předchozí článek k využití § 37 správního řádu, jenž naleznete zde: https://www.smocr.cz/cs/novinky/a/podani-obcana-aneb-nezapominejme-na-37-spravniho-radu

Jak to tak bývá, referent dostane k vyřízení na stůl podání, jež je označeno mnohdy podatelem jako žádost o informace. K tomu se mu občas dostane i doprovodného štosu papírů, jež jsou přílohami takového podání. A referent je postaven před povinnost se s tímto podáním popasovat a případně informaci sdělit, přičemž je vázán různými lhůtami. Jak má  tedy referent nejlépe začít, aby se do toho nezamotal?

Úplně na začátku se vraťme tzv. ke kořenům. Správní řád nám ve svém § 37 odst. 1 říká, že podání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. Tím odstartujeme tzv. čtecí a následnou posuzovací fázi. Pohybujeme-li se tedy v tom, že zvažujeme, zda je podání tzv. stošestkou, musíme primárně vyhodnotit, zda podání vůbec obsahuje žádost o poskytnutí informací podle tzv. informačního zákona (zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů), která směřuje na povinný subjekt. Jen si zopakujme, že není podstatné, zda je povinný subjekt v podání náležitě označen – dodržení tohoto požadavku považujme za naplněné už tím, že je takovému subjektu žádost doručena.

A dostáváme se k bodu druhému – pokud jsme seznali a vyhodnotili, že se jedná o žádost o informaci podle informačního zákona, je nezbytné věnovat pozornost tomu, zda se jedná o informace vztahující se k působnosti povinného subjektu. Přitom všem ale nezapomínáme na § 2 odst. 4 informačního zákona, dle kterého se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Co když se však nevztahují požadované informace k působnosti povinného subjektu? Tak si sáhneme na řešení dané § 14 odst. 5 písm. c) informačního zákona a povinný subjekt žádost odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do 7 dnů ode dne doručení žádosti žadateli – tj. podateli.

Ale co udělat, pokud se listiny tváří jako podání, ale při jejich bližším zkoumání lze pochybovat o tom, že se jedná o podání dle § 37 správní řádu? Pokud z podání nelze ani při vynaložení veškerého možného úsilí seznat, oč se vlastně podateli jedná a zda se vůbec jedná o podání s ohledem na například vnitřní zmatečnost až nesmyslnost podání, lze se uchýlit i k tzv. pouhému založení listin bez jejich věcného vyřízení.

Velmi obezřetnými je třeba býti tehdy, pokud podání je určitým polemickým vyjádřením podatele k listinám, jež ani nesouvisí s povinným subjektem a i přes to jsou povinnému subjektu kladeny dotazy označené mnohdy jako žádost o informace. Pak je nezbytností vyhodnotit, zda se vlastně vůbec jedná o žádost o informaci. Jednoznačně se podává, že nikoliv a vracíme se k založení bez věcného vyřízení.

Pokud bychom však chtěli být více formalističtí, v případě popsaném výše bychom se mohli uchýlit kromě již uvedeného odložení dle § 14 odst. 5 písm. c) informačního zákona i k odmítnutí žádosti rozhodnutím vydaným dle § 15 informačního zákona a využít tak odkazu na zneužití práva na informace. Lze si k takovému postupu jako správnému vztáhnout i judikaturu např. Nejvyššího správního soudu (č. j. 9 Ans 7/2012-56 či č. j. 8 As 55/2012-62 nebo č.j. 1 As 162/2014-63¨). Nezapomeňme však, že názor povinného subjektu musí být v rozhodnutí dostatečně odůvodněn a podléhá pak instančnímu přezkumu nadřízeným orgánem povinného subjektu a následně přezkumu ve správním soudnictví. Ono totiž i to , že obdobná podání podatele s obdobnými přílohami stejným podatelem či podateli zasílaná více povinným subjektům, v našem případě obcím - je zneužitím práva – k tomu není informační zákon přece určen.

Nuž, snad jsme Vám tímto trošku pomohli, co v popsaných případech udělat. Přece jen lhůty stanovené informačním zákonem jsou poměrně krátké a je třeba vždy při doručení podání (žádosti o informace) konat neprodleně.

Mgr. Alena Klimtová, Sekce legislativně právní