02.07.2010
Jak si Svaz představuje budoucnost evropské Společné zemědělské politiky?
V debatě o Společné zemědělské politice zcela postrádáme otázku k rozvoji venkova. To byl jen jeden ze vzkazů, který Svaz poslal Evropské komisi v odpověď na konzultaci o zemědělské politice EU po roce 2013. Máme se tedy bát, že na rozvoj venkova se stále bude pohlížet jako na „slepé střevo“ evropského zemědělství?
V debatě o Společné zemědělské politice zcela postrádáme otázku k rozvoji venkova. To byl jen jeden ze vzkazů, který Svaz poslal Evropské komisi v odpověď na konzultaci o zemědělské politice EU po roce 2013. Máme se tedy bát, že na rozvoj venkova se stále bude pohlížet jako na „slepé střevo“ evropského zemědělství?
Evropané dostali prostor říct, jak si představují podporu zemědělství po roce 2013 prostřednictvím konzultace. Konzultace je jakási forma veřejné diskuze o tom, jakou Společnou zemědělskou politiku v EU chceme po roce 2013. Kdo měl zájem, mohl odpovědět na čtyři položené otázky, které kladla Evropská komise.
Jen připomeňme, že Společná zemědělská politika je tou politikou, ze které se u nás financuje rozvoj malých obcí (prostřednictvím Programu rozvoje venkova). Názor českých samospráv proto nemohl chybět. Po diskuzích v Komoře obcí byli e-mailem starostové vyzváni, aby odpověděli na otázky, které Evropská komise kladla:
1) Proč potřebujeme evropskou Společnou zemědělskou politiku?
2) Co občané od zemědělství očekávají?
3) Proč Společnou zemědělskou politiku reformovat?
4) A jaké nástroje pro budoucí Společnou zemědělskou politiku potřebujeme?
Tyto otázky se bohužel výhradně soustředí na zemědělství a zcela pomíjí nezemědělský rozvoj venkova. To bylo také jedno z hlavních upozornění, které Svaz Komisi poslal - samosprávy postrádají otázku Proč máme mít evropskou politiku rozvoje venkova ve Společné zemědělské politice? Chceme ji zde? Souvisí rozvoj venkova jen se zemědělstvím? Zejména v podmínkách České republiky jsou tyto otázky vysoce aktuální. Protože by to v první řadě mělo být zemědělství, které slouží obcím a jejich občanům, ne opačně. Obce jsou hybnou silou regionálního rozvoje venkova a zaslouží si na míru šité programy a rozvojové strategie.
Vezměme však jednotlivé otázky popořadě. Na otázku Proč potřebujeme evropskou Společnou zemědělskou politiku? Svaz reagoval tak, že společný přístup k zemědělství ze strany EU by být měl, protože zemědělský sektor se stará o téměř 90 % území EU. Měl by však sloužit mnohem širším účelům - chránit přírodu, podporovat ochranné prvky krajiny, chránit půdu před erozemi, zajišťovat kvalitní a přístupné zdroje pitné vody, přispívat k čistotě ovzduší. V neposlední řadě by zemědělství mělo také zajišťovat alespoň základní potravinovou soběstačnost EU a zvyšovat konkurenceschopnost zemědělských produktů. Za tímto účelem by zemědělci měli dostat podporu i prostřednictvím informací, přenosu znalostí a vědomostí tak, aby byli konkurenceschopní a uměli ve svém oboru podnikat.
