20.04.2019

Když nemáte řidiče na multikáru, musíte za volant - Miroslava Sochorová starostka Kounic

 Další příběh ze života našich starostů a starostek vypráví Miroslava Sochorová, starostka městyse Kounice.

Městys Kounice je obcí s 1420 obyvateli, která leží na okraji rovinatého Polabí v okrese Nymburk. Z jedné strany se k nám ale sjíždí z kopce. Tento kopec nám dává zabrat hlavně v zimě, kdy v něm uváznou kamiony, takže se musíte postavit ke kostelu a posílat řidiče jiným směrem, než kterým chtěli právě jet, bohužel ne všem se to líbí.

S přicházejícím jarem poklidíte po příkopech, kolem obce, v obci, v lese, u rybníka po těch, kteří si odloží třeba již nepotřebný vánoční stromeček za svou zahradou v lese. Zahradu mají krásně upravenou, ale za ní je hromada přebytečných věcí z domácnosti a vedle toho stojí kompostér, dokonce zamčený visacím zámečkem, co bych si dělal nepořádek na své krásné zahrádce, ať to obec uklidí.

Se střídáním času se vám v 1:30 ozve telefon, jestli by už nemohly přestat zvonit zvony na kostele, bohužel je nikdo správně nesešteloval – tak zvonily stále. Další noc se v půl třetí ozve policie, že pekař, který rozváží pečivo, našel u cedule uvázaného psa. Měla jsem štěstí, že jsem pro psa nemusela v noci, pekař byl tak hodný, že ho vzal s sebou a přivezl na úřad až v sedm hodin ráno. Když pejska dáte do útulku, zaplatíte za něj poplatek, tak se za dva dny dozvíte, že majitel si ho vyzvedl, aniž by vám to řekl. A potom přijde jedna paní, abych ji půjčila peníze, že nemá co dát psovi. Tak sáhnu do vlastní peněženky a peníze jí půjčím.

Dále zjistíte, že nemáte řidiče na multikáru, tak musíte za její volant. Rozvážíte občanům dřevo z lesa, kde řádí kůrovec. Mezitím, než zaměstnanci dřevo naloží, tak seběhnete na úřad na výběrové řízení a tu zvoní telefon s tím, že u potoka hoří. Ještě že naproti vám sedí velitel hasičů, tak skočí do auta a jedou hasit.

Mezi tím vším bojujte za udržení pošty v obci, rekonstrukci komunikace v majetku KSÚS, která je přivaděčem na dálnici, ale komunikací se nedá nazvat, šatními skříňkami v základní škole, nefungujícím rozhlasem, veřejným osvětlením, kotlem v Domě s pečovatelskou službou, a ještě hledáte místo v Domově důchodců pro občana, který nikoho nemá. Vyschlým potokem a liškou, která spí na návsi v betlémě a navštěvuje kurníky u rodinných domů a jednu slepici si uloží na dětském hřišti v pískovišti. A co s ní uděláte, když je to liška Bystrouška a ví, jak na myslivce? Potom vám policie oznámí, že ve vašem katastru zemřel cizinec a nikdo ho nechce, takže se musíte postarat o jeho pohřbení. A pak uklidňujete manžela, který chce „zmlátit“ souseda, protože jeho pes mu pokousal manželku. V důsledku změn stavebního zákona řešíte sousedské vztahy ohledně plotu.

A to nemluvím o všech statistikách, kontrolách a různých nařízeních – na to všechno jsme na úřadě pouze tři, matrikářka, účetní a starostka, ale za sebou mám skvělé zastupitele, což mi mnozí kolegové závidí.

Po sedmnácti letech starostování mě už nic nepřekvapí. Starostování je velká škola života a vždycky si říkám, že jednou o tom všem napíšu knihu, ale nejsem si jistá, jestli jedno pro druhé nezapomenu. Myslím si, že na nás starostech by se mohlo testovat, co člověk vydrží.

Starostování má i světlé stránky – když vás pozvou do základní školy na Noc s Andersenem, děláte babičku bylinkářku, hrajete pohádku O Červené karkulce, když se vydaří dětský den nebo posezení se seniory, vánoční setkání. Nebo když vám jen tak přijdou občané poděkovat na úřad, popřát hezké jaro a řeknou: Děvčata, děláte to dobře. Funkce starostky se musí dělat s láskou, srdcem a pokorou. A tak všem kolegům, starostům a starostkám přeji pevné nervy.

 

Miroslava Sochorová

starostka městyse Kounice