10.11.2016

Nečekejme, až se něco stane. Extrémům předcházejme

KYJOV (Jihomoravský kraj)  Občas si říkám, proč se stát dívá na běžný život svrchu. Jako by se některých lidí na ministerstvech reálné dění v území netýkalo. Je to škoda. Vždyť jsou to právě města a obce, která jsou občanům nejblíže a která musí řešit každodenní situace tak, aby se lidem dobře žilo.

KYJOV (Jihomoravský kraj)  Občas si říkám, proč se stát dívá na běžný život svrchu. Jako by se některých lidí na ministerstvech reálné dění v území netýkalo. Je to škoda. Vždyť jsou to právě města a obce, která jsou občanům nejblíže a která musí řešit každodenní situace tak, aby se lidem dobře žilo. A že jde někdy o události nemilé, ohrožující bezpečnost našich obyvatel, kterým by se však dalo předcházet rozumným přístupem, spoluprací a praktickou legislativou.

Často si to však centrální orgány uvědomí či připustí až v extrémních situacích typu útoku ve Žďáru nad Sázavou nebo usmrcení policistky v Kostelci nad Labem – jeho pachatelem byl mladík, který dříve opakovaně sedl za volant bez řidičského průkazu. Nedivte se pak, že i na základě těchto zkušeností, voláme po tom, aby se do legislativy vrátil institut zákazu pobytu. Jako nástroj pro vedení města a obcí ve vztahu k osobám, které se dopouštějí opakovaných přestupků a peněžité sankce z nich plynoucí neplatí. Často na to totiž jednoduše nemají, bývají bez práce a bez peněz nebo pobírají sociální dávky.

Zákonem daná bezzubost

Města a obce nemají v současné době proti bagatelní kriminalitě účinný nástroj. Z nového znění přestupkového zákona byl totiž vypuštěn zákaz pobytu. A to přes to, že se tato sankce do tuzemského právního řádu dostala teprve s účinností od ledna 2013. Argumentace předkladatelů změny legislativy se přitom jeví jako dost neurčitá a obecná, tvůrci novely, odkazují na možnost porušení svobody pohybu a pobytu. Není to ale tak, že lidé, kteří opakovaně páchají přestupky, omezují svobodu druhých? A ohrožují jejich bezpečnost? Mají snad být ti slušní trestáni za to, že na ty, kteří pravidla nerespektují, nemají samosprávy páku a jejich zákonem posvěcená bezzubost vede sociálně slabé obyvatele k pocitu beztrestnosti?

Kam s nimi

Přestože je bagatelní kriminalita velmi rozšířená, jde o podceňovaný a opomíjený jev. Rozumí se jím stav, kdy lidé, kteří spáchají přestupek, neplatí pokuty a není nástroj, jak je vymoci. Zvyšování pokut nefunguje. Jen vede k tomu, že výše nevymožených sankcí roste a skupina lidí, kteří mají pocit beztrestnosti, protože nemají z čeho sankci zaplatit, se zvětšuje. Stejně, jako roste jejich zadluženost. Nabízí se tak Nerudovská otázka Kam s nimi? My na ni odpovídáme: Zakázat jim pobyt. Jsme přesvědčení, že tato nepeněžní sankce by byla daleko efektivnější. I třeba proto, že se obyvatelé České republiky obecně neradi stěhují.

Vymahatelnost práva

Nebudu se zaobírat tím, že se tuzemská legislativa neustále mění, zákonodárci bývají kreativní a představitelé samospráv proto často volají: Zastavme legislativní smršť! I to vede k tomu, že to s vymahatelností práva u nás bývá všelijaké. Protože – zjednodušeně řečeno – kdo se v tom má vyznat? Když se s neustále novou právní úpravou ve městech a obcích srovnáme, naučíme se ji efektivně využívat, objeví se další změna. Tak to bylo, jak jsem psal dříve, právě se zákazem pobytu. Zřejmě zde sehrály roli i poněkud liché obavy státu, že by samosprávy daný institut zneužívaly. K tomu lze říct jen to: Vždyť se tolik nevyužíval, vnímali jsme ho jako krajní řešení, nicméně nástroj, který mohl efektivně fungovat. Tak nám ho stát sebral. Zřejmě nechce, abychom byli na straně obětí přestupků, a to i přes to, že jim prokazatelně ti, co je páchají, působí majetkovou i psychickou újmu.

Hlasité extrémy

Takový přístup však hrozí tím, že si ti, kteří se chovají podle práva, zákonitě položí otázky: Proč to děláme, když jiným prochází nerespektování zákonů? Proč s tím vedení města či obce, kde žiji, něco neudělá? Proč nesjedná pořádek?

Milý občane, tento poslední odstavec, ber, prosím, trochu s nadsázkou. Tedy: Věz, že my z radnic bychom rádi něco udělali. Jenže nemůžeme. Možný nástroj nám změna přestupkového zákona vzala. Takže pokud ses stal obětí opakovaného přestupku a chceš situaci změnit, musíš se obrátit na zákonodárce. Ale neboj, oni ti budou rozumět. Zvlášť když přestaneš být solidární a dáš přednost krajním názorům. Na extrémy se totiž u nás slyší. Škoda, že se daleko méně slyší na to, že jim lze také předcházet.