26.06.2019
Přeshraniční spolupráce je v posledních desetiletích největším úspěchem Evropy
Hranice brzdí hospodářský rozvoj regionů, které na nich leží. Evropská územní spolupráce (Interreg) pomáhá i periferní regiony měnit na lepší místo pro život. Jde o nejevropštějším ze všech fondů Evropské unie, říká Pavel Branda.
Pavel Branda je místostarosta obce Rádlo, předsedou komise pro přeshraniční spolupráci Svazu měst a obcí ČR a také místopředsedou Asociace evropských hraničních regionů . Současně je členem české delegace v Evropském výboru regionů (CoR), kde se věnuje hlavně tématu přeshraniční spolupráce. Za CoR byl také zpravodajem pro zprávu o podpoře takzvaných People-to-people projektů.
Hranice brzdí hospodářský rozvoj regionů, které na nich leží. Evropská územní spolupráce (Interreg) pomáhá i periferní regiony měnit na lepší místo pro život. Jde o nejevropštějším ze všech fondů Evropské unie, říká Pavel Branda.
Pavel Branda je místostarosta obce Rádlo, předsedou komise pro přeshraniční spolupráci Svazu měst a obcí ČR a také místopředsedou Asociace evropských hraničních regionů . Současně je členem české delegace v Evropském výboru regionů (CoR), kde se věnuje hlavně tématu přeshraniční spolupráce. Za CoR byl také zpravodajem pro zprávu o podpoře takzvaných People-to-people projektů.
Na evropském summitu regionů v Bukurešti jste v jedné z diskusí řekli, že přeshraniční spolupráce je v posledních desetiletích největším úspěchem Evropy. Proč si to myslíte?
Myslím si to díky osobní zkušenosti. Vyrůstal jsem v Hrádku nad Nisou, městě, které leží přímo na pomezí tří států - na hranicích České republiky s Německem a Polskem. Jako dítě si pamatuji neprodyšně zavřené hranice, ostnaté dráty na hraničních mostech, znečištěné prostředí, město na periferii. A pak se hranice začaly pomalu otevírat a od počátku devadesátých let se začala rozvíjet přeshraniční spolupráce. A naše město i celý region se začal měnit.
Z regionu, který trpěl velkým znečištěním ovzduší a řek se postupně stal region, který je atraktivní pro obyvatele a turisty. V řece Nisa, která dříve měnila barvu každý den a kde neexistoval život, jsou dnes pstruzi a po této hraniční řece se dá jít na kanoe z Čech a cestou zastavit napravo na polském břehu nebe vlevo na německém, zajít si na jídlo či na prohlídku kláštera a plavat dál. Dříve bylo možné dostat se do sousední Žitavy jen vlakem, dnes můžeme překračovat hranici kdekoliv. Existuje spolčen lístek, se kterým můžete cestovat veřejnou dopravou po všech třech zemích, můžete studovat na třístranné univerzitě - jeden rok v Česku, druhý v Německu a třetí v Polsku.
A tato přeměna z periferního regionu se všemi s tím souvisejícími problémy v místo, které dokáže z polohy na hranicích těžit, to je podle mě velký úspěch přeshraniční spolupráce, kterou EU podporuje od počátku devadesátých let.
Základní myšlenkou evropské integrace je odbourávání a překonávání státních hranic. Pomáhají programy přeshraniční spolupráce podle vás budovat i evropskou identitu?
Programy INTERREG jsou podle mého názoru nejevropštějším ze všech evropských fondů. Podporují něco, co by členské státy samy od sebe nedělali tak intenzivně. Unie podporuje mnoho věcí au některých je možné diskutovat o jejich smysluplnosti, ale konkrétní podpora přeshraniční spolupráce má jasnou evropskou přidanou hodnotu. Programy Interreg jsou schopny zapojit do spolupráce velké množství lidí a mohou také přispívat k tomu, že obyvatelé příhraničí vnímají svůj životní prostor širší, tedy i přes hranice.
Čelí příhraniční oblasti oproti jiným regionům nějakým specifickým znevýhodněním, které brání jejich hospodářskému rozvoji?
