30.01.2015
336 stran o 352 miliardách Euro aneb vše, co jste chtěli vědět o evropských fondech, ale báli jste se zeptat
Evropská komise za účelem představení 6. zprávy o hospodářské, sociální a územní soudržnosti pořádala 8. a 9. září 2014 v Bruselu tzv. Kohezní fórum. Tam se sešlo více než 700 zástupců institucí EU, členských stát, regionálních a místních orgánů, sociálních a ekonomických partnerů, nevládních organizací, akademiků a dalších odborníků na kohezní politiku. S nadsázkou řečeno, každý kdo má v Evropě co říci k fungování evropských fondů, přijel do Bruselu. Nechyběla ani tehdejší ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová, ani nynější ministryně Karla Šlechtová. Svoje zastoupení v hlavním sále měl také Svaz. A jaké jsou závěry? Přestože jsou vidět konkrétní výsledky v podobě nových pracovních míst, silnic a železnic, zlepšeného životního prostředí či konkrétních patentů a vědeckých výsledků, prostor pro zefektivnění zde jistě je. Je proto třeba se připravit, že Brusel bude více sledovat doslova každé Euro z unijní kapsy a bude chtít stále více určovat, na co mají evropské prostředky jít.
Brusel pravidelně hodnotí, zda evropské peníze, které jsou v členských státech investovány, nesou kýžený efekt v podobě ekonomického a sociálního pokroku.Nejinak tomu bylo loni, kdy bylo toto vysvědčení publikováno již po šesté. Chcete-li si přečíst, jaký mají evropské prostředky dopad na růst hrubého domácího produktu, jak ovlivňují zaměstnanost, jak jsou ovlivněny kvalitou veřejné správy a jak se evropská regionální politika proměňuje a co nás čeká do budoucna, je pro Vás určena šestá zpráva o hospodářské, sociální a územní soudržnosti, kterou v češtině naleznete na http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docoffic/official/reports/cohesion6/6cr_cs.pdf. Připravte se ale na to, že je to čtení pro náročné a vstřebat budete muset přesně 336 stran.Pro ty, kteří dávají přednost beletrii, máme tři závěry.
Za prvé je důležité vědět, že si Brusel uvědomuje klíčový význam obcí a měst nejenom při správě evropských fondů, ale i při možnostech investování do ekonomiky jako celku. Orgány samospráv totiž v Evropě odpovídají za zhruba třetinu celkových veřejných výdajů, přičemž existují státy jako je Dánsko, kde jsou to třetiny dvě, či Švédsko nebo Španělsko, kde je to téměř polovina. U nás je to zatím jen čtvrtina, což lze interpretovat i tak, že je zde prostor pro diskusi, co všechno u nás musí dělat stát a kolik na to má peněz a zda by obce a města nemohly některé z těchto věcí dělat samy, protože mají k řešení místních problémů blíže.
Druhým závěrem je, že to co nejde u nás, jinde jde. Pro Českou republiku je kupříkladu důležitá informace, že v jiných členských státech umí z evropských peněz pokrýt podstatně více veřejných investic. Zatímco na Slovensku realizují více než 90 procent veřejných investičních akcí prostřednictvím evropských projektů, u nás je to pouze něco málo více než 50 procent. Jinými slovy zatímco na Slovensku veřejná správa buduje většinu věcí za evropské peníze, u nás si každý druhý projekt platíme ze svého. To by určitě nevadilo, kdybychom peníze efektivně vyčerpali a nemuseli je vracet s odkazem, že něco nejde. Pro všechny jsou přitom pravidla stejná.
Třetím závěrem je, že narůstá a vypadá to, že i nadále bude narůstat, administrativa spojená s evropskými fondy. Zatímco výdaje na tzv. technickou pomoc určenou na řízení, kontrolu a publicitu spojenou s evropskými prostředky nečinily počátkem devadesátých let ani půl procenta z celkového rozpočtu, dnes jsou to již přibližně procenta čtyři. V nových členských státech je to přitom o půl procenta více než ve státech starých. Jinými slovy z každého Eura, které bychom mohli vynaložit na evropské projekty více než korunu věnujeme na úřadování, informační cedule a jinou reklamu. A to nemluvíme o byrokracii, kterou stojí obce a města a další konečné příjemce vyplňování nejrůznějších zpráv a vlastní administrace projektů. Do vyčíslení této částky, kde odborníci hovoří až o 25 procentech, se zatím nikdo nepustil a ve zprávě z Bruselu se ji nedozvíte.