19.02.2025

Jaroslav Míl: Energetická bezpečnost je otázkou státní suverenity

Energetická bezpečnost a diverzifikace zdrojů jsou klíčovými tématy současné doby. Česká republika se musí vyrovnat s důsledky geopolitických změn i vlastními strategickými rozhodnutími, která ovlivnila její postavení na evropském energetickém trhu. Jaké kroky jsou nutné pro zajištění stabilních dodávek energií? Proč je důležité mít alternativní přepravní trasy plynu a jak se vyvíjí debata o budoucnosti jaderné energetiky? O těchto a dalších tématech jsme hovořili s Jaroslavem Mílem, zkušeným energetickým expertem a bývalým šéfem ČEZ.

Jaroslav Míl, bývalý předseda představenstva a generální ředitel společnosti ČEZ (2000–2003) a někdejší vládní zmocněnec pro jadernou energetiku. Dlouhodobě se věnuje tématům energetické bezpečnosti, diverzifikace zdrojů a budoucnosti energetiky v České republice. Ve své kariéře zastával i další významné manažerské a poradenské role v oblasti průmyslu a energetiky v ČR i v zahraničí.

Energetická bezpečnost a nezávislost: Co považujete za klíčové pro zajištění energetické bezpečnosti České republiky v kontextu současných geopolitických a ekonomických výzev?

Lidstvo vždy bojovalo o zajištění přístupu k dostatečným zdrojům potravin, vody, surovin či energií. Energetická bezpečnost, tedy zajištění potřebných zdrojů a surovin, přímo souvisí s bezpečností státu. Proto je vedle kybernetické bezpečnosti a problematiky zajištění dostatku vodních zdrojů a potravin jednou z priorit každého státu. Toto si velmi dobře uvědomovala americká administrativa, která zásadním způsobem už za prezidenta Jimmyho Cartera nově definovala politiku a opatření vedoucí k zajištění energetických zdrojů pro potřeby USA.  V reakci na známou politiku Sovětského svazu, kterou akademik Sacharov ohodnotil slovy: „Tanky a děla byly nahrazeny ropu a plynem“ a ruský prezident Vladimír Putin ji shrnul do dvou slov: „Energetika je zbraň“, ji nejen USA, ale i Čína odpovídajícím způsobem modifikovali. Evropští politikové o potřebě energetické bezpečnosti, která byla základem pro vznik budoucí EU pouze diskutovali a v řadě případů konali v rozporu se svými prohlášeními. Podíváte-li se na dění na plynových trzích rok před Ruskou invazí na Ukrajinu zjistíte, že pod záminkou oprav, revizí a hlášenými poruchami byl vytvořen nedostatek plynu. Navíc pronajaté a extrémně velké kapacity plynových zásobníků ze strany Gazprom nebyly v Evropě naplněny. To vedlo k záměrnému nedostatku, cenovému nárustu plynu a velmi dobré obchodní situaci, která vytvořila pro dodavatele příhodné prostředí k politickému nátlaku.

V případě České republiky energetická bezpečnost znamená schopnost mít zajištěnou kritickou infrastrukturu a dostatečné množství dodávek těch druhů energie, které potřebujeme jak pro fungování státu, v hospodářské sféře, tak i v domácnostech za cenu, kterou si odběratelé, resp. spotřebitelé mohou dovolit, a které napomohou zajistit bezpečnost sátu a konkurenceschopnost našeho hospodářství. Tato schopnost musí být zajištěna na 100 % jak v dobách mírových, tak v období živelních pohrom, rozpadů energetických trhů, rozpadu energetických sítí, narušení dodavatelských řetězců, hybridních konfliktů či kybernetických útoků na naši energetickou a spotřebitelskou infrastrukturu.

Naše energetická bezpečnost musí vycházet z premisy maximální možné nezávislosti na aktivní spolupráci ze strany našich sousedů a zároveň na naší maximální potřebnosti pro zajištění stability jejich vlastní energetické bezpečnosti. Tedy z konceptu, kterým se řídí po řadu let Německo. Nejde jen o zajištění dodávek primárních zdrojů surovin, diverzifikaci transportních tras, ale i vyrovnané výkonové a zdrojové bilance energetických soustav po každý den a hodinu v roce.

 

Diverzifikace přepravních tras plynu: V jednom z vašich rozhovorů jste zmínil potřebu diverzifikace přepravních tras, aby Česko nebylo závislé na tranzitu přes Německo. Jaké konkrétní kroky byste v tomto směru doporučil? 

