20.12.2023
Směrnice o energetické náročnosti budov
Evropská komise vydala na přelomu roku další ze směrnic implementujících ambiciózní klimatickou politiku Unie. Tentokrát jde o čtvrtou novelu směrnice o energetické účinnosti budov. Hlavním cílem směrnice je minimalizace produkce skleníkových plynů a dosažení energetické soběstačnosti u budov. Směrnice významně ovlivní nároky na budovy ve vlastnictví veřejné správy a dotkne se tak i majetku měst a obcí. V tomto článku představíme ze směrnice to nejdůležitější.
Něco málo z historie
První směrnice evropského parlamentu a rady 2002/91/ES o energetické náročnosti budov (EPBD – Energy Performance Building Directive) byla vydána již v roce 2002. Směrnice tehdy upravovala pět základních oblastí a vytyčila tak směr, kterým se řešení energetické náročnosti budov bude ubírat:
· průkaz energetické náročnosti budov (PENB),
· kontroly kotlů a klimatizací,
· odborníci oprávnění zpracovávat PENB a provádět kontroly kotlů a klimatizací,
· výpočetní metodika a
· požadavky na energetickou náročnost budov.
Nicméně, tou opravdu podstatnou se stalo až její následné přepracování z roku 2010. Směrnice evropského parlamentu a rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (EPBD II) se více zaměřila na řešení energetické náročnosti stávajících i nových budov a na ní navazující produkci emisí CO2 na celoevropské úrovni (mezi léty 2002 a 2010 se EU rozrostla o 12 členů).
Směrnice EPBD II potvrdila již dříve projednávanou strategii 20-20-20, která udávala cíl Evropské unie do roku 2020 snížit o 20 % emise skleníkových plynů, o 20 % zvýšit energetickou účinnost a navýšit podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie o 20 %. Kromě toho směrnice:
· Významně upravila a rozšířila společný rámec pro metodu výpočtu energetické náročnosti budov včetně povinnosti nastavit národní minimální požadavky alespoň na tzv. nákladově optimální úrovni.
· Zavedla energetický standard budovy s téměř nulovou spotřebou energie (označovaný zkratkou nZEB – nearly Zero Energy Building).
· Zavedla povinnost zpracování energetické certifikace budov (v případě ČR řešeno průkazem energetické náročnosti budovy) postupně pro všechny budovy.
· Zavedla nezávislé kontrolní systémy certifikátů energetické náročnosti a zpráv o inspekci otopných soustav a klimatizačních systémů úrovni jednotlivých členských zemí.
Zohledňujíce technický a technologický rozvoj zejména v oblastech automatizace a elektromobility, došlo v roce 2018 k další novelizaci a vznikla tak v pořadí již třetí směrnice 2018/844 o energetické náročnosti budov (EPBD III). Směrnice vytyčila cíle pro roky 2030 a 2050 a zavedla legislativní podporu infrastruktury pro elektromobilitu (např. minimální počet nabíjecích stanic u budov), smart systémy a samoregulační zařízení a nepovinné hodnocení připravenosti budov pro chytrá řešení (tzv. ukazatel SRI). Směrnice zavedla nově pro Členské státy povinnost zpracovat dlouhodobou strategii renovací budov. Ve směrnici EPBD III byla také poprvé zmíněna nutnost řešit problematiku zmírňování energetické chudoby.
