Týmová práce je nejlepší pojistka proti stagnaci

Třebíč

Půvabné město s živým náměstím a památkami připomínanými jako součást světového kulturního dědictví. Vyrovnává se s důsledky restrukturalizace průmyslu, s blízkostí jaderné elektrárny a neuspokojivým propojením na dálnici. Má však na radnici zkušené politiky s regionálním, krajským i celostátním renomé. Jak uvažují o sídle, jež se jim stalo srdeční záležitostí, starosta Pavel Janata, radní Marie Černá a radní Pavel Heřman?

* Co je charakteristické pro současnou Třebíč?

            Pavel Janata: Během čtvrtstoletí se zde radikálně proměnila zaměstnavatelská sféra, velké strojírenské podniky i známá obuvnická firma jsou dnes minulostí. Prostor, který vznikl po pádu známých firem, sice zaplnilo hodně malých podniků a drobných živnostníků, přetrvávajícím největším zaměstnavatelem a stabilizujícím prvkem je ovšem dukovanská elektrárna. Je na ni napojeno mnoho zdejších dodavatelů, ve městě bydlí velká část jejich zaměstnanců. Pro Třebíčsko je důležité, aby elektrárna mohla fungovat ještě alespoň deset až patnáct let a abychom v mezidobí dokázali jejího provozovatele přesvědčit, že pátý blok jaderné elektrárny by velmi přispěl k zaměstnanosti a ekonomické prosperitě regionu v dalších letech.

            Pavel Heřman: Jaderná energetika je odvětví, které nekončí ze dne na den, ovšem úvahy o něm musí být přítomné při plánování budoucnosti regionu a souvisí se strategickými cíli rozvoje celé republiky. Od devadesátých let se počet obyvatel města snížil ze 40 tisíc na necelých 38 tisíc. Odcházejí mladé a vzdělané rodiny, které tady nenacházejí odpovídající práci. Náročná profese s patřičným finančním ohodnocením má vliv také na určitou hladinu kupní síly ve městě. Města, jejichž obyvatelstvo stárne, postupně ztrácejí dynamiku.

* Postačuje městu nynější dopravní dostupnost?

            Pavel Janata: Se vznikem Kraje Vysočina nastaly významné změny z hlediska napojení Třebíče na okolní svět. Rekonstruovala se řada silnic, investovalo se do spojení mezi Velkým Meziříčím a Třebíčí, krajské silnice se postupně uvádí do slušného stavu. Přesto nás limituje více než dvacetikilometrová vzdálenost od dálnice, napojení na ni není dosud optimální. Bude ještě třeba narovnat řadu úseků a vybudovat obchvat Pocoucova, aby se doba dojezdu na dálnici zkrátila. V případě Třebíče se konečně podařilo dospět ke shodě o vedení trasy jižního obchvatu města, názory na ni se dlouho různily. V připravovaném novém územním plánu je trasa přesně určená, předpokládám, že ještě v tomto volebním období bude dokončena jeho technická příprava. Dopravní změny nás čekají i uvnitř samotného města. Vznikne několik kruhových objezdů, které by měly přispět k plynulému průjezdu ve špičkách přetížených křižovatek.

* Jak náročná je péče o majetek města?

            Pavel Janata: Soustředili jsme na něj v tomto volebním období pozornost. Pokračuje dlouhodobý program regenerace panelových sídlišť, v jeho rámci se upravuje veřejný prostor, místní komunikace, chodníky, zeleň i parkovací místa. Majetek města místy dosluhuje, potřebuje obnovu. Probíhá teď například zateplování školních budov, které nepochybně vyžadují povýšení své kvality. Spíše než nové investice chceme dát městu hezčí tvář. Zaslouží si ji nejen vzhledem k rostoucímu turistickému ruchu spojenému s unikátními památkami, ale především z úcty k obyvatelům. Velkou část svého bytového fondu privatizovalo město ve dvou vlnách již v uplynulých letech. Byty, které zbývají, slouží potřebám sociálně citlivých případů. Jejich údržba už na rozpočet města vysoké nároky neklade. V poslední době roste zájem o výstavbu rodinných domů. Část mladých lidí, kteří odešli před časem za vyšším vzděláním a mají zde nyní možnost uplatnění, hledá v Třebíči odpovídající bydlení. Nabídka pozemků pro individuální bytovou výstavbu se už vyčerpala, chystáme pro ni nyní nové plochy. Moderní město se neobejde bez mladých rodin, bez vzdělané vrstvy, která má pak také zájem aktivně se podílet na různých podobách společenského života.