Zkušenost z plynové krize z ledna 2009 vedla k tomu, že ve Státní energetické koncepci z roku 2011 a následně i v její aktualizaci z roku 2015, bylo jasně deklarováno, že pro Českou republiku je bezpečnostní prioritou číslo jedna vybudování severojižního propojení novou tranzitní trasou z terminálu na LNG ve Svinoústí přes Polsko (plynovod STORK II), Moravu (Moravia) a dále plynovodem BACI do Rakouska. Výsledek se je po 14 letech nulový.

Odpor proti tomuto projektu, ať už od úředníku státní správy, lidí napojených v naší zemi na Gazprom, nebo podnikatelských skupin mající jiné obchodní zájmy, vedl k promarnění příležitosti. Možná největší byla v roce 2015, kdy jsme z nepochopitelných důvodů podpořili slovenský projekt (plynovod vedoucí z Polska na východní Slovensko), který nás výrazně oslabil a nevyužili přímou nabídku na pokračování projektu polské strany, která to, s ohledem na bezpečnostní rizika, viděla jako pro naší zemi za přínosné. Zaváhání vlády v roce 2015 a dalších letech, bylo rozhodující.

Podpora výstavby plynovodu STORK II po letech nekončících diskusí a po předložení nabídek na odběr méně než 10 % potřeb ČR, tedy minimální tranzit a využití kapacity, opadla i na polské straně. Koupili jsme páteřní síť, koupili jsme zásobníky plynu a za to je nutné dnešní vládu pochválit, protože dvě předchozí nabízenou příležitost zcela zásadně nenaplnili. To ale neznamená, že je vše vyřešeno, právě naopak. Situace je skutečně kritická.

Je zřejmá, i zcela chybná, a výhradní orientace na Německo a neschopnost jakékoliv systémové spolupráce s Polskem a Rakouskem. I Slovensko, a to bez ohledu na divadlo, které předvádí premiér Fico v otázce dodávek plynu od Gazpromu, si dokázalo v minulých deseti letech zajistit tranzitní propojení a možnost dodávky plynu ze 4 směrů. Neumíme se poučit ani z fatálního krachu Německé politiky ve vztahu k Rusku a ani od Číny, která jako svou energeticky bezpečnostní doktrínu uplatňuje logiku maximálních objemu dodávek od jednoho dodavatele v objemu okolo 20%, a to bez ohledu na ceny.

Je potřebné mít zajištěnu vlastnickou spoluúčast na výstavbě a provozu aspoň dvou LNG terminálů a ideálně v dalším terminálu formou obchodního kontraktu na dodávky plynu. Podstatné je i zajištění čtyřech tranzitních tras. Tedy propojení ze severu (z Polska) na jih (do Rakouska) a dále provozování dvou stávajících tras z Německa a jejich napojení na terminály v Holandsku a v SRN.

 

Budoucnost zemního plynu v české energetice: Jak vidíte roli zemního plynu v české energetice v následujících desetiletích? Jaké kroky by měla Česká republika podniknout pro zajištění stabilních dodávek a cen plynu?

V oblasti elektrické energie by se Česko mělo do konce desetiletí změnit z exportéra v dovozce elektřiny. Podle analýzy ČEPS bude závislost na importu elektřiny již v tomto desetiletí překračovat bezpečnostní limity stanovené předchozími vládami. Navíc v zimním období nebude odkud elektrickou energii dovézt. Tomuto riziku se musíme vyhnout! Ve chvíli, kdy stavíme velké množství OZE a chceme odstavit uhelné elektrárny, se spotřeba plynu pro výrobu elektřiny téměř zdvojnásobí. Navíc v České republice máme velice ojedinělý systém centrálního zásobování teplem, který bude muset projít transformací, tak aby nebyla ohrožena bezpečnost dodávek tepelné energie pro průmysl a domácnosti. Velká část zásobování domácností teplem v soustavách CZT používajících uhlí přejde na plyn.

To vše povede k nutnosti zajistit si na severu či jihu kapacitu, která se rovná více než polovině budoucí spotřeby ČR s výhledem možného dalšího navýšení. Budoucí roční spotřeba ČR bude přesahovat 10 mld. m3. I když ČR prodlouží pronájem LNG terminálů v Nizozemí, jsou dopravní možnosti s ohledem na plánované potřeby Německa, velmi nejisté. Navíc Německo vždy upřednostňovalo, a nadále bude, své vlastní ekonomické zájmy nad potřebami ČR (viz. nedávné zavedení poplatků za tranzit, které ještě před zrušením po nátlaku EK stihlo navýšit). Cílem Německa je posílení konkurenceschopnosti jeho ekonomiky, a to za každou cenu.