Směrnice EPBD IV
V reakci na nové cíle a aktivity v oblasti snižování emisí skleníkových plynů, zvyšování energetické účinnosti a zvyšování využití obnovitelných zdrojů energie pro období 2020 až 2050, zejména v reakci na strategii Green deal for Europe, balíček Fit for 55 a strategii Renovační vlna, a s ohledem na nutnost zvýšení a urychlení dosahování úspor energie, byl v prosinci 2021 představen návrh nové směrnice o energetické náročnosti budov, již čtvrté ve svém pořadí (EPBD IV). Na začátku prosince 2023 byla ohlášena dohoda na některých požadavcích směrnice mezi Evropským parlamentem a Evropskou radou[1], přičemž schválení směrnice se předpokládá do konce roku 2023. (Některé níže uvedené požadavky, zejména termíny, tak mohou ještě doznat mírných úprav). Mezi hlavní nová témata, kterými se přepracovaná směrnice zabývá, patří:
· nový energetický standard „budovy s nulovými emisemi“ (Zero Emission Building – ZEB),
· harmonizovaný rámec pro hodnocení potenciálu globálního oteplování (GWP),
· postupné ukončování používání fosilních paliv v budovách,
· minimální standardy energetické náročnosti budov (tzv. MEPS – Minimum Energy Performance Standards) a trajektorie pro postupnou renovaci,
· podpora solární energie v budovách,
· pasy pro renovaci budov a komplexní plán renovací budovy,
· požadavky na zajištění optimální kvality vnitřního prostředí budov,
· zvýšení požadavků na infrastrukturu pro udržitelnou mobilitu,
· zavedení přírodě blízkých řešení.
Primárním cílem směrnice je minimalizace produkce skleníkových plynů a dosažení energetické soběstačnosti u budov. Pro splnění těchto cílů směrnice zavádí nový energetický standard tzv. budovy s nulovými emisemi. Z hlediska spotřeby energie je tento standard jen o něco přísnější, než současně platné minimální požadavky podle vyhlášky č. 264/2020 Sb. o energetické náročnosti budov (cílí na současné energetické třídy A až B), nicméně podstatným požadavkem je, že celková roční spotřeba primární energie musí být ročně plně pokryta energií z obnovitelných zdrojů a budova s nulovými emisemi nezpůsobuje na místě uhlíkové emise z fosilních paliv. Od roku 2028 tak musí všechny nové obytné budovy i budovy s nebytovými prostory ve veřejném vlastnictví na daném místě vykazovat nulové emise z fosilních paliv, od roku 2030 i všechny ostatní nové budovy (s možností zvláštních výjimek).
Zároveň by členské státy od roku 2028 pro nové budovy s užitkovou plochou nad 1000 m2 a od roku 2030 pro všechny nové budovy měly zajistit výpočet potenciálu globálního oteplování během životního cyklu (GWP – Global Warming Potential) a jeho zveřejnění prostřednictvím certifikátu energetické náročnosti budovy (v ČR v rámci PENB). Výpočet GWP se nejspíše také bude týkat větších renovací budov (bez určení termínu provedení). GWP lze zjednodušeně chápat jako vypočítanou uhlíkovou stopu budovy za dobu její výstavby, provozu a ukončení životnosti a bude zohledňovat nejen tedy emise vzniklé během provozu budovy (zejména z využití energie), ale také emise vzniklé při výrobě materiálů použitých na výstavbu a údržbu budovy. Významně tak vzroste tlak na využívání materiálů s nízkou zabudovanou energií a více se začnou prosazovat přírodní materiály, jako je dřevo, nebo materiály recyklované. Zároveň, do roku 2035 (výjimečně 2040) by mělo dojít k ukončení používání fosilních paliv v budovách.