* Centrální náměstí je na první pohled živou křižovatkou cest obyvatel po městě. Zároveň je dopravně velmi frekventované…

            Pavel Janata: Jsem rád, že otevíráte téma Karlova náměstí. Jde o třetí největší náměstí v republice, s rozlohou 2,2 hektaru. Ve volebním programu patří k prioritním tématům. O jeho revitalizaci se mluví už téměř patnáct let. Má protáhlý tvar, původně bylo místem dobytčích trhů a jeho tři kašny během nich sloužily k napájení zvířat. Dnes tu jakýkoli vodní prvek chybí. Západní část před radnicí chceme zachovat jako prostor pro městské slavnosti. Ve východní části je ovšem centrální uzel městské autobusové dopravy. Uvažovali jsme o jejím přemístění, ale občany je tato část náměstí jako přestupní místo hodně využívána. Jeho nezbytnost potvrdilo i několik odborných studií, ta zatím poslední nabídla poměrně originální řešení. Život na náměstí zatěžuje také individuální doprava, na severní straně je v celé délce průjezdné a mnozí řidiči je používají jako zkratku. Nechceme vozidla z náměstí úplně vyloučit, musíme respektovat jeho obchodní funkci, vyžadující dopravní obslužnost. Určitě upravíme možnosti parkování, dopravu poněkud zklidníme. Chceme zkvalitnit relaxačně rekreační funkci náměstí a předpokládáme, že revitalizace by mohla začít ještě před koncem volebního období. Jakmile vyrovnáme určité spory mezi dopravními inženýry a památkáři, otevřeme pro zainteresované skupiny občanů veřejnou debatu. Pamatujeme také na zeleň. Studie předpokládá obvodovou linii stromů, navrhuje se ještě druhá, která by lemovala centrální část. Nemyslím si, že by na náměstí měl být park. Za odstrašující příklad považuji úpravu Karlova náměstí v Praze, která úplně potlačila jeho charakter. V mnoha městech zastínily přerostlé stromy radnici a další dominanty. Přitom náměstí je poklad. Osvědčený prostor, kde se po stovky let protínají denní pochůzky lidí, v nichž se tak třeba podvědomě posiluje pocit sounáležitosti s jejich městem.

* Jak nakládáte se světově proslulými památkami? Slavnou kapitolou moderních dějin města je revitalizace někdejší židovské čtvrti…

            Pavel Janata: Město si je vědomo jejich významu a snaží se zlepšovat i jejich okolí. Opraveno bylo takzvané Předzámčí, vstupní křídlo na nádvoří zámku, kde je klenot románsko-gotické architektury, bazilika svatého Prokopa a historický valdštejnský zámek, v němž sídlí Muzeum Vysočiny. Postupně jsou opravovány i další položky seznamu UNESCO, unikátní židovské město a rozsáhlý židovský hřbitov. Podzámecká niva na břehu řeky a v blízkosti náměstí je druhým centrem městských slavností. Každoročně tam probíhají Slavnosti tří kápí, jejichž název je odvozen od znaku města.

            Pavel Heřman: Koncem osmdesátých let jsem se také jako fotograf podílel na záchraně židovského hřbitova. Ghetto zasahující až na nábřeží protilehlé centru města chátralo. Některé domy byly rozprodány na garáže, byla to jedna z nejhorších adres v Třebíči. Měly tam stát paneláky. Když jsem se stal starostou, usiloval jsem o vybudování nových inženýrských sítí a postavení lávky přes řeku, jíž se pak někdejší židovská čtvrť propojila s náměstím. Město si muselo vzít čtyřicetimilionovou půjčku, ale oprávněnost takového rozhodnutí se potvrdila, když byly židovská čtvrť, židovský hřbitov a bazilika svatého Prokopa zapsány do seznamu kulturního dědictví UNESCO.