Ten, kdo drží v rukou rozhodnutí o možnosti či nemožnosti dodávek základních energetických zdrojů pro chod společnosti (domácnosti i průmysl), ten ovlivňuje konkurenceschopnost našeho hospodářství, ovlivňuje ekonomické náklady domácností a zároveň má vliv, a to nejen, na zahraničně politickou orientaci země.

Není tajemstvím, že německé firmy, a především někteří politikové stále počítají s tím, že po skončení války na Ukrajině dojde k obnovení vztahů s Ruskem a k napojení na Nord Stream. Někteří by tak rádi učinili ještě v průběhu války. To by ovšem znamenalo návrat do stavu před útokem na Ukrajinu, tedy do stavu závislosti na německo-ruských dohodách a ekonomických a politických zájmech těchto zemí, bez možnosti zamezení negativních dopadů na naše hospodářství a domácnosti.

Výstavba alternativního severo-jižního spojení má z bezpečnostního hlediska už s ohledem na plán odstavit uhelné zdroje tu největší prioritu. Snad současná politická reprezentace najde správné argumenty a napraví tak chyby předchozích vlád.

Dalším úkolem je obchodní část zajištění dodávek plynu. Stát potřebuje udržet kontrolu nad provozem zásobníků na plyn a jejich naplnění před zimní sezonou. S ohledem na plánované navýšení spotřeby plynu bude potřebné navýšit i kapacitu zásobníků. V každém případě je nezbytné založit státního obchodníka nakupujícího plyn. Drtivou většinu obchodů bude muset stejně garantovat stát. Bude se s ohledem na náklady jednat o dlouhodobých kontraktech. Úvaha o nákupu většiny plynu na burze či od obchodníků na krátkodobém trhu je mírně řečeno na úrovni gamblingu.

V první řadě se ovšem musíme zamyslet nad tím, zda ti lidé, co jsou zodpovědní za neplnění původních strategií, koncepcí atd. jsou schopni realizovat tyto úkoly.

 

Výstavba nových jaderných bloků: Jaký je váš názor na aktuální plány výstavby nových jaderných bloků v České republice? Jaké výzvy a příležitosti v této oblasti vidíte?

Jednou z cest řešení bezpečnosti dodávek elektrické energie je soustředit se na minimalizaci nákladů, tedy ceny za 1 kWh pro konečného spotřebitele, minimální emisní stopu CO2 a maximální nezávislost na rizicích spojených s nefunkčním tzv. evropským trhem. Výstavba jaderných bloků má, při respektování výše uvedeného, jednoznačné opodstatnění. 

Při zvolené výstavbě dvou bloků, a to je správné rozhodnutí, není potřebné vytěsňovat minoritní akcionáře ČEZ. Správným řešením je to, co bylo připraveno již v roce 2020, tedy odkoupení státem 100% akcií společností Elektrárna Dukovany II a Elektrárna Temelín II. Ty jsou majitelem všech povolení, licencí, oprávnění, pozemků a zároveň mají personál, který investici zajišťuje. Stát jako vlastník bude financovat svůj projekt a zároveň bude mít podle zákona z roku 2021 „O opatřeních k přechodu k nízkoemisní energetice“ k dispozici vlastního obchodníka s elektrickou energií. Tím je zajištěno to, aby zisk z prodeje zůstal u státu a ten jej tak mohl zákazníkům, tedy spotřebitelům (domácnosti a firmy) přenést do faktur jako bonus. Stávající společnost ČEZ může tyto bloky provozovat a udržovat na základě smluvních ujednání. Nápad, na odkoupení pouze 80% je zcela nesmyslný a pro spotřebitele i daňové poplatníky zcela nevýhodný.

Samotný výběr hlavního dodavatele KHNP byl správným a transparentně realizovaným rozhodnutím. Je jen dobře, že politikové nepodlehli absurdnímu nátlaku médií a lobbistů prosazujícím jiný přístup k hodnocení nabídek a posuzování výsledků hodnocení nabídek.

Před investorem i státem stojí nemálo úkolů, protože podpisem smlouvy s hlavním dodavatelem vše začíná. Nejhorší, co by se nám mohlo stát, a vidím to jako velmi pravděpodobné, je že nebudeme připraveni plnit závazky z uzavřené smlouvy s KHNP. Nejde jen o to, že dnes máme přes 3 roky zpoždění ve vydání platného územního rozhodnutí pro celý soubor staveb (hlavní staveniště a dalších 31 staveb v lokalitě Dukovany). Již dnes jsme měli mít připraveny a vybrány dodavatele pro tyto ostatní stavby (včetně zařízení staveniště tak, aby na počátku roku 2029, tedy za 4 roky bylo vybudované). V menší nadsázce se bavíme o přípravě „malého městečka“ a dalších dopadech do regionu, kde budou zajišťovány kapacity pro ubytování a další služby.

