07.02.2011

Jak si český venkov představuje "aktivního zemědělce"

Před evropskou veřejností stále hůře ospravedlnitelné přímé platby zemědělcům, jež často končí v rukou velkopodnikatelů, jsou důvodem, proč zemědělská politika EU hledá definici „aktivního zemědělce“. Podobu venkova ovlivní jistě i to, kdo bude příjemcem evropských peněz a k čemu je využije. Jak si český venkov "aktivního zemědělce" představuje?

Všechny unijní instituce si uvědomují neudržitelnost situace v oblasti zemědělských dotací. O nutných reformách se ale zatím pouze debatuje. Vše dosud nasvědčuje zachování dvoupilířového systému, tj. přímých plateb i dotací na tozvoj venkova, ovšem s úpravami a odůvodněním.

Jednou z navrhovaných změn je i určení příjemců přímých plateb ze zemědělské politiky EU. "Mám-li najít nějaké přirovnání k tomu, co se nyní děje v zemědělské politice EU, pak je to stejné, jako kdybychom dovolili, aby evropské dotace v operačních programech umožnily financovat nejen malé a střední podniky, ale aby nárok by měly i velké firmy s milionovými obraty. Takový přístup je přinejmenším společensky neobhajitelný," vysvětluje předseda Komory obcí SMO ČR Josef Bezdíček.

Dnes mají na přímé platby nárok všichni zemědělci. Podle starost jsou pro venkov ale potřebnější ti, kteří tam skutečně žijí a pracují. Do budoucna by proto měli být podpořeni zejména malí farmáři a agrárníci, kteří své aktivity nesoustředí jen na potravinovou výrobu nebo chov zvířat, ale rizika rozprostírají do vícero aktivit souvisejících s venkovem. Jejich větší podpora a naopak omezení plateb těm, kteří je ve skutečnosti nepotřebují, jsou cílem současné debaty nad „aktivním zemědělcem“.

Evropská komise proto navrhuje zastropování přímých plateb z prvního pilíře Společné zemědělské politiky. Z hlediska venkova nelze nesouhlasit, pro Českou republiku jako celek ale může být tento krok sporný. Většinu půdy, cca 80 %, totiž u nás vlastní velké podniky (např. družstva). Stropování v EU by tedy znamenalo celkově menší objemy přímých plateb pro náš stát. Efektivnější by proto bylo nezastropovat platby na úrovni EU, ale umožnit jejich omezení na úrovni členských států. ČR by tak měla nárok na stejné objemy dotací, ministerstvo zemědělství by však za účasti partnerů definovalo, kterým farmářům peníze půjdou. To sice ministerstvo může už dnes, ale prozatím tak nečiní. O tématu je proto třeba diskutovat, výsledek by měl být přínosem jak pro náš venkov, tak pro zemědělce.