* Čím je židovská čtvrť v Třebíči výjimečná?

            Pavel Heřman: Zajímavost židovských osídlení spočívá v tom, že domy jsou stavěny podle úplně jiných právních principů, než je křesťanský. V římském právu platí, že koho je pozemek, toho je stavba. V židovském právu tomu tak není. Tak vznikají židovská kondominia, která mají až deset vlastníků jako v našem případě, kteří se potkávají třeba na stejném půdorysu. Jedno patro má jeden vlastník, pak je patro, které přechází z vedlejšího domu a patří jinému, střecha i kus dvorku dalšímu. Takto se vše překrývá, po právní stránce je to velmi složité. Určitý návod, v němž je popsáno, jak se kondominia dělila, je uchován ve spisu z roku 1908, z doby asanace pražského ghetta. Jádro památkové ochrany v třebíčském ghettu tvoří jeho dochovaná vnitřní členitost a složitost, kdy od gotického slohu až po současný stav jsou různé přístavby a vestavby. Ghetto vždy žilo, nekonzervuje se k nějakému roku, žije i dnes. Konec uzavřenosti židovské komunity je spojený s náboženskou tolerancí po roce 1848, zhruba v roce 1850 si židé mohli zakoupit domy v centru města křesťanského a naopak křesťanská chudina přecházela do levnějších židovských domů. Třebíčskou židovskou čtvrť tvoří labyrint 110 nemovitostí rozprostřený po celé ploše. Zachovaly se všechny důležité budovy. Jsou tam dvě synagogy, rabinát, židovská škola, rituální lázeň ve sklepech, důležité prvky židovské samosprávy. Zázrak, že se ghetto zachovalo, měl vlastně prozaickou příčinu: nebyly peníze na jeho demolici.

* Zastavme se u rozsáhlejšího podnikání, jež by mohlo přinést nové pracovní příležitosti. Jaké jsou pro ně podmínky?

            Pavel Janata: Máme téměř zaplněné prostory naší průmyslové zóny, ještě je rozvojová plocha určená územním plánem, zatím však nezasíťovaná. Budeme v ní řešit majetkové vztahy, chceme přitáhnout investory, kteří by diverzifikovali stávající podnikatelské zaměření. Do programového prohlášení radniční koalice jsme přidali cílený incoming i v podnikání. Nabízíme nejenom nové plochy, ale rovněž brownfieldy, dědictví průmyslové minulosti města.

            Marie Černá: Zánik obuvnického průmyslu ve městě zde zanechal téměř kilometr dlouhý areál někdejší baťovské továrny v městské části Borovina. Když byla továrna v likvidaci, ujala se toho skupina třebíčských podnikatelů, která koupila nemovitosti a předala městu do vlastnictví veřejná prostranství a veřejnou infrastrukturu. Je to už přibližně patnáctiletý proces a do budoucna se může stát příkladem dobré praxe, jak spolupracuje soukromý a veřejný sektor na revitalizaci území. Industriální architektura je v České republice zatím ještě Popelkou, ale stavby z počátku dvacátého století se stávají z hlediska turistiky i podnikání zajímavou záležitostí.

            Pavel Heřman: Ideální je, aby takový prostor normálně žil. V areálu je mateřská škola, byty, dokonce malá obuvnická firma, učňovská střední škola. Okolo jsou lesoparky, jezdí tam městská doprava a vrací se tam život.

            Pavel Janata: Město investuje v Borovině do veřejných ploch, inženýrských sítí, vybudovali jsme okružní křižovatku. Areál je dnes otevřený, měl by se stát integrální součástí města, soukromí investoři adaptují budovy pro svoje aktivity. Město se k nim přiřadilo novým domem dětí a mládeže. Do té doby fungoval na dvou místech poměrně odlehlých a stavebně i hygienicky nevyhovujících. V lednu se dům mládeže stěhoval do nových prostor. V Borovině je otevřeno nové technické muzeum s interaktivní expozicí, nazvané Alternátor.

