Průmyslové zóny pro malé a střední podnikatele? V EU žádná novinka, u nás ano.

Domníváme se, že při projektování průmyslových zón by se mělo více myslet na malé a střední firmy a drobné živnostníky a cíleně vytvářet podmínky pro jejich působení ve všech možných oborech činnosti. Nyní je zřejmé, že spolu s rostoucími náklady v ČR bude opadávat masový příliv velkých investic.

 

Příliv přímých zahraničních investic do českého průmyslu byl v minulých letech hlavním tahounem ekonomického růstu a dynamiky HDP. Podporováni státem plnili zahraniční průmysloví investoři za systémové pomoci státní agentury CzechInvest především velké průmyslové zóny, budované tzv. na zelené louce (greenfields), rozvíjené rovněž s účastí státních a municipálních finančních zdrojů. Malý a střední tuzemský podnik na tyto podpory zpravidla nedosáhl. Lze pouze uvítat, že nová vláda si vytkla jako jednu ze svých hlavních vládních priorit ve svém programovém prohlášení tento vysloveně diskriminační stav změnit. Příkladem může být snížení investičních limitů, čímž se zvýší dosažitelnost investičních podpor pro malé a střední podniky.

 

Věc má ale i druhou stránku. Malí a střední podnikatelé budou potřebovat pro své investice vhodnou místní alokaci. Nebude se však jednat o stovky či desítky hektarů, půjde většinou o podstatně menší výměry pozemků. Rovněž cenová přijatelnost stavebních parcel bude důležitým faktorem při jejich rozhodování. Budou hledat vhodné lokality přiměřeně veliké za rozumnou cenu, dobře dopravně dostupné a v místě s rezervoárem pracovní síly. Velmi často může jít o průmyslové zóny poblíž středních a menších měst nebo i obcí. Takovéto průmyslové zóny však zpravidla svými kvantitativními a kvalitativními parametry nesplňují podmínky pro zařazení mezi podporovaná rozvojová území. Obecní pokladny pak nestačí profinancovat výkupy pozemků, infrastrukturu a dopravní obslužnost, nemluvě o marketingu a propagaci takovéto průmyslové zóny. Přenést tyto investice na nedostatečně kapitálově vybavené finální investory je nereálné a tak mnohdy dobrý rozvojový záměr uvízne na půl cesty nebo dokonce ve fázi projektové přípravy. Obec na straně jedné a malé a střední podniky na straně druhé mají společnou vůli, ale na „podání ruky“ jednoduše nedosáhnou.

 

 

Mediální a politické kampaně dosud budovaly představu průmyslových zón jako míst obřích zahraničních investic, kde stát, respektive občané jako daňoví poplatníci vydají celkem na jedno nově vytvořené pracovní místo až 500 tisíc Kč. České malé a střední firmy a živnostníci se proto již několik let právem ptají proč zahraniční investor dostává štědré investiční pobídky a domácí podnikatel může pouze tiše závidět či hlasitě upozorňovat na nerovné podmínky podnikatelského prostředí v ČR.

 

Ve vyspělých západních ekonomikách jsou naopak průmyslové zóny běžnou součástí urbanistického plánu tak, aby tam mohly nalézt útočiště i MSP. Dobrým příkladem a inspirací jak by podobná průmyslová zóna pro malé a střední podniky měla fungovat u nás, jsou poznatky z rakouského Lince. Jedná se o rozsáhlou průmyslovou zónu, kde se nachází velké firmy jako železárny Vest Aplpine, ale také rozsáhlá část obchodní s velkými obchody jako je Quelle a mnohé další. Na to navazuje část, kde se nachází skutečně velké množství provozoven a firem všeho druhu. Jsou zde zastoupeny pekárny, řeznictví, autoopravny, zámečnictví, ševci, výrobci nábytku, tiskárny a takto bychom mohli pojmenovat snad všechny možné činnosti. S tím se pak prolínají menší specializované prodejny.

 

 

Výhody jsou na obou stranách – pro města na straně jedné a podnikatele na straně druhé. Koncentrace podniků v jednom místě pro podnikatele usnadňuje jejich vzájemnou kooperaci (tedy obchod), zároveň město soustředí průmyslovou aktivitu mimo obytné území, což vyhovuje občanům. Zákazník nebude muset například objíždět 10 různých autoservisů po celém městě, ale najde většinu na jednom místě a má tak i větší výběr. V městech bude také méně hluku a prašnosti.

 

V našich současných podmínkách je jako první možnost zapojit malé a střední podniky a živnostníky v oblasti služeb. Například při již realizované zóně Triangl by bylo možné projednat a realizovat podobný projekt. Vždyť se zde má vytvořit značné množství pracovních míst přímo ve velkých firmách a tito zaměstnanci budou potřebovat jistě různé služby jako jsou služby stravovací, ubytovací a jiné.

 

 

Výbornou zprávou je, že příprava menších průmyslových zón vhodných pro MSP není tak zanedbaná, jak by se mohlo zdát. Onen „poslední krok“ mezi územním plánem obce na papíře a realizací v podobě finančně zajištěného výkupu pozemků a jejich přípravy může být navíc překročen bez státní byrokracie, což dokazují soukromé projekty v oblasti přípravy regionálních průmyslových zón.

 

Jedním z nich je společnost Czech Development Invest (CDI), jejiž konkrétním úspěšným projektem je predevelopment průmyslové zóny v Jenči u Pražského mezinárodního letiště Ruzyně pro švédskou firmu Skanska. Již dnes poskytuje nabídková databáze CDI údaje o rozvojových územích na cca 10.000 hektarech ve 250 lokalitách ČR. Společnosti jako je CDI tak sehrávají roli rozhodujícího článku při rozvoji regionálních a lokálních průmyslových zón v České republice, a to díky rozvíjející se spolupráci se zástupci měst a obcí spolu s bohatým portfoliem potenciálních investorů.  

 

Aktivitu těchto firem lze jen přivítat, protože přinášejí potřebné podnikatelské zóny nejen pro malé a střední podniky, ale pomáhají obcím realizovat rozvojové plány a záměry, které by patrně jinak, především z důvodů finančních, zůstaly jenom na papíře.

 

 

V Praze 20. března 2007

 

Ing. Oldřich Vlasák, předseda, Svay ěmst a obcí ČR              

Bedřich Danda, předseda, Sdružení podnikatelů živnostníků

Mgr. David Šeich, předseda, Unie malých a středních podniků