20.10.2022
Ptáme se ministra
Předseda SMO ČR zasílá dopis ministru Jozefu Síkelovi s řadou otázek, které Svaz v souvislosti s vydaným nařízením obdržel od obcí a měst, a na něž bohužel nenalezl v ustanoveních nařízení vlády odpověď.
Dopis předsedy SMO ČR Františka Lukla se týká nařízení vlády č. 298/2022 Sb., o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci. Bohužel Svaz měst a obcí ČR nebyl zařazen mezi povinná připomínková místa a vzhledem k termínu vložení návrhu do EKLEPu a lhůtě pro připomínky nebylo v jeho možnostech připomínky uplatnit.
Nařízení vlády o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci z pohledu obcí a měst obsahuje ustanovení, jejichž význam vyvolává řadu otázek. Svaz s politováním konstatuje, že situace v území ohledně zajištění energií na rok 2023 zůstává i nadále nepřehledná a nepřinesla pro obce a města očekávanou jistotu.
Proto SMO ČR žádá o vydání metodiky či stanoviska k výše uvedenému nařízení vlády ze strany MPO, jako předkladatele tohoto nařízení. K nařízení vlády byla předložena důvodová zpráva, která však neodráží podstatné změny, ke kterým následně došlo. Ani z důvodové zprávy tak není možné dospět k výkladu nejasných ustanovení a otevřených otázek. Níže jsou otázky, které Svaz v souvislosti s vydaným nařízením obdržel od obcí a měst, a na něž bohužel nenalezl v ustanoveních nařízení vlády odpověď.
Primárně se nabízí otázka vymezení subjektů, vůči nim směřuje ustanovení § 4 odst. 1, písm. b) bod 1 ohledně elektrické energie a ustanovení § 4 odst. 3, písm. b) bod 1. Nařízení vlády opominulo právnické osoby, jejichž zakladatelem jsou územně samosprávné celky, a které byly založeny za účelem plnění úkolů, které jim svěřil zakladatel k uspokojování veřejných potřeb. Tyto právnické osoby by měly být zařazeny pod ustanovení citovaná v první větě tohoto odstavce, a to bez ohledu na skutečnost, zda splňují kritérium malého či středního podniku. Svaz proto navrhuje, aby o tyto právnické osoby byla rozšířena kategorie zákazníků nařízení vlády o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci. Jako možná úprava se jeví doplnění textu: „je v registru ekonomických subjektů podle zákona o státní statistické službě zařazen do klasifikace s kódem institucionálního sektoru 11001“, a dále např. s přívlastkem „komunální podniky založené veřejnými zadavateli“, či jinou vhodnou úpravou příslušného ustanovení.
- Řada městských společností přesahuje limit počtu zaměstnanců (>250) byť jen o jednotky zaměstnanců, i když se zdaleka neblíží 50 mil. € obratu, tak nesplňují podmínky ani pro využití limitu pro malé a střední podniky. SMO ČR považuje za nepřípustné, aby právnické osoby, které jsou 100% vlastněné územními samosprávnými celky a založené k uspokojování veřejných potřeb, byly ve stejné kategorii jako velké komerční podniky typu automobilek, oceláren či skláren nebo hutí.
- Další otázka spojená s vymezením subjektů, u nichž se uplatní stanovená cena, se týká definice malého a středního podniku. Nařízení vlády odkazuje s definicí na čl. 2 doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků. Z uvedeného odkazu není zřejmé, zda je nutné brát v rámci definice malého a středního podniku na zřetel i další články uvedeného doporučení. Tedy zjišťovat, zda se nejedná o partnerské či propojené podniky. Z hlediska územních samospráv je pak významný výklad článku 3. bod 4 doporučení, kde je uvedeno: „S výjimkou případů uvedených v odst. 2 druhém pododstavci nemůže být podnik považován za malý nebo střední podnik, jestliže je 25% nebo více procent základního kapitálu nebo hlasovacích práv přímo nebo nepřímo ovládáno společně či jednotlivě jedním či více veřejnými subjekty“.