* Využíváte finanční prostředky z evropských fondů i domácích projektů?

            Marie Černá: Dokázali jsme využít jak předvstupních, tak později strukturálních fondů. Třeba na rekonstrukci čistírny odpadních vod získalo město 130 milionů korun, to byl téměř jeho roční rozpočet. Finance z evropských fondů nám umožnily jak obnovu zámku a jeho okolí, tak třeba i výstavbu terminálu u vlakového nádraží. Významnými prostředky přispěl také kraj. Jsou to stovky milionů korun, které by jak město, tak subjekty v něm působící nemohly normálně z městského rozpočtu získat.

            Pavel Janata: Město Třebíč je zapojeno v regionálních svazcích obcí, ať už se to týká odpadového hospodářství nebo vodovodů a kanalizací. Spolupráce s okolními obcemi je založená na určité solidaritě, problémy by jednotlivá obec řešila těžko. Vstoupili jsme do projektu meziobecní spolupráce Svazu měst a obcí, v jehož rámci městský úřad nabízí okolním obcím nadstandardní služby. Žijeme ve společném prostoru, pomoc i nabídka dobré praxe vede k většímu sblížení. Spolupráce starostů i podpora Svazu měst a obcí posilují společný hlas radnic sídel různé velikosti. Jak už zmínila Marie Černá, je Třebíč poměrně úspěšným žadatelem o prostředky z evropských fondů i mnoha národních dotačních programů. Patříme však do kategorie obcí, pro něž jsou v dalším období poněkud ztížené podmínky. Prosazují se takzvané integrované nástroje pro čerpání, kdy jsou preferovány obce menší, zejména přes Místní akční skupiny. Dobrá věc. Nicméně města nad 26 tisíc obyvatel nemají ani teoretickou možnost se do těchto aktivit zapojit a další integrované programy pro čerpání evropských prostředků jsou až pro statutární města. Kategorie měst od 25 do 40 tisíc obyvatel žádný specifický nástroj nemá. V rámci integrovaného regionálního operačního programu, aniž bychom měli programy vytvářené speciálně pro naši velikost sídel, budeme soupeřit o finanční prostředky v kontextu celé republiky se všemi městy, která jsou na tom podobně jako my. V republice je těch, která zůstala nepreferována mezi dvěma podporovanými póly, kolem patnácti. Do Místních akčních skupin se už zapojit nemohou, to je limitováno velikostí, a integrované programy pro statutární města mají dolní hranici zhruba kolem čtyřiceti tisíc obyvatel. Jde tedy o to, aby se některé dotační programy vypisovaly také s ohledem na města, jako je Třebíč.

* Co všechno byste řadili k dobré praxi města?

            Marie Černá: Devadesát osm procent bytů v Třebíči je vytápěno z biomasových kotelen, používají se tedy produkty z okolí jako sláma a štěpka. Popel se vrací zpátky na pole. Peníze za zdroj topení neodchází do Ruska, ale zůstávají okolním zemědělcům a lesníkům. Pravidelně se zúčastňujeme soutěže Obec přátelská rodině, peníze vracíme do prorodinných opatření. Prostředí pro rodinný život je v Třebíči dobré, ve městě je například 65 dětských hřišť. V roce 1997 jsme vstoupili do projektu Zdravé město, máme grantový systém na podporu nejrůznějších aktivit neziskových organizací. Uplatňujeme Místní agendu, participaci veřejnosti na správě věcí veřejných. Vytvořili jsme komunitní plán sociálních služeb, spolupracujeme s neziskovými organizacemi, setkáváme se s občany při různých příležitostech. Připomínáme Den Země, Den bez tabáku, Dny bez aut, chceme, aby se v rámci města vytvářela pospolitost. Máme vlastní kulturní středisko, které připravuje také pořady pro milovníky vážné hudby, na radnici jsme zřídili nízkoprahový klub pro seniory a family point pro rodiče s dětmi. Už v devadesátých letech jsme mysleli na to, aby ve městě zůstaly zachovány služby jako opravny obuvi, oděvů i spotřebičů. Provozovatelům drobných řemesel dáváme výhodnější nájmy.