Největším handicapem je nepřipravenost a nedostatečná kvalifikace zaměstnanců ve státní správě a samosprávě. V této oblasti jsme se od roku 2020, kdy odborníci připravili konkrétní plán jejich vzdělávání, nikam neposunuli.  Jiným, a to zcela klíčovým bodem, který musí být řešen je tzv. Notifikace veřejné podpory ze strany státu. I běžný občan musí mít pochybnosti, když od konce dubna roku 2024 nedošlo ke zveřejnění celého textu dojednaného dokumentu. Argument, který slýcháme, že není dokončen překlad, je buď nepravdivý nebo usvědčuje Evropskou Komisi (EK) z fatální nekompetentnosti. I tak ze zveřejněného shrnutí dojednaných výsledků na dvou stranách A4 je vidět, že eliminaci zcela nesmyslných a nás poškozujících omezení se můžeme vyhnout pouze a jedině v případě 100% vlastnictví společnosti Elektrárna Dukovany II, a.s. V této souvislosti je jedno, zda se jednalo o návrhy EK nebo českých vyjednávačů. Povinnost prodeje na krátkodobých trzích, které jsou příčinou nesmyslně vysokých cen silové elektrické energie, snaha o regulaci jaderné elektrárny podle přebytků OZE z Německa atd. jsou nejkřiklavější případy toho, jak omezit ekonomickou efektivnost jaderných elektráren a znehodnotit je.

Co se budoucnosti a nadcházejících výzev týče. Ve světě je urychlováno nasazení nových jaderných zdrojů, tzv. modulárních reaktorů (SMR). Jejich výhodou je zásadní zvýšení jaderně energetické bezpečnosti (tzv. pasivní bezpečnost), minimálně poloviční doba výstavby oproti velkým zdrojům, výrazně nižší náklady na financování a z provozního hlediska i „snazší“ napojení do energetických soustav s vysokým podílem OZE. Právě politické rozhodnutí o notifikaci, které vychází z ideologie, a ne z respektování fyzikálních zákonů, nákladů pro spotřebitele a snahy o minimalizaci emisí CO2, vede k upřednostňování dodávek z nestabilních zdrojů závislých na počasí, a tím pádem k ekonomické kanibalizaci jaderných zdrojů. Snaha utlumovat výrobu v jaderných elektrárnách ve prospěch nestabilních zdrojů s větší emisní stopou CO2, jako jsou FVE či VTE, vede ke zvýšení cen elektrické energie pro spotřebitele. Viz. kritéria pro posuzování udržitelnosti výroby energie: Jedním z nich je i faktor EROI – jde o poměr energie získané z nějaké energeticky významné činnosti vůči energii do ní vložené. Zdroj: WEC2023.com / Jean Eudes Montcomble (WEC World Engineers Convention).

Úkolem investora a státu, je připravit lokality k výstavbě, připravit odborníky pro jejich výstavbu a provoz, a to jak ve státní správě, v samosprávách nebo u investora, projektantů a provozovatele. Tady bychom se v tom dobrém případě mohli dočkat prvních třech instalací SMR v areálu stávajících jaderných elektráren již po roce 2037, a tak postupně po roce 2040 osadit 5-6 bloků z dnes v plánu ČEZ zamýšlených lokalit, právě v brownfieldech po odstavených tepelných elektráren. 

Argumenty o nevyzkoušenosti technologie SMR jsou ve světle zcela neodzkoušené technologie vodíku dost absurdní. SMR jsou menší verzí velkých bloků provozovaných více jak půl století. Koncepce rozvoje SMR z roku 2019 počítala s tím, že v lokalitě Temelín, v místě plánovaných velkých bloků, měly být stavěny SMR o výkonu 300 až 500 MW s termínem spuštění do roku 2033. Tento hmg dnes již nejde zvládnout, pokud budeme stavět mimo lokalitu Temelín s novou EIA a technologii, jako je např. Rolls-Royce, který je nejméně 6 let pozadu za projekty Japonska a USA. Potom mluvíme o období po roce 2037.

 

Komunitní energetika: Vyjádřil jste názor, že komunitní energetika by mohla vést ke zdražení elektřiny. Mohl byste toto tvrzení blíže vysvětlit a navrhnout alternativní řešení pro podporu obnovitelných zdrojů na lokální úrovni? 

