Obce sobě aneb inspirujte se z meziobecní spolupráce

Obce sobě  - je název projektu, jehož nositelem je Svaz měst a obcí České republiky. Cílem je zvýšit spolupráci mezi českými obcemi, zdokonalit veřejnou správu a zlepšit služby občanům.  S tímto úkolem se potýkají pracovní skupiny v celé republice dva roky, nyní byla jejich činnost prodloužena až do konce října. Proč a za jakým účelem jsme se zeptali regionální koordinátorky projektu Sylvy Heidlerové.

O způsobech meziobecní spolupráce se v různých formách diskutuje v celé České republice, tedy i v Plzeňském kraji, vyjma města Plzně. Projekt byl prodloužený především proto, aby si ho vzali za své i noví, povolební, starostové, mezi nimiž nebyla původně předpokládána tak velká obměna. A co se od projektu Obce sobě očekává? Zmenšení administrace v malých obcích, která - hlavně ty nejmenší vesničky - nesmírně zatěžuje. 

Starostové leckdy s nadsázkou uvádějí, že se na ně valí takzvaná legislativní smršť a že jim vláda nenaslouchá. Nabízí se tedy nějaké řešení?

V projektu Obce sobě jde především o účinnou meziobecní spolupráci, která bezpochybně spoří malým obcím peníze. Samosprávy by si navzájem mohly vypomáhat v sociálních službách, ve školství a v odpadovém hospodářství. Nezanedbatelným výstupem projektu je ale samozřejmě také vlivná argumentace, při které se může upozornit na problémy v legislativě a rozproudit debatu o připravovaných právních předpisech. 

Z toho se dá soudit, že partnerství mezi obcemi, funkční mikroregiony a svazky obcí mají budoucnost. Co jim tento projekt přinese?

Obce už si vymezily činnost, která je, - když se dělá společně- , efektivnější. Konkrétně třeba společné sběrné dvory nebo kompostárny.  Na Horšovskotýnsku uvažují o vybudování účelného vzdělávacího prostoru pro veřejnou správu. V Blížejově má například pan starosta na stole návrh komunitního centra pro seniory. Nebo se uvažuje o bezbariérových mikrobusech. Naše pohraniční regiony se ale vesměs zaměřily na zvýšení bezpečnosti a pořádku.

Možná by bylo zajímavé vědět, co konkrétně chtějí starostové ve svých obcích v této oblasti změnit?

Beseduje se o společné, mobilní, služebně městské policie a hledá se vhodná forma. Pro zajímavost, kdykoli se zeptáte, co starosty tíží nejvíce, tak slyšíte odchyt psů, nedodržování vyhlášek, výtržnictví. Současně přijde povzdechnutí, nebo stížnost na to, že státní policie nezasahuje. Zřízení městských a obecních strážníků je tedy i rezignací na očekávanou podporu státu, která bohužel vede k zatížení vlastních obecních rozpočtů.

V rámci projektu Obce sobě se v našem regionu postupně objevují konkrétní a leckdy zajímavé problémy, návrhy a východiska. Besed o spolupráci obcí se účastní nejen starostové, ale také ředitelé základních škol a školek.  Zaznamenala jste něco, co vás překvapilo, zaujalo?

Zajímavý a inspirativní může být například přístup obecního úřadu v Blížejově. I tady, jako ostatně snad ve všech obcích, se o víkendech ze všech zahrad ozýval hluk. Ve vyspělých evropských zemích je už léta tento hřmot motorů, cirkulárek, pil i sekaček výrazně omezen. Děje se tak prostřednictvím zákonných úprav, ale i místních vyhlášek. Jejich vymahatelnost je však pak pro obec další svízelí. V Blížejově proto zvolili formu propagace a prosby.

Takže v Blížejově jsou nyní klidné a tiché víkendy?

Zaměřili se pouze na neděli, která má být svátečním dnem klidu, odpočinku, rodinných posezení a relaxace.  K ohleduplnému chování tam občany vyzývají s pomocí barevných, poutavých letáčků. Podle starosty je to pořád lepší než cesta příkazů a zákazů. K vstřícnosti a respektu obecní prosby je prý vede i snaha o udržování dobrých sousedských vztahů. A je evidentní, že pakliže by tuto formu oslovení občanů využily sousední obce, společná propagace nejen všem zlevní její výrobu, ale jejich poselství bude mít daleko širší dopad.

Na začátku jsme zmínili i spolupráci škol, tam jste také zaregistrovala nějaký dobrý příklad?

Spíše nezbytnost spolupráce. Například v České Kubici upozorňují na naléhavou potřebu specialisty pro vietnamské žáky, a to už od předškolního věku. A patrně se nejedná o ojedinělý případ. Odborník na vietnamskou komunitu by mohl prospět ve více místech. Podle českokubické ředitelky školy ale nejde jen o jazyk, protože předškoláci se česky nedomluví vůbec, ale i o znalost života v asijské komunitě a vyřizování imigračních dokladů.

O to všechno se musejí postarat učitelé v mateřských školách?

Podle pedagogů ano. A bezpochyby to je na úkor času, který by mohli věnovat běžné výuce těch dětí, které hovoří českým jazykem. V této souvislosti je ale také nutné zmínit společnou akutní potřebu většiny škol, a tou je požadavek na psychologa a logopeda.

Český rozhlas Plzeň, červenec 2015, živé zpravodajství