* Jste osobnosti s velkými zkušenostmi z komunální i celostátní politiky. Kterou z nich byste na závěr zvýraznili?

            Pavel Heřman: Ve složitém organismu města je občany citlivě vnímaná sociální problematika. V nezaměstnanosti jsme nad průměrem kraje, pro Třebíč z toho plyne znevýhodnění. Jsme si toho vědomí, ale samotné město to není schopné změnit. Je to záležitost spojení všech sil na místní, krajské a celostátní úrovni. A je to na dlouhou dobu.

            Marie Černá: Přála bych si, aby v každé městské radě byly zastoupeny ženy. Na národní úrovni nám chybí ženský pohled na tvorbu zákonů. Mám sama tři děti, tři vnoučata a úplně normální rodinu, která ode mne očekává, že zajistím všechny ženské práce od vaření po úklid. Při tom všem si myslím, že je důležité, když žena zůstane nohama na zemi. Ženy, které žijí normálním životem, mohou do komunální i celostátní politiky vnést pohled, který muži mnohdy opomíjejí. V našem zastupitelstvu je zhruba třetina žen, ve vedení města jsem byla jediná za celá léta jako místostarostka.

            Pavel Janata: Uskutečňujeme projekt Obce sobě ve spolupráci se Svazem měst a obcí. V tématu cestovního ruchu jsme došli k závěru, že je potřeba najít optimální způsob spolupráce mezi našimi a okolními atraktivitami. Chtěli bychom je propojit, připravit rozmanité nabídky pro turisty, vytvořit sdružení obcí, které si v regionu vezme cestovní ruch na starost. Chceme Třebíč jako moderní, sebevědomé město s bohatými aktivitami, jako dobré město pro práci i pro život. Koaliční tým na radnici vznikal obtížně, tvoří jej mnoho subjektů. Zdá se, že systematická týmová práce je nejlepší pojistka proti stagnaci a že pokud se soustředíme na vlastní práci a věcná témata, tak budeme moci svým nástupcům předat město ve stavu, který bude možné plynule rozvíjet.

***

Ing. Pavel Janata

(*1960) vystudoval technickou kybernetiku na Vysokém učení technickém v Brně (1979-1984), pracoval pak jako technik výpočetních systémů. Byl tajemníkem Městského úřadu Třebíč (1990-1994), místostarostou (1994-1998) a následně starostou Třebíče (1998-2001). Poté byl zvolen senátorem (2000-2006), vykonával funkci místopředsedy ústavně-právního výboru Senátu ČR. Posléze byl tajemníkem Městského úřadu v Náměšti nad Oslavou (2007-2014). Po komunálních volbách 2014 se stal zastupitelem a následně byl zvolen starostou města Třebíč.

Ing. Marie Černá

(*1957) vystudovala Vysokou školu zemědělskou v Brně, obor fytotechnika, pak pracovala na ČSÚ, výpočetní stanici pro zemědělské podniky a na Okresní zemědělské správě. Působila jako místostarostka Třebíče (1990-2001), byla pak náměstkyní hejtmana Kraje Vysočina (2000-2008), znovu místostarostkou (2010-2014). V roce 2012 byla zvolena členkou zastupitelstva Kraje Vysočina. Po komunálních volbách 2014 se stala uvolněnou radní, s odpovědností za rozvoj města, sociální oblast a odpadové hospodářství. Od roku 1990 je nepřetržitě členkou zastupitelstva města Třebíče.

MVDr. Pavel Heřman

(*1949) absolvoval Vysokou školu veterinární v Brně (1971-1977), pak pracoval jako obvodní veterinární lékař na Třebíčsku (1978-1988), odborný asistent na VŠV v Brně (1988-1990), byl starostou Třebíče (1990-1997), senátorem (1996-2000), fotografem (2000-2010), starostou (2010-2014). Po volbách 2014 je radním s odpovědností za řízení Městské policie Třebíč, územní plánování, cestovní ruch, oblast péče o památky včetně problematiky městské památkové zóny a památek UNESCO.

Veřejná správa, 13. 8. 2015