05.08.2011

Jaký bude rozpočet EU po roce 2013?

Evropská komise představila dlouho očekávaný návrh příštího víceletého finančního rámce EU. Končí tak spekulace o tom, jaký bude příspěvek států EU do společného balíku, kolik z něj půjde na dotace nebo zemědělství a zda se Unie odhodlá k reformám, resp. k jakým.

Na účet EU odvedeme 1,06 % HND?

Stanovením příjmového a výdajového rámce pro roky 2014 – 2020 Unie naplňuje svou vizi rozvoje a určuje, jaké politiky bude podporovat – zda prioritou bude zemědělství, životní prostředí nebo inovace. Komise navrhuje, aby členské státy EU do společného rozpočtu přispívaly 1,06 % svého hrubého národního důchodu (nyní činí příspěvek cca 1,12 %). Konečná suma ale může doznat změn po debatách v Radě a v Evropském parlamentu.

Jako kompenzace za nižší příjmy se však navrhuje zavedení celoevropské daně z přidané hodnoty nebo zdanění finančních transakcí. Tyto nástroje by měly být zavedeny cca od roku 2018 a měly by vést k oslabení vlivu členských států na unijní rozpočet. Ten se nyní projevuje tím, že se státy snaží získat z Unie zpět tolik, kolik do rozpočtu přispěly. Zavedení vlastních příjmů EU však nebude jednoduchou záležitostí – mnohé členské státy v čele s Velkou Británii s nimi nesouhlasí; k tomuto postoji se přidává i Česká republika.

Struktura výdajů

Prioritní budou pro EU cíle, které si klade ve Strategii Evropa 2020. Proto chce Unie výdaje z rozpočtu, ať už z politiky soudržnosti nebo ze zemědělství, podmínit plněním závazků, které si členské státy stanovily v Národních programech reforem. Reformní kroky by měly hlavně podpořit stagnující ekonomiky a stabilizovat veřejné výdaje. Plnění těchto závazků má také být podpořeno motivačně – v politice soudržnosti se počítá s vyčleněním asi 5% objemu prostředků na „odměnu” vzorným. Česká republika však upozorňuje, že takové odměňování může vést spíše ke snaze zemí stanovit si nízké cíle, které budou lépe dosažitelné, než k lepším výkonům.

Zaměření na cíle Strategie Evropa 2020 se odráží ve snaze více propojit různé sektory: na úrovni Unie tak má vzniknout Společný strategický rámec pro všechny fondy EU (EAFRD, ESF, FS, EAFRD a EFF), včetně fondů financujících rozvoj zemědělství a venkova. To lze jen podpořit – současná praxe, kdy jsou operační programy zcela oddělené od Programu rozvoje venkova a levá ruka neví, co dělá pravá, není udržitelná a pro český venkov je kontraproduktivní.

Trochu nesmyslně by však měl vzniknout také druhý Společný strategický rámec pro inovace s fondem na financování výzkumu a inovací nesoucí název Program Horizont 2020 mimo politiku soudržnosti. Vzhledem k tomu, že i politika soudržnosti má cíleně investovat do inovací, je otázkou, k čemu bude tento program sloužit.

Otazníky visí také nad návrhem na vytvoření nového „infrastrukturního fondu“ na úrovni EU. K dispozici by měl 40 milionů euro a měl by financovat předem vybrané infrastrukturní projekty evropského významu z oblasti dopravy, energetiky nebo komunikací. Jelikož není jasné, jakým způsobem by se projekty vybíraly, obávají se nové členské státy včetně České republiky toho, že půjde o „Fond soudržnosti“ pro staré členské země a další snahu, jak peníze poslat spíše silnějším státům.

Oproti očekáváním se poměry financí největších kapitol unijního rozpočtu – Společné zemědělské politiky a politiky soudržnosti – tolik nezmění.

