21.11.2019

Věcná břemena a pronájem v případě vedení optických kabelů a další infrastruktury

Problematika zřizování věcných břemen (někdy i služebností) se dá rozdělit na dvě části. Jedná se 1) o tzv. zákonná věcná břemena, a 2) další služebnosti související s uložením inženýrské sítě do obecního pozemku. Zákonnými věcnými břemeny jsou nazývány ty, jejichž zřizování je upraveno zvláštními zákony. V případě zřizování věcných břemen souvisejících s energetickou infrastrukturou je třeba vycházet ze zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona ve znění pozdějších předpisů.

Jen pro vysvětlení energetický zákon jako lex specialis používá pojem věcné břemeno, i když pojem věcné břemeno nový občanský zákoník nahradil pojmem služebnost. Energetický zákon primárně předpokládá zřízení smluvního věcného břemene, avšak pokud se zřízení smluvního věcného břemene nepodaří sjednat (např. z důvodu, že vlastník nemovitosti není znám či určen, nebo je prokazatelně nedosažitelný nebo nečinný), pak příslušný vyvlastňovací úřad (např. obecní úřad nebo magistrát viz § 15 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění) může vydat na návrh provozovatele ve vyvlastňovacím řízení rozhodnutí o zřízení věcného břemene ze zákona. Za zatížení pozemku věcným břemenem vlastníkovi pozemku náleží patřičná náhrada. Pro výpočet ceny věcného břemene se použije cena nemovité věci a postupuje se v souladu se zákonem 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška) a vyhlášky č. 412/2008 Sb. o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků. Je zřejmé, že v prvé řadě, se předpokládá v těchto případech dohoda. Teprve v případě, že to není možné a jsou naplněny podmínky pro omezení vlastnického práva dle zákona o vyvlastnění, lze přistoupit k vyvlastnění, a tudíž ke zřízení věcného břemene ze zákona. V případě vyjednávání o ceně za zřízení věcného břemene je tedy třeba vzít v potaz i tuto možnost, že věcné břemeno by v krajním případě mohlo být zřízeno z úředního rozhodnutí a výše náhrady by byla stanovena v souladu s vyvlastňovacími předpisy.

Pokud obec na svém pozemku zřizuje služebnost pro vedení nadzemních nebo podzemních komunikačních vedení (optické kabely) veřejné komunikační sítě, postupuje se podle § 104 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Postupuje se obdobným způsobem. Jsou tu dva rozdíly. V zákoně je upraveno, že se nejprve uzavírá písemná smlouva o smlouvě budoucí o zřízení služebnosti a po ukončení výstavby se uzavírá smlouva o zřízení služebnosti. Další rozdíl je v tom, že zákon na návrh stavebníka přepokládá i možnost uzavření jiné písemné smlouvy. Postup při sjednání ceny za zřízení služebnosti v tomto případně je shodný se způsobem sjednání výše úplaty za věcné břemeno u energetické infrastruktury.

Další skupinou služebností jsou služebnosti neupravené zvláštním zákonem. Primárním východiskem pro určení možné výše úplaty za zřízení služebnosti ze strany obce, představuje zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Dle § 38 odst. 1 zákona o obcích je obec povinna nakládat se svým majetkem účelně, hospodárně, tzn. s péčí řádného hospodáře. Zároveň je ale ustanovením § 38 odst. 1 zákona o obcích rovněž stanoveno, že porušením péče řádného hospodáře není takové nakládání s majetkem obce, které sleduje jiný důležitý zájem obce, který je řádně odůvodněn. Při úplatném převodu majetku by obec měla sjednávat cenu zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá. Případná odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna, jde-li o cenu nižší než obvyklou. Pokud by odchylka od ceny obvyklé nebyla zdůvodněna, je smlouva neplatná. Povinnost zdůvodnit odchylku od ceny obvyklé je sice zákonem stanovena pro úplatný převod obecního majetku, avšak vzhledem k tomu, že tato povinnost vychází z obecné povinnosti obce hospodařit se svým majetkem s péčí řádného hospodáře, je třeba ji jako obecnou zásadu aplikovat rovněž i na situace, kdy dochází k jinému než úplatnému nakládání s obecním majetkem převodem (např. nájmu nebo zřízení služebnosti ve prospěch či naopak k tíži obce). Výše uvedené znamená, že obec by za zřízení služebnosti na obecní pozemek měla požadovat zpravidla minimálně částku, která odpovídá tzv. ceně obvyklé. Co se týká formy zjišťování ceny obvyklé, ze zákona nevyplývá, že by obec cenu obvyklou měla povinnost zjišťovat prostřednictvím znaleckého posudku, avšak znalecký posudek je zpravidla nejspolehlivější formou, jak cenu obvyklou zjistit. Obec se ale může obrátit např. i na jinou osobu se znalostí trhu s nemovitými věcmi nebo zjistit, za jakou cenu se v praxi v obdobných případech úplata za zřízení služebnosti pohybuje.

Nájemní smlouvu bude obec uzavírat zejména v případě pronájmu infrastruktury ve vlastnictví obce. Obec při stanovení výše nájemného by měla postupovat analogicky ke způsobu, který je popsán u stanovení výše úplaty za zřízení služebnosti u infrastruktury, kdy služebnost není upravena zákonem. To znamená, že obec by měla primárně jednat s péčí řádného hospodáře. Výše nájemného by mělo být stanoveno v místě a čase obvyklé. Případná odchylka od této výše by měla být řádně odůvodněna.

Mgr. Michaela Papírníková Jurečková

Legislativní a právní sekce