Nově jsou zavedeny minimální normy energetické náročnosti (tzv. MEPS), jejichž cílem je zlepšit hospodárnost využití energie u energeticky nejnáročnějších budov. Minimální normy energetické náročnosti budou stanoveny tak, že všechny nebytové budovy budou muset do určité doby splňovat určité prahové hodnoty (tedy dané % budov nepřekročí stanovenou maximální prahovou hodnotu energetické náročnosti), které se stanoví na základě stavu fondu budov k 1. lednu 2020 a mohou být navázány na energetické třídy. Všechny nebytové budovy budou mít práh 16 % od roku 2030 a 26 % od roku 2023. U obytných budov bude povinnost snížit od roku 2020 průměrnou spotřebu primární energie (o 16 % do roku 2030, o 20-22 % do roku 2035). Zároveň alespoň 55 % snížení průměrné spotřeby primární energie musí být dosaženo prostřednictvím renovace obytných budov s nejhoršími výsledky.)Tento systém založený na procentním vyjádření fondu budov umožňuje státům větší flexibilitu při nastavování podmínek MEPS a lépe cílí právě na budovy s horší energetickou náročností. V případě obou kategorií budov bude možné stanovit výjimky z plnění minimálních norem energetické náročnosti
Z hlediska využití solární energie v budovách směrnice vyžaduje, aby byly všechny nové budovy navrženy a optimalizovány s ohledem na budoucí instalaci solárních technologií. Zároveň pro instalaci zařízení na solární energii se má využívat povolovacích procesů podle revidované směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů energie (RED III. Pokud je to technicky vhodné a ekonomicky a funkčně proveditelné, zajistí členské státy umístění zařízení na výrobu solární energie na budovách do konce roku 2031. Zařízení se bude umisťovat postupně podle daných kritérií – pro nové veřejné a nerezidenční budovy nad 250 m2 užitkové plochy do konce roku 2026, pro stávající veřejné budovy postupně s klesající velikostí užitkové plochy (nad 2000 m2 do konce roku 2027, nad 750 m2 do konce roku 2028 a nad 250 m2 do konce roku 2030). Pro nerezidenční budovy nad 500 m2 podstupující větší renovaci do konce roku 2027 a pro nové rezidenční budovy a zastřešená parkoviště do konce roku 2029. Směrnice zároveň vyzývá k větší podpoře skladování energie z obnovitelných zdrojů.
Směrnice volitelně (v případě rozhodnutí členského státu povinně) zavádí pasy pro renovaci budov, které by měly do roku 2050 usnadnit přechod stávajícího fondu budov na budovy s nulovými emisemi. Pasy pro renovaci budov budou součástí digitálního deníku budovy a budou obsahovat komplexní plán, jak dosáhnout budovy s nulovými emisemi (pozn. autora: podle popisu ve směrnici podrobnost renovačního pasu bude odpovídat zhruba podrobnosti energetického auditu).
Předchozí směrnice o energetické náročnosti budovy se zaměřovaly na využívání efektivních technických systémů budov a zavedení samoregulačních zařízení. Nová směrnice v tomto duchu pokračuje a stanovuje další požadavky, zejména na zavedení systémů monitorování a automatického řízení technických systémů a spotřeby energie budovy a automatických systémů osvětlení. Tyto systémy by měly být zavedeny pro jiné než obytné budovy se systémy vytápění, chlazení nebo větrání o jmenovitém výkonu větším než 290 kW do konce roku 2024, respektive do konce roku 2029 v případě jmenovitého výkonu nad 70 kW. Pro nové obytné budovy a větší renovace obytných budov (s možnou výjimkou rodinných domů) a pokud to bude technicky, ekonomicky a funkčně proveditelné, budou systémy monitorování a řízení platné od data transpozice směrnice.
Směrnice se dále věnuje infrastruktuře pro udržitelnou mobilitu a zvyšuje a rozvíjí požadavky stanovené v předchozí směrnici EPBD III (více dobíjecích stanic podle počtu parkovacích míst, dostatečné dimenzování kabeláže, odstranění překážek bránicích „právu na připojení“). Kromě toho jsou nově požadována i parkovací místa pro jízdní kola.
V předchozí směrnici EPBD III byl zaveden nepovinný systém hodnocení připravenosti budov pro chytrá řešení. Nově by po prvotní testovací fázi tento systém měl být od půlky roku 2027 povinný pro obytné a jiné než obytné budovy se systémem vytápění, chlazení a větrání o jmenovitém výkonu nad 290 kW..