Politika soudržnosti

Ve srovnání se současným obdobím je přáním většiny členských zemí EU peníze rozdělit mezi všechny regiony EU, tj. nejen ty nejpotřebnější. Vedle již tradičních regionů spadajících pod cíle konvergence (vyrovnávání se, nedosahující 75 % HDP průměru EU na hlavu) a konkurenceschopnost (přesahující 75 % HDP) se proto navrhuje zavedení třetí skupiny, tzv. tranzitních regionů, kam by spadaly regiony s průměrem HDP mezi 75 a 90 % HDP. Ještě není zcela zřejmé, zda to pro Česko je spíše pozitivní nebo negativní zpráva. Některé české regiony spadající dnes pod cíl konvergence by se v budoucnu už mohly ze 75% průměru HDP EU na hlavu vymanit. Tranzitním regionem by se tak mohl stát třeba region soudržnosti Střední Čechy. Zachován zůstane také cíl Evropská územní spolupráce na podporu projektů typu INTERREG, dokonce se uvažuje o větším objemu prostředků a možnosti zahrnutí financování makroregionálních strategií. Předem by měly být také stanoveny priority, které si členské státy vyberou a od roku 2014 na ně budou směřovat unijní dotace.

Společná zemědělská politika

U výdajů na Společnou zemědělskou politiku se očekávání největších změn nenaplnilo. Objem výdajů se mírně sníží, avšak nijak radikálně. I zde se však Komise bude snažit provázat prostředky s cíli stanovenými ve Strategii Evropa 2020, resp. v národních programech reforem. Systém však v podstatě zůstane stejný, jako doposud. Podpora rozvoje venkova zůstane pod Společnou zemědělskou politikou a zachovány zůstanou dva pilíře – přímé platby a dotace na Program rozvoje venkova..

Reformní opatření Společné zemědělské politiky se budou soustředit na „ozelenění“ přímých plateb. Vyplácení zhruba 30 % přímých plateb zemědělcům by mělo být podmíněno tím, že budou používat takovou praxi, která je přátelštější k životnímu prostředí (např. postupy předcházející erozím, které nevysilují půdu atp.). Tato praxe bude stanovena legislativně na úrovni Unie a bude se kontrolovat. Počítá se také s postupným vyrovnáváním přímých plateb mezi starými a novými členskými státy.

A výsledek pro samosprávy?

Provázání rozpočtu EU s cíli Strategie Evropa 2020 nemusí být z pohledu českých samospráv moc pozitivní, díváme-li se na věc optikou nejvíce zmiňovaných potřeb obcí a měst, kterými jsou investice do infrastruktury. Zacílení na inovace a výzkum a vývoj příliš nepřejí financování silnic nebo stavbám jakéhokoli druhu. Přesto Česká republika usiluje o to, aby zejména nové členské země měly možnost mezi svými prioritami mít i investice do infrastruktury a dořešit tak dluhy, které se táhnou ještě z dob komunismu. Realitou však je, že nejtučnější léta evropských dotací už končí. To by obce a města mělo učit poohlížet se i po jiných zdrojích, ať už z Evropského sociálního fondu, z programů přeshraniční spolupráce nebo z komunitárních programů Evropské komise s relativně velkými objemy prostředků rozdělovaných přímo v EU.

Zelenou také budou mít „integrovaná řešení“. To jsou taková, která propojují zdánlivě nepropojitelné – ekonomiku místa s řešením sociálních problémů, chytrou správu a chytrá řešení rozvoje území s ekonomickým rozvojem nebo udržitelnost života v místě. Vyhraje ten, kdo bude připraven, kdo bude mít strategickou vizi rozvoje, která se promítne do územního plánu a plánovaných rozpočtů. Ti, kdo ví, co chtějí, musejí ještě své představy sladit s tím, co chce Unie.

Venkov zůstane i nadále v rukojmí zemědělství. Dokonce může přijít o hodně, pokud se ministerstvo zemědělství rozhodne, že zemědělci mají větší přednost. Svaz bude dělat vše pro to, aby rozvoj venkova nebyl jen líbivou reklamou, ale aby se ministerstvo zemědělství, které i v budoucnu bude rozdělovat dotace na rozvoj venkova, o potřeby obcí a měst staralo. Měla by tomu sloužit i plánovaná dohoda o spolupráci mezi Svazem a ministerstvem zemědělství, jež by měla být v nejbližších týdnech uzavřena.

Největší debata o tom, kam budou dotace směřovat, se rozpoutá na podzim. Evropská komise má v říjnu vydat nařízení k čerpání evropských fondů, karty tak budou rozdané a bude záležet už jen na nás, jak situace dopadne. Věřme, že připomínky, které Svaz během celého procesu institucím státní správy předkládá, se do připravovaných programových dokumentů promítnou.

Návrhy Evorpské komise k budoucímu víceletému finančnímu rámci naleznete zde.