21.03.2019
Nová webová rubrika Starosti starostů: Lucie Potůčková - Mladé Buky
Zbrusu nová rubrika "Starosti starostů aneb Jak se žije našim starostům v Čechách a na Moravě" vám bude každý měsíc přibližovat nelehký úděl jednoho z našich starostů, jeho strasti i radosti, běžné rutinní úkoly i nečekané situace. Chceme zde představovat zajímavé osobnosti, starostky či starosty z velkých i malých měst a obcí. Jednou za měsíc si budete moci přečíst příběh jednoho z nich.
Zbrusu nová rubrika "Starosti starostů aneb Jak se žije našim starostům v Čechách a na Moravě" vám bude každý měsíc přibližovat nelehký úděl jednoho z našich starostů, jeho strasti i radosti, běžné rutinní úkoly i nečekané situace.
Chceme zde představovat zajímavé osobnosti, starostky či starosty z velkých i malých měst a obcí. Jednou za měsíc si budete moci přečíst příběh jednoho z nich. Proč kdo starostuje, s čím bojuje i co mu dělá radost. Je to nevděčná funkce a před občany obstojí jen ti morálně silní, kteří jsou pro ostatní příkladem.
Do rubriky se může zapojit každý starosta, pište, mailujte, těšíme se na vaše příspěvky.
Dnes vám představíme mladou ženu, starostku menší obce, Lucku Potůčkovou, které zcela jistě patří právem označení žena na svém místě:
Začnu poněkud popisně, ale pro představu je to třeba. Náš městys čítá asi 2300 obyvatel. Jsme krásná obec pod krkonošskými velikány, s divukrásnou přírodou, ale s velmi pohnutými osudy a historií Sudet. Na celkové atmosféře se podepsaly i porevoluční změny a změna průmyslu celkově. Účel nynějších truchlivých brownfieldů podél řeky Úpy se stále hledá a než se najde, budou tyto opuštěné nevyužité objekty němými svědky někdejší industriální éry. Zároveň je však nutno dodat, že život na horách je díky specifickému klima drsný a stejní jsou i jeho obyvatelé. A pak jsou tu turisti, lufťáci a návštěvníci vůbec a s nimi spojená subkultura a novodobý cestovní průmysl. To vše formovalo a i po několika generacích stále formuje místní obyvatele, jejichž životní styl i světonázor.
Stanete-li se starostou, dostanete na krk řetěz. Nikdo už vám ovšem neřekne, že jako bonus budete mít taky kouli u nohy a svázané ruce. Proč svázané ruce? Protože často chcete něco udělat, a to rychle a rázně, ovšem díky nejrůznějším procesům to prostě nejde. A proč kouli u nohy? Protože často byste chtěli zmizet ze světa, vypařit se a na všechno se vykašlat, jenže… z nejrůznějších důvodů to prostě neuděláte. Zejména proto, že máte starostovskou čest a odpovědnost.
A propos, ten řetěz kolem krku. Řekněme si to upřímně, tato významná starostovská insignie je designována především na zátylky mužské. My starostky jsme obvykle poněkud subtilnějších figur, a tudíž nám tento symbol majestátu sahá až někam po pupík a svou tíhou láme krčky. Svatebčané se mě pak na obřadu nezřídka vyplašeně ptali, jestli je něco špatně a proč jsem tak smutná a shrbená. Nechali jsme tedy udělat dámský lehčí a kratší řetěz a „voila“, problém byl vyřešen.
Ne každý problém se ovšem dá vyřešit tak snadno. Práce starosty je pestrá, mnohotvárná a inspirativní, leckdy však také úmorná, deprimující, nevděčná a popřemýšlíme-li nad tím, že v případě malé obce jde o práci velmi osamělého vrcholového manažera, tak často také špatně placená. Anglicky se to řekne „underpaid“, což by se doslovně přeložilo jako „podplacená“ a mnozí občané by se tomu jízlivě uchechtli. Nenechte se však mýlit a zkuste se alespoň na den vžít do role starosty menší obce, tedy přesně tak velké, že máte obrovskou agendu, ale miniaturní aparát a tak všichni dělají tak trochu „na koleně“ všechno.
Vaše starosti všedních dní mohou být nezřídka velice nevšední. Ráno vyberete barvu fasády na sportovní kabiny (tak v tom jsme my starostky extratřída), poté řešíte díry v silnici zvící pasti na mamuta, což je po každé zimě takový evergreen. Krátce na to přejdete k řešení výběrového řízení na nábytek rekonstruované školy, následně jdete uvítat nové občánky do obce a poslintáni z chování miminka se scházíte se sociálním pracovníkem řešit bezdomovce s jednou nohou, který se rozhodl zcela dobrovolně zemřít na hranici vašeho katastru (promiňte, ale člověk je občas cynický), abyste bleskurychle přejeli na druhý konec vesnice očíhnout nepořádek u kontejnerů. Večer ještě po telefonátu místní policie informujete občany nejrůznějšími informačními kanály, ať si dají majzla, že kolem kolejí u vlaku běhá vlk. To jako vážně. Karkulky bacha. Poté již jen omdlíte na gauč a dětem vysvětlíte, že trojka ze zemáku je krásná známka a že popcorn k večeři je vlastně zcela energeticky vyvážená strava.
Proč si ale nepřiznat, že vše má i své světlé stránky a když člověk svou práci, stejně jako každou jinou, bere s entusiasmem, notnou dávkou humoru a láskou, dá se to vydržet. Tedy aspoň jedno funkční období a při vhodné kombinaci starostí a radostí tak, aby si večer mohl člověk oddechnout a říct si: …tak dneska jsem byla spíše „radostka“.