Obecně určitě ano. Je to přítomnost státní hranice. Se studenty na univerzitě se učíme už na první přednášce, že hranice rozděluje a odděluje. A že existuje hraniční efekt - to znamená, že hranice působí na regiony, které při nich leží. Tento efekt souvisí s uzavřeností hranic - čím jsou hranice uzavřenější, tím větší je tento negativní efekt. Dlouhá léta zde byla nedostatečně rozvinutá infrastruktura, omezené možnosti vzdělávání, a také pracovního uplatnění. Docházelo k odlivu kvalifikované pracovní síly do center. A i při postupném otevírání hranic stále existují překážky - tak administrativního či právního charakteru, jakož i mentálního nebo například jazykové. To vše má vliv na hospodářský rozvoj regionů.
Evropská komise zveřejnila výsledky několikaleté analýzy a zjistila, že mnoho těchto překážek v příhraničních regionech stále přetrvává. A že pokud by se podařilo odstranit pouze 20 procent těchto překážek, zvýšilo by to HDP příhraničních regionů o dvě procenta. To je obrovský růstový potenciál: zhruba 91 miliard eur.
Jak Evropská územní spolupráce pomáhá překonávat tyto problémy?
EU systematicky a dlouhodobě poskytuje prostředky právě na překonávání těchto překážek a na rozvoj spolupráce v nejrůznějších oblastech života - od vzdělávání až po rozvoj hospodářství, či cestovního ruchu. I když, co se týče objemu, jde o malé prostředky, je to velmi důležitý impuls pro rozvoj těchto regionů.
Jaké formy spolupráce se v rámci přeshraniční spolupráce rozvinuli mezi orgány místních samospráv od vstupu do EU?
Samozřejmě je možné spolupracovat ad hoc na konkrétních projektech. Někdy tato spolupráce vede ke vzniku dlouhodobého partnerství měst a obcí. Ale existuje ještě jedna důležitá forma spolupráce: díky zkušenostem ze zahraničí začaly od počátku devadesátých let vznikat i ve střední a východní Evropě stále struktury, které mají jako svůj hlavní cíl systematickou podporu přeshraniční spolupráce - mluvím o takzvaných euroregionech.
Já už mnoho let pracuji na Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa, který byl založen již v roce 1991 jako vůbec první ve střední a východní Evropě. Vznikly přeshraniční pracovní skupiny, které jsou platformou pro rozvoj spolupráce v nejrůznějších oblastech - například v krizovém řízení, cestovním ruchu, či dokonce v oblasti historie nebo knihoven.
Přeshraniční spolupráce zahrnuje projekty od budování infrastruktury přes obnovu památek až po spolupráci na univerzitách. Co z toho považujete za nejdůležitější?
Přeshraniční spolupráce zahrnuje téměř všechny oblasti života a každá oblast je důležitá, takže se z mého pohledu nedá říct, že nějaká oblast je důležitější než druhá. Jsou ale oblasti, které vytvářejí jakýsi základ, či předpoklad pro rozvoj spolupráce v dalších oblastech. Takovými oblastmi jsou doprava a vše co souvisí s jednoduchým překračováním hranic. Ale také měkké projekty zaměřené na rozvoj vzájemné důvěry a porozumění.
Evropská komise v květnu minulého roku představila návrh politiky soudržnosti po roce 2020. Změny se týkají také programu Interreg. Jak je hodnotíte?
Balíček k politice soudržnosti obsahuje samostatné nařízení k Evropské územní spolupráci (Interregu). I když je obsáhlejší, je pozitivní, že je méně závislý na ostatních nařízeních (CPR, ERDF). Přestože je po novém navržených pět složek Interregu, je důležité, že přeshraniční spolupráce, jak ji známe z minulých let, je zachována a stále představuje základ tohoto programu.
Komise navrhuje snížit spoluúčast EU na 70 procent. Zde si myslím, že by vzhledem k charakteru těchto programů bylo vhodnější ponechat dnešní 85-procentní úroveň. Vítám i návrh specifického cíle "Lepší správa Interreg" a vůbec důraz na strategický přístup a na odstraňování přetrvávajících překážek spolupráce. Co se týče tematické koncentrace, je to daň, kterou platíme za to, že je Interreg součástí politiky soudržnosti. Je důležité, aby bylo možné financovat spolupráci ve všech oblastech které jsou pro každý přeshraniční region důležité a které mohou být - jak jsem už říkal - velmi rozmanité. Vzhledem k tomu, že opravdu jde jen o zlomek rozpočtu politiky soudržnosti, tak bych si dokázal představit ještě větší flexibilitu. Jako velmi pozitivně vnímám zakotvení Fondu malých projektů v nařízení a nastavení pravidel
Je něco, co by mohlo žadatelům usnadnit život a v návrzích to chybí?