Komunitní energetika je malou částí budování OZE související s výkonově menšími obnovitelnými zdroji. Musí ovšem zapadat do celkového rozvoje energetiky, My bychom měli vnímat a budovat energetiku jako odvětví kde naší snahou je ekonomické optimum na úrovni minimálních nákladů pro celou ČR v rámci výroby, přenosu a dodávek po distribučních sítí, a tedy i cen pro domácnosti, průmysl a další segmenty našeho hospodářství. Dnes vidíme kalkulace bez započtení nákladů na dotace, kompenzační podpory a atd. Určující je minimalizace ceny spotřebitele jako výsledek optimalizace celého energetického systému, a ne dílčí optimalizace jednotlivých částí energetického systému. Nejlepším dokladem z poslední doby je překvapení z navýšení cen na regulovanou složku elektrické energie, tedy na přenos a distribuci. To je jen důsledek ignorování výše uvedeného optimalizačního procesu a výstavby nestabilních zdrojů energie. V prvé řadě musíme hodnotit to, čím jsme náš rozhovor otevřeli, tedy energetickou bezpečnost v době krizových stavů, dále konečných nákladů tedy cen pro spotřebitele, přínosu pro životní prostředí, tedy výše celkových emisí CO2, které naše opatření, investiční rozhodnutí, technologie atd. způsobí. Tím posledním kritériem je to, zda svým rozhodnutím snižujeme distorze na tzv. trhu s energií v EU nebo je naopak posilujeme.

Novela energetického zákona lex OZE II umožnila rozvoj komunitní energetiky. Náklady na vybudování Energetického datového centra (EDC) dosáhly dle mediálně dostupných údajů jedné miliardy Kč. Proč nové datové centrum, když má stát OTE, a.s. (Operátora trhu s elektrickou energií), který podobnou činnost má v popisu práce, a proč jsme jej za zlomek nákladů nevyužili, na to nikdo neodpověděl. Samotný provoz EDC je hrazen extra poplatkem na fakturách spotřebitelů. Snahou státu je maximálně danou myšlenku formou dotací podpořit. Stejný model maximálního nadšení měl stát při zavádění přímotopů v devadesátých letech, následně všechny vlády od roku 2004 do roku 2010 při vyzývání k výstavbě FVE, a by se následně od svých výroků distancovali. Nejnovějším příkladem je kampaň za budování tepelných čerpadel s tím, že jakmile se rozjel značný investiční boom, tak stát zvednul sazby za dodávku elektřiny pro tepelná čerpadla na dvojnásobek. Za rok působení EDC se ke sdílení energie připojilo více než 13 000 účastníků, kteří si mezi sebou poslali přes 1 000 MWh elektřiny. I kdyby došlo k deseti násobnému nárustu, tak se jedná o velmi drahý experiment, který by měli hradit ti co jej využívají. Lidem se logicky nelíbí, že budou platit vyšší platby za jistič a že náklady na tzv. smart meetering, přenos a distribuci neplatí ti co je způsobili, ale všichni. Tento postup je zvláštní a politická reprezentace této země by měla velmi proti takovémuto zjednodušení rychle zasáhnout. Mám obavy, že distributoři a obchodníci pro komunitní energetiku zřejmě vytvoří speciální tarify, ve kterých jim dodávky elektřiny zdraží. Od určitého momentu nebudou chtít rozpouštět zvýšené náklady spojené s komunitní́ energetikou mezi všechny klienty a naúčtují je těm, kteří jsou do komunitní energetiky zapojení. To může nastat ve chvíli, kdy počet účastníků komunitní energetiky mezi zákazníky dosáhne výrazně vyšších jednotek procent. 

Na závěr se pokusím být optimistický. Víme, co je pro odstranění příčin dnešní situace a na dotacích postavené energetice nutné udělat. Stačí respektovat ekonomickou optimalizaci energetiky jako celku, minimalizaci emisní stopy CO2 při zvoleném energetickém mixu, zájmy spotřebitele a ne obchodníků, spekulantů a finančních uskupení při změnách tzv. trhu s energiemi, a především pak energetickou bezpečnost ČR a Evropy.

Je to jen na nás, zda budeme schopni konat a v konkrétních časech realizovat schválené záměry přeměny dnešní energetiky, která výše uvedené naplňuje, odstraňovat příčiny vzniklých problémů, nebo se vrátíme k vytváření dalších dokumentů o ničem, látání důsledků z ideologicky motivovaných rozhodnutí a zadlužování budoucích generací tak, aby bylo možné vyplácet další dotace.

Děkujeme za rozhovor.