- V nařízení vlády dále Svaz shledává nejasnosti v pojmosloví, kdy je stanoveno v § 4 odst. 2 a odst. 4 písm. a), že zákazník odebírající elektrickou energii či plyn musí splňovat podmínku malého či středního podniku. Není postaveno najisto, zda se tato podmínka vztahuje k místu spotřeby, nebo je potřeba posuzovat malý a střední podnik dle výše uvedeného doporučení Evropské komise. V nařízení je používán klíčový pojem „místo spotřeby“, aniž by bylo dále definováno (např. EAN, EIC, nebo se jedná o adresu).
- Nařízení vlády neřeší kontraktační povinnost dodavatelů pro odběratele se stanovenou cenou a s roční spotřebou plynu nad 630 MWh. Byť se bude jednat o zákazníka, u kterého se uplatní stanovená cena, nedopadá na takového zákazníka ustanovení § 12 nařízení vlády určující obchodníka s elektřinou nebo obchodníka s plynem k zajištění dodávek elektřiny nebo plynu. Tento problém může vyvstat např. u městských teplárenských společností, pokud se jim nepodaří uzavřít kontrakt na rok 2023. Navíc pro zákazníky s odběrem plynu nad 4 200 MWh se neuplatní nad tento limit stanovená cena. Kompenzace odběru nad 4 200 MWh nebyla dosud vyřešena.
- Další otázkou, která není uspokojivě zodpovězena, je uzavírání smluv na nákup energií. Jedná se o veřejnou zakázku na dodávky ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“). Zadavatelé jsou dle ZZVZ povinni veřejné zakázky zadávat zásadně v zadávacím řízení, není-li splněna některá ze zákonných výjimek. V případě dodávek elektrické energie či plynu přichází v úvahu prakticky jen výjimka pro veřejné zakázky malého rozsahu dle § 31 ZZVZ. Přesahuje-li předpokládaná hodnota veřejné zakázky 2 000 000 Kč, je zadavatel povinen ji zadat v zadávacím řízení, zásadně v otevřeném nebo užším řízení, v případě podlimitní veřejné zakázky připadá bez dalšího v úvahu též zjednodušené podlimitní řízení. Zatím Svaz nezaznamenal signály, že by byla připravována ad hoc novela ZZVZ, která by umožnila výjimku pro uzavření smluv na dodávky energií bez zadávacího řízení. Nutno konstatovat, že taková novela by mohla být uplatněna toliko v rámci podlimitního řízení, nikoliv však v rámci řízení nadlimitního. V případě zásahu do zadávacího řízení u nadlimitních veřejných zakázek, by se taková úprava mohla dostat do rozporu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek.
- Nařízení vlády dostatečně neřeší vyšší náklady měst a obcí na energie u objektů, které jsou sice v jejich vlastnictví, ale jsou pronajaté subjektům, které poskytují služby veřejnosti (např. bazény, stadiony, haly a sportoviště, kulturní zařízení). Energie v těchto případech platí nájemce (je vlastníkem odběrného místa), ale město či obec se spolupodílí na provozních nákladech jeho činnosti v souladu s pravidly veřejné podpory na základě obecné či blokové výjimky nebo služby obecného hospodářského zájmu. Takové objekty by rovněž bylo vhodné zahrnout do kategorie zákazníka u elektřiny pod § 4 odst. 1, písm. b) a u plynu pod § 4 odst. 3, písm. b). S ohledem na energeticky náročný provoz nebudou tyto subjekty schopny financovat náklady energií nad 80% již tak nákladného stropu (v převážné většině se bude jednat o malé a střední podniky). Města či obce, budou-li chtít zachovat služby veřejnosti, budou muset tyto provozní náklady dle svých smluv dofinancovávat. Tyto finance budou následně chybět zejména v investicích.
Jak je výše naznačeno, nařízení vlády o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci přineslo obcím a městům více otázek, než odpovědí. Výše uvedené dotazy vyplynuly z rychlého průzkumu mezi svazovými členy. Je pravděpodobné, že aplikační praxe přinese řadu dalších otázek, na které nebudeme znát odpověď. Ze strany SMO ČR a jeho zástupců již bylo mnohokrát avizováno, že obce a města mají velký zájem být partnerem pro vládu. Stejný postoj zaujímají i nyní a jsou připraveny osvětlit výše uvedené podněty, bude-li to pro přípravu metodiky či stanoviska třeba. Společným cílem je stabilizace situace na energetickém trhu a poskytnutí jistoty pro naše obce a města, a především jejich občany.
Celé znění najdete v příloze.
Alexandra Kocková