Příjemci dotací především z řad obcí se někdy stěžují na velké množství kontrol, kterými jsou při čerpání evropských dotací zatížení. Evropská unie stanovuje minimální počet kontrol, ale další se pak nabalí na národní úrovni. Aby se toto prostředí zlepšilo, navrhovali jsme například stanovit již v evropské legislativě maximální počet kontrol a poté je vzájemné uznávání.
Na Slovensku se pro omezení a komplikované pravidla často nadává na Brusel. Je ale jasné, že č jejich situaci často a mnohem více komplikuje národní legislativa. Je to podobné iv Česku?
Ano, toto se děje bohužel iv České republice. Ne za všechno ale může "špatný Brusel". Myslím, že to vychází ze snahy být na té bezpečnější straně při čerpání evropských dotací, takže pravidla raději zpřísníme. A když to dojde až dolů k obyčejnému žadateli příjemci, tak těch pár pravidel "z Bruselu" naroste do velkého objemu.
Komise při zveřejňování návrhu nového víceletého finančního rámce zdůrazňovala, že bude prosazovat, aby se financovaly hlavně opatření s jasnou evropskou přidanou hodnotou. Nesvědčí podle Vás snižování rozpočtu politiky soudržnosti, a především rozpočtu Interreg, o opaku?
Zúčastnil jsem se debat o budoucí politice soudržnosti, které probíhaly posledních několik let a přeshraniční spolupráce se vždy vzpomínala - podle mě správně - na prvním místě, jako jasný příklad evropské přidané hodnoty. Očekával jsem proto navýšení alokace na tuto spolupráci. Již nyní mluvíme o skromných zhruba 2,5 procentech z celkové balíčku politiky soudržnosti a myslím, že by alokace mohla být klidně i zdvojnásobena. Pro hraniční regiony, kde žije více než třetina všech obyvatel EU, by to byla významná pomoc. Jednání mezi Radou a Parlamentem jsou ale teprve před námi.
Vy osobně vyzdvihujete význam takzvaných People-to-people projektů v rámci Evropské územní spolupráce. Můžete tyto projekty přiblížit?
Jde o malé přeshraniční projekty, řádově v tisících eur, jejichž hlavním cílem je podporovat kontakty mezi lidmi. V praxi jde o různé srazu dětí ze škol a školek, společné cvičení hasičů, či policistů, různé přeshraniční sportovní či kulturní akce. Tyto projekty jsou díky decentralizované implementaci prostřednictvím euroregionů v porovnání s velkými projekty mnohem dostupnější i menším žadatelům: sportovním klubem, menším obcím, knihovnám, různým spolkům a tak dále.
Jak vidíte jejich budoucnost po roce 2020?
Díky iniciativě VR, kde jsem byl v této záležitosti zpravodajem, Asociace evropských hraničních regionů (AEBR) i některých států a musím říci, že i díky dobré spolupráci s Komisí, se nám podařilo poprvé zakotvit takzvané Fondy malých projektů přímo v nařízení k Interreg, takže tyto projekty budou mít oporu v legislativě. V dalším období po roce 2020 tak mohou být tyto Fondy mnohem více využívány a díky tomu se může realizovat i mnohem víc people-to-people projektů.
Evropská komise avizuje zjednodušení pravidel přeshraniční spolupráce. Reflektují podle vás návrhy Komise právě na ty největší problémy, které komplikují využití evropských peněz v přeshraničních projektech?
Podle mě ano a to právě při těchto malých projektech, kde Komise navrhuje povinné využití jednotkových nákladů, jednorázových částek nebo paušálních sazeb. Pro tyto projekty to bude představovat velké zjednodušení.
Autor: Marián Koreň | EURACTIV.sk