Směrnice se dále dotýká dalších relevantních témat. Stanovuje členským státům informační povinnost, zajistit, aby „vlastníci, nájemci a správci budov měli přímý přístup k údajům svých systémů budov, včetně technických údajů systémů budov“. Dále stanovuje požadavky na finanční pobídky s cílem více podpořit energetickou účinnost a renovace stávajících budov se zaměřením na zranitelné domácnosti a osoby žijící v sociálním bydlení nebo zákaz poskytování finančních pobídek na instalaci samostatných kotlů na fosilní paliva od roku 2025. Směrnice také zavádí jednotná kontaktní místa pro energetickou účinnost v budovách (v ČR již takto fungují střediska EKIS), přičemž poskytování poradenství má být nezávislé a bezplatné. Směrnice rozšiřuje požadavky na certifikát energetické náročnosti (proběhne úprava podle společného vzoru EU) a upravuje hodnocení energetických tříd budov, kdy třída G by měla odpovídat 15 % energeticky nejnáročnějších budov ve vnitrostátním fondu budov v době zavedení stupnice a třída A budově s nulovými emisemi (termín zavedení do začátku roku 2030). Směrnice dál zavádí povinnost zřídit vnitrostátní databázi energetické náročnosti budov a digitální deníky budovy a množství dalších menších změn.
Specifika pro města a obce
Výše uvedené součásti směrnice o energetické náročnosti budov budou obecně platné pro všechny budovy. Vlastní-li nebo spravuje-li město či obec nějaké budovy, bude muset v předepsaných termínech uvedené požadavky splnit. Kromě toho ale směrnice obsahuje také body, které jsou specifické pouze pro města a obce.
V rámci tvorby a realizace vnitrostátního plánu renovace může stát po městech a obcích vyžadovat patřičnou součinnost při poskytnutí a sběru dat (fond budov, identifikace podílu zranitelných domácností), která má spočívat v účasti na veřejné konzultaci plánu, a následně při realizaci samotného plánu.
Směrnice v rámci elektromobility stanovuje určitý počet nabíjecích stanic a míst pro kola podle počtu parkovacích míst a uživatelských kapacit budov. Podle směrnice ale členské státy mohou „na základě posouzení místních orgánů a s přihlédnutím k místním charakteristikám, včetně demografických, zeměpisných a klimatických podmínek“ požadavky na počet míst pro kola upravit.
Z hlediska sdílení informací o systémech budovy směrnice zavádí povinnost, aby místní orgány měly „přístup k údajům o energetické náročnosti budov na svém území, které jsou nezbytné pro usnadnění vypracování plánů vytápění a chlazení, a aby zahrnovaly provozní geografické informační systémy a související databáze…“ a byly jim zajištěny nezbytné zdroje pro správu údajů a informací.
V případě zavádění jednotných kontaktních míst pro energetickou účinnost v budovách bude vyžadována spolupráce na úrovni regionálních a místních orgánů.
Slovo na závěr
Nová směrnice o energetické náročnosti budov přináší celou řadu změn namířených zejména na minimalizaci produkce skleníkových plynů a dosažení energetické soběstačnosti u budov. Zaměřuje se na rozšiřování využití obnovitelných zdrojů energie, na chytřejší řízení budov, rozvoj elektromobility, ale i na podrobnější sběr a zpracování informací. Popsané změny jsou velkou výzvou jak pro samotnou ekonomiku členských zemí EU, tak i pro zajištění dostatečné součinnosti na všech úrovních veřejné správy včetně koordinace mezi veřejnou správou a soukromými subjekty. Zajištění dostatečného množství odborníků, kteří budou požadavky nové směrnice realizovat a prosazovat, bude samo o sobě náročným úkolem. Cíle směrnice lze hodnotit jako velmi ambiciózní a pro jejich splnění bude nutná spolupráce všech zúčastněných stran včetně měst a obcí. Na místní úrovni bude proto v neposlední řadě, kromě samotných investic do budov, třeba zajistit také dostatečné personální kapacity a jejich kvalitní proškolení.
Jakub Kvasnica
konzultant, SEVEn, The Energy Efficiency Center, z.ú.
Zdroje:
EPBD I https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/ALL/?uri=celex%3A32002L0091
https://www.mpo.cz/dokument38862.html
EPBD II https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32010L0032
EPBD III https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=celex%3A32018L0844
EPBD IV https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/A-9-2023-0033_CS.html
https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=celex%3A52021PC0802
https://www.ckait.cz/budovy-ceka-bezemisni-revoluce-dotkne-se-i-starsich-staveb
https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_23_6423