Otázka Co občané od zemědělství očekávají? byla relativně těžká. Víme, co jako obce od Programu rozvoje venkova očekáváme nebo chceme, ale víme, co chtějí občané od zemědělství spravovaného z Evropské unie? Pokládá si běžný spotřebitel tuto otázku? Jako obce v první řadě vnímáme to negativum, že zemědělství je vertikální sektor, který má, z našeho pohledu, ambice ovlivňovat teritoria, na kterých obce žijí a kde jsou zapotřebí horizontální opatření. Ale bráno pohledem daňových plátců, nepřejí si občané, aby se zemědělství začalo chovat jako jakýkoli jiný podnikatelský sektor? Aniž by bylo tak zásadně závislé na dotacích, jako tomu je nyní? Vezmeme-li dnešní situaci do důsledku, který jiný sektor v EU má tak privilegované podmínky, jako mají zemědělci? Vždyť v roce 2011 půjde 31 % rozpočtu na přímé platby zemědělcům; na rozvoj venkova se počítá s 11 %. V reálných číslech hovoříme o 44,2 miliardách Euro, resp. 15,7 miliardách Euro na rozvoj venkova pro rok 2011 (celkový rozpočet EU by měl v roce 2011 dosahovat 142,6 miliard Euro).
Proč Společnou zemědělskou politiku reformovat byla otázka třetí. Na potřebě reforem evropského přístupu k zemědělství se snad shodnou už všichni politici napříč EU, dokonce i ti francouzští. V době ekonomických krizí si EU nemůže dovolit takový transfer peněz, jakým přímé platby zemědělcům jsou, aniž by za ně získala alespoň minimální přidanou hodnotu.
Svaz v konzultaci také upozornil, že se nelze tvářit, že Evropa je jen Evropou zemědělskou. Evropa má mnoho přívlastků. Máme zde průmyslovou Evropu, Evropu podnikatelů, Evropu chránící životní prostředí, Evropu sociální, a všechny tyto sektory mají víceméně nárok na podíl na evropském rozpočtu. Dle našeho názoru je to však pouze zemědělství, které má ambice ze svého víceméně tématického přístupu podporovat území, která vlastně vůbec být zemědělská nemusí.
Na předposlední otázku ohledně reforem Společné zemědělské politiky každý odpoví, že reformy jsou potřeba hlavně proto, že tak, jak je systém nastaven nyní, je příliš drahý. Navíc pořád dělí Evropu na "staré" a "nové" členské země, protože ani v přímých platbách zemědělcům si země nejsou rovny. A v neposlední řadě jsou reformy potřeba proto, že Společná zemědělská politika je, alespoň z pohledu rozvoje venkova, nedostatečně koordinována s jinými politikami EU (např. politikou soudržnosti, tj. u nás se jedná o koordinaci Programu rozvoje venkova s tematickými nebo regionálními operačními programy).
Poslední otázka zahrnující dotaz na nástroje, které by Společná zemědělská politika měla používat, nás motivovala k tomu, že jsme znovu upozornili na nespravedlnost, kterou čeští a další východoevropští zemědělci zažívají, a to v nerovném přístupu k přímým dotacím. Pomineme-li názor, že by se přímé dotace měly zcela zrušit, pak v otázce přímých dotací je nejdůležitější najít spravedlivý a rovný přístup ke všem zemím. Diferenciace může existovat, ale není správná ta podle data přistoupení k EU. Pokud má nějaká být, může odrážet různé podmínky v různých zemích, ale na základě rovnice platné na celém území EU.
Dalším neudržitelným problémem jsou kvóty, které země mají na objem jednotlivých vyprodukovaných produktů. V konečném důsledku znamenají, že zemědělci pěstují alternativní plodiny, které mohou znamenat negativní dopady na životní prostředí nebo zbytečné ničení půdního bohatství.
Na každou z otázek bylo možné najít spoustu odpovědí. Vycházeli jsme z toho, co jsme získali od vás, starostů obcí, a také z reakce Rady evropských obcí a regionů. Konzultace také byla specifická v tom, že odpověď na každou z otázek nesměla přesáhnout 1000 znaků včetně mezer (tj. cca jeden odstavec). Prostor k vyjádření byl proto velmi omezený. Důvodem byl také fakt, že se čekalo hodně reakcí. A předpoklad se potvrdil - Komise v konzultaci získala více než 1400 odpovědí.
Celé znění odpovědi Svazu na otázky Evropské komise naleznete v anglickém jazyce v příloze níže.
Mgr. Eva Srnová