31.01.2011

Víme, kam by evropské peníze měly jít. Teď už jen aby to věděl stát a Evropská unie.

To, co chceme v obcích financovat z evropských peněz, Svazu celkem dobře odhalily Analýza potřeb měst a Analýza potřeb obcí. Nyní se tyto potřeby musejí protnout s tím, jak si Unie a Česká republika představují, co financováno z evropských peněz skutečně bude a může být. Často se obcím nelíbí hodně z toho, jak se evropské prostředky utrácejí dnes. I proto se Svaz už teď zapojuje do debaty, jež bude formulovat pravidla pro příští období po roce 2013.

Prvotní nápady na změny zazněly v tzv. 5. kohezní zprávě a ve Sdělení Budoucnost Společné zemědělské politiky do roku 2020. Oba dokumenty vydala Evropská komise před koncem minulého roku a čeká na ně odpověď od samospráv, veřejnosti nebo odborných organizací. První dokument analyzuje dopady dosud utracených unijních peněz z politiky soudržnosti, na jejichž základě je představeno několik reformních změn, druhý navrhuje některé úpravy v oblasti přímých plateb zemědělcům a v oblasti rozvoje venkova.

Představy Svazu, jež reagovaly na oba dokumenty a zároveň odrážely zpracované analýzy potřeb, jsou shrnuty ve formě dvou stanovisek. Ty jako pozice Svazu k budoucnosti politiky soudržnosti a ke Společné zemědělské politice schválilo Předsednictva Svazu na svém jednání 21. ledna 2011.

Co je společné pro obě stanoviska?

Svaz počítá s tím, že evropské peníze budou pro obce stále hrát velkou roli i po roce 2013. Uvítal by proto, aby objem financí na rozvoj samospráv byl navýšen ve prospěch obcí a měst celé EU, třeba snížením přímých plateb zemědělcům v rozpočtu EU ve prospěch dotací pro operační programy a Program rozvoje venkova. Koordinace obou evropských politik v EU by také výrazně pomohla koordinaci práce, za níž v České republice odpovídají Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo zemědělství, tj. toho, co se financuje z operačních programů a co z Programu rozvoje venkova.

Zlepšení koordinace pravidel mezi evropskými fondy v EU i v ČR, a to včetně zemědělského fondu, by mohl pomoci i tzv. Společný strategický rámec. Jde o vytvoření společných pravidel pro všechny fondy EU, na nějž by navázala dvoustranná smlouva o partnerství pro rozvoj a investice mezi členským státem EU a Evropskou komisí. V praxi by to znamenalo, že by se mezi Evropskou komisí a našimi ministerstvy vytvořil dokument, jež by specifikoval priority, na které bude Česká republika chtít využít evropské peníze. Jak rámec, tak smlouva by měly pomoci vyloučit do budoucna takové nesrovnalosti, jakými byla např. neuznatelnost DPH u projektů obcí v Programu rozvoje venkova (obce jen o málo větší měly u podobných projektů z Operačních programů DPH hrazeno). Svaz proto jak rámec, tak smlouvu vítá za předpokladu, že se obce budou moci podílet na specifikaci dohodnutých priorit.

Dalším požadavkem Svazu je, aby rozvoj v obcích byl z evropských peněz financován na základě potřeb samospráv definovaných buď v širším zázemí dané obce nebo jako součást jejího strategického plánu. Potřebnost určitého řešení pro území obce a pro občany musí být odůvodněná a musí se stát základem hodnocení kvality daného projektu. Jen tak bude možné hovořit o tom, že evropské peníze byly utraceny smysluplně.

Společným jmenovatelem pro obě stanoviska je také požadavek, vyplývající z potřeb českých obcí. Tím je i budoucí umožnění financování infrastruktury z evropských peněz infrastrukturu. Investice do staveb a budov mají staré členské země EU již vyřešeny, a proto je třeba stále zdůrazňovat, jak moc je tato potřeba pro dvanáct nových zemí EU klíčová.

Posledním společným jmenovatelem obou pozic je požadavek na povinné zahrnutí principu partnerství do legislativy EU tak, aby samosprávy byly spolutvůrci politik, jež mají dopad na občany této země a jež se obcí bytostně dotýkají.

Pozice k budoucnosti politiky soudržnosti aneb dnes jsme si to zkusili, zítra to půjde lépe

U tématu politiky soudržnosti (tj. budoucích operačních programů) Svaz požaduje, aby bylo možné koordinovat investice do tvrdých projektů (tedy těch infrastrukturních) s investicemi do „měkkých“ aktivit hrazených z Evropského sociálního fondu (dále jako ESF). Slibuje si od toho realizaci smysluplnějších akcí a větší provázanost aktivit. Tomu však musí být uzpůsobena i správa projektů z ESF – současná praxe, kdy se dokladuje téměř vše, od tužky po jmenné seznamy účastníků kurzů včetně jejich data narození, je neúnosná. I proto dnes obce předkládají do programů hrazených z ESF minimum projektů.

Financování předem definovaných potřebných řešení, ve kterých se bude odrážet vize budoucího rozvoje území, vyžaduje určitou míru flexibility, důvěry v samosprávy a schopnost jim přenechat dostatečné kompetence. Svaz je přesvědčen, že proto Evropská unie nesmí svazovat členské státy prioritami předem stanovenými na úrovni EU. Požadavek Svazu na flexibilitu tedy znamená, že např. v nových členských státech se bude i v budoucnu moci financovat „tvrdá“ infrastruktura, a zároveň se neosekají investice do např. vědy a výzkumu.

Kolik bude v projektu hradit Unie a kolik žadatel, je vždy předmětem mnoha diskuzí. Zde se názory obcí různí. Svaz zdůrazňuje, že poměr evropské a národní dotace by pro malé obce měl být z hlediska evropské a národní části co nejvyšší. Malé obce nemají dost prostředků na spolufinancování a jejich přístup ke komerčním úvěrům je omezený. Avšak pokud by obec chtěla zajistit co nejdelší udržitelnost projektu například pomocí jeho dalšího komerčního využití, je legitimní míru spolufinancování projektu z veřejných prostředků snížit a naopak zvýšit vlastní investici obce. V takových případech je vždy potřeba hledat individuální řešení pro každou obec a ze strany řídicích orgánů obce motivovat, aby si vybraly takové řešení, které bude nejlépe odpovídat dané situaci.

Svaz také nesouhlasí s tím, aby přidělování prostředků z EU jednotlivým členským státům bylo podmíněno jejich schopností plnit reformy, ke kterým se zavázaly. Důvodem je, že příjemci dotací, včetně obcí, nemohou být biti v případě, že by stát své závazky neplnil.

Z hlediska toho, o čem si Česká republika rozhoduje sama, Svaz upozorňuje na největší bolest spojenou s evropským financováním. Tou je organizační zajištění čerpání evropských fondů v ČR. V pozici Svaz obrací pozornost ke složité administraci projektů pro příjemce, přetížení obcí kontrolami z různých státních a evropských kontrolních orgánů, nesrovnalosti v metodikách nebo nemožnost učit se z vlastních chyb, protože k zamítnutým projektům neexistuje zpětná vazba.

Klíčem k dobrým projektům je jejich vazba na „vyšší cíle“, ať už stanovené v rámci vlastní strategie obce nebo jako součást mikroregionu nebo meziobecní spolupráce. Jde o přístup „zdola nahoru“, jež vyžaduje větší zohlednění představ obcí o rozvoji a využití integrovaných řešení typu dnešních Integrovaných plánů rozvoje měst. Je jen logické, že by měly navazovat na „vyšší strategie“, jako jsou v Unii vznikající makroregionální strategie. To však nesmí znamenat další institucionální, legislativní nebo finanční zatížení systému. V neposlední řadě Svaz chápe jako důležitou systematickou institucionální podporu obcí a vzdělávání všech, kdo se na místním rozvoji podílejí.

Pozice k budoucnosti Společné zemědělské politiky, aneb kam kráčíš, rozvoji venkova?

Postavení venkova jako součást zemědělské politiky EU je oproti rokům 2004 – 2006 složitější. A projevuje se to i v ochotě, s jakou Ministerstvo zemědělství k tématu rozvoje venkova a jeho financování přistupuje.

Svaz ve svém stanovisku tvrdí, že už dnes nelze od zemědělství očekávat stejnou roli, jakou plnilo těsně po válce, kdy celý příběh s přímými platbami zemědělcům začal. Přestože v členských státech EU hraje zemědělství stále specifickou roli, má tento sektor v EU exkluzivní postavení. Tím jsou přímé platby, nejvíce do očí bijící specifikum, o kterém se komukoli ze soukromého sektoru může jen nechat zdát. Reforma systému zemědělské politiky EU by proto měla být zásadní, a na tom Svaz trvá.

Součástí reformy by mělo být řešení potřeb celého venkova, nejen zemědělského. Patří zde např. snaha přilákat na venkov co nejrůznorodější aktivity, které nebudou závislé jen na zemědělství, zajištění dosažitelnosti veřejných služeb pro občany na venkově, řešení specifických potřeb, které mají malé obce v zázemí velkých měst a naopak, zohlednění speciálních požadavků, které mají zeměpisně těžko dostupná území odříznutá od větších center. Společná zemědělská politika by proto měla podporovat různorodost venkova a zaměřit se na jeho celistvý rozvoj.

Svaz také zásadně nesouhlasí s tím, aby prostředky vyčleněné na financování rozvoje venkova v České republice řešily nedostatečné využívání komerčního pojištění zemědělci, které je má chránit proti nestálým cenám zemědělských produktů a proti riziku nejistých příjmů zemědělců. Svaz tvrdí, že prostředky na rozvoj venkova jsou již tak dost omezené a další ukrojování na dodatečné investice, nota bene na komerční pojištění, není žádoucí.

Obě pozice jsou ke stažení na webových stránkách Svazu a budou předány příslušným státním a evropským institucím jako názor českých obcí a měst na budoucí evropské politiky.

Mgr. Eva Srnová

[1] O nich jsme informovali v minulých číslech INS na podzim loňského roku a jsou ke stažení na webu Svazu pod odkazem http://www.smocr.cz/cz/obce-a-evropa/co-trapi-obce-a-mesta-v-ceske-republice.aspx