Několik poznámek o nové pravomoci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

V návaznosti na přijetí Lisabonské smlouvy nabyl účinnosti zákon č. 162/2009 Sb., kterým se mění jednací řád Poslanecké sněmovny a jednací řád Senátu. Tento zákon obsahuje řadu důležitých procedurálních otázek, souvisejících s nově formulovanou úlohou národních parlamentů coby garantů principu subsidiarity. Podle důvodové zprávy upravuje zmíněný zákon čtyři okruhy otázek: 1) postup Sněmovny při kontrole souladu nových aktů Evropské unie s principem subsidiarity; 2) postup Sněmovny při podávání žaloby k Evropskému soudnímu dvoru (dále i Soud) ve věci porušení zásady subsidiarity právním aktem EU; 3) výčet rozhodnutí orgánů EU, o nichž nemůže exekutiva rozhodnout bez předchozího souhlasu obou komor Parlamentu a 4) poslední okruh otázek představuje vyslovení souhlasu Sněmovny se změnou ustanovení části třetí smlouvy o fungování Evropské unie (ustanovení týkající se vnitřní politiky a činnosti Unie).
 

Tomuto zákonu bych se chtěl dnes věnovat podrobněji, ač města a obce ovlivňuje (stejně jako Lisabonská smlouva) jen nepřímo. Je to právě územní samospráva, která princip subsidiarity stráží. Je tedy vhodné znát procedurální pravidla upravující postup pro podání žaloby na orgány Evropské unie, budou-li jejich normy v nesouladu s tímto principem, ač je podává instituce od územní samosprávy odlišná – Poslanecká sněmovna.  

           

Podle zmíněného zákona podává žalobu k Evropskému soudnímu dvoru ve věci porušení zásady subsidiarity aktem Evropské unie pouze Sněmovna, tedy nikoliv Senát. Sněmovna se usnáší o písemném návrhu výboru pro evropské záležitosti nebo skupiny nejméně 41 poslanců. Návrh se předkládá předsedovi sněmovny. Podle důvodové zprávy k zákonu má toto ustanovení garantovat, aby „návrhy na podání žaloby nebyly podávány zcela individuálně, lehkovážně a bez předběžné politické shody alespoň v části Sněmovny.“
Návrh žaloby by měl být rozeslán všem poslancům ve formě sněmovního tisku, a to nejméně 72 hodin před zahájením jednání o tomto bodu programu ve Sněmovně. Na rozdíl od „jednoduchého“ návrhu, kde je nutné, aby byli poslanci seznámeni se sněmovními tisky nejméně 24 hodin před zahájením jednání ve Sněmovně, zvolil zákonodárce (zřejmě z důvodu složitostí podobných návrhů) tuto prodlouženou lhůtu 72 hodin.
Návrh žaloby musí být podán nejpozději patnáctý den před uplynutím dvouměsíční lhůty stanovené právem Evropské unie. Pokud tato lhůta byla již před jednáním Sněmovny překročena, předseda sněmovny tento návrh na pořad schůze nezařadí.  

Schválí-li sněmovna předložený návrh žaloby, pověří Sněmovna poslance, popřípadě jinou vhodnou osobu nebo osoby, zastupováním v řízení před Soudem. Toto pověření není vázáno na trvání mandátu poslance. Zákon tedy počítá i s možností, že řízení u Soudu může být delší než je volební období Sněmovny. Pověřený zástupce je pak při jednání před Soudem vázán zněním žaloby a není oprávněn ji ze své vůle vzít zpět. Vláda, členové vlády, zmocněnci vlády a vedoucí ústředních a dalších orgánů veřejné správy poskytnou pověřenému zástupci veškerou součinnost pro postup v řízení.

Uplynutím volebního období se nemění ani postavení Sněmovny jako účastníka řízení. Po schválení předá předseda Sněmovny žalobu vládě, která ji předloží Soudu. Předseda Senátu je o žalobě